(15.20 hodin)
(pokračuje Titz)
"Výkonem civilní služby nesmějí občanu, který ji vykonává, vzniknout neodůvodněné výhody proti těm občanům, kteří vykonávají vojenskou základní, náhradní službu nebo vojenská cvičení." Čímž je tato zásada porušena a občan v civilní službě je oproti vojákovi v základní náhradní službě zvýhodněn. Zde tudíž plyne neadekvátní plýtvání finančními prostředky státu, a to ještě v rozporu se zákonem o civilní službě.
Návrh na úpravu § 125 odst. 4 je zhruba takový, že uprostřed tohoto odstavce 4 je středník. Před středníkem jsou slova "jako pokračování předcházející služby" středník. Za tímto středníkem jsou slova "vykonává-li vojenskou základní (náhradní) službu" a teď se vkládají tři slova "nebo civilní službu" a dále tento odstavec pokračuje tak, jak je v dnešním platném zákoně. To je první poznámka.
Druhý pozměňovací návrh se týká § 206, který je ve vládní novele zmiňován. Tam si dovolím předložit dvě varianty.
Z tohoto paragrafu dle mého názoru vyplývá, že prostředky pro odškodňování úrazů a nemocí z povolání jsou hrazeny z rozpočtu pojišťovny, u které má organizace ze zákona pojištěny své zaměstnance. Tato pojišťovna by mohla od státu, tedy ze státního rozpočtu, v případě splnění podmínek v § 205d odst. 2 a 3 požadovat kompenzaci. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o službu, civilní službu, uloženou občanu zákonem, je možná tato úprava. To by byla varianta první.
V této první variantě by se znění § 206 odst. 1, který takto prozatím není označen, doplnilo. Zhruba na šestém řádku první věty za slova "a báňských záchranných sborů" by bylo dodáno "občany konající civilní službu," a pak by ten odstavec šel tak, jak je ve vládním návrhu.
Anebo je možná druhá varianta, kde by veškeré finanční výdaje za zákonné pojištění občanů konajících civilní službu hradila ta organizace, u které je tato civilní služba vykonávána.
Výpočet výše plateb je řešen vyhláškou Ministerstva financí 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, kde v příloze dvě Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem je stanoveno minimální pojistné za kalendářní čtvrtletí ve výši 100 Kč. Tuto částku dle mého názoru je možné přičíst k tíži organizace.
A nyní nastupuje ta druhá varianta úpravy § 206, kde znění, tak jak je ve vládní novele, by zůstalo, pouze by bylo označeno jako odst. 1 a přidal by se velmi stručný odst. 2, který by zněl "Ustanovení § 187 až 205d se vztahují též na občany vykonávající civilní službu." Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji kolegovi Titzovi. Nyní vystoupí pan kolega Vladimír Doležal, připraví se pan kolega Vojtěch Filip. Ještě před panem poslancem Doležalem bych požádal levé spektrum, kde je velký šum, aby se zklidnilo, hluk je při jednání velmi nepříjemný.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vám předložil pozměňovací návrhy k novele zákoníku práce, tisk 484.
V § 30 odst. 1 navrhuji nové znění, a to: "Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud nebyl v pracovní smlouvě výslovně uveden důvod uzavření pracovního poměru na dobu určitou a sjednána doba jeho trvání."
Přidat v § 30 odst. 3 toto znění: "Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat, pokud zaměstnavatel potřebuje na přechodnou dobu nejvýše tří měsíců nárazově zvýšit počet zaměstnanců."
Krátké zdůvodnění: Vzhledem k tomu, že neočekávám taxativní vymezení důvodů akceptovaných pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou, protože je to v oblasti pracovních vztahů s celou jejich šíří téměř nemožné, nutně toto ustanovení umožní jednotlivým úřadům práce rozdílný výklad tohoto ustanovení. To popírá jeden ze základních předpokladů normativního textu, kterým je jednoznačnost.
K tomuto riziku také vede ustanovení o přiměřenosti doby trvání pracovního poměru na dobu určitou. V komentářích k jednotlivým bodům navrhované novelizace zákoníku práce se k tomuto ustanovení uvádí, že z důvodu uzavření pracovního poměru na dobu určitou ze strany zaměstnavatele se jedná např. o zabezpečení mimořádných jednorázových úkolů zaměstnavatele či sezónní provoz. V současné situaci na trhu práce a služeb a vzhledem k jejich předpokládanému vývoji by bylo na místě vložit mezi tyto důvody jako další právně relevantní důvod "nárazovou realizaci zakázek podniku". Důvodem je, že ve vývoji ekonomických a obchodních vztahů jak v EU, tak na celém světě hraje stále větší roli flexibilita ve službách i ve výrobě. Je proto důležité pro celou ČR, aby legislativa nejen v ekonomicko-hospodářské oblasti, ale i v oblasti pracovního práva umožňovala konkurenceschopnost ekonomiky státu.
V § 249 v odst. 2 navrhuji doplnit první větu: tečku nahradit čárkou; další text zní: "Pokud si zaměstnavatel nepronajal k zabezpečení této činnosti subjekt, který má pro tuto činnost licenci Ministerstva práce a sociálních věcí. V tomto případě zabezpečuje práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů tento subjekt."
Opět zdůvodnění: Státní orgány by si měly zabezpečit dostatečný přehled o situaci na trhu práce a rozšířit si možnosti pro postih těch fyzických i právnických osob, které jednají v rozporu s ustanoveními zákoníku práce. Licence na určitý druh činnosti je jistě jedním z takových nástrojů. Zákoník práce by měl zabezpečovat rovné podmínky pro všechny zaměstnance. Stát by pak mohl účinněji bránit existenci šedé zóny na trhu práce výrazně rozšířené, kde jsou zaměstnáváni především cizí státní příslušníci za podmínek, které odporují nejen zákoníku práce, ale mnohdy i základní lidské slušnosti. Neméně významný je i fakt, že tímto způsobem unikají ze státních příjmů, bez nadsázky, závratné sumy a s přílivem zahraniční pracovní síly roste i zločinnost.
K problematice bezpečnosti práce. Prevence rizik při pracovních činnostech, tj. jejich identifikace a zhodnocení, vychází z konkrétních pracovních činností. Takto k bezpečnosti a ochraně zdraví přistupují na základě Směrnice 89/391 ES všechny státy Evropské unie a stejně i Mezinárodní organizace práce v Ženevě. Tomu je proto nutno přizpůsobit i naše právo. Není možné se odvolávat při prevenci rizik jenom na plnění předpisů. Relativně úzký okruh pracovních činností je z hlediska rizik ošetřen právními předpisy.
Už s ohledem na vývoj vědy a techniky nelze podmiňovat podnikání existencí bezpečnostních předpisů. Jejich tvorba by se stala brzdou pokroku a zavádění nových technologií a výrobků, jako tomu bylo ještě nedávno, v době závaznosti technických norem. Z tohoto důvodu je nutno opravit znění některých ustanovení vládního návrhu novely, a to následovně:
Za prvé: § 132a odst. 2 a 3.
Odstavec 2. "Prevencí rizik se rozumí všechna opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik."
***