(10.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
V tom případě by současná úprava, která ovšem byla často kritizována, kdy vlastně odborové organizace zastupují všechny zaměstnance, ale bohužel mnohé činnosti, které s tím souvisí, si hradí z členských příspěvků pouze členů těchto odborových organizací, ačkoliv ze zákona mají povinnost zastupovat všechny zaměstnance. Toto znění zákona upravuje tuto část tak, aby vlastně pokud jsou i zaměstnanci, kteří nejsou členy takových odborových organizací, se vlastně nepřímo prostřednictvím zaměstnavatelů podíleli na právu na informace, které vyplývají z dalších úmluv, které si dovolím krátce citovat.
Předpokládaný návrh na hrazení nákladů na činnost zástupců zaměstnanců, což jsou i odbory, vychází z mezinárodních dokumentů. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 135 čl. 2 - zástupcům zaměstnanců mají být poskytnuty úlevy, které jim umožní rychle a účinně vykonávat jejich funkci. Doporučení MOP č. 143 k ochraně zástupců zaměstnanců - vedení by mělo poskytnout takové hmotné vybavení a informace, které jsou nutné pro výkon jejich funkce. Zástupcům zaměstnanců by mělo být poskytnuto pracovní volno nutné pro výkon jejich zastupitelské funkce v podniku bez ztráty mzdy nebo sociálních dávek a výhod. Souhlas nemá být bezdůvodně odmítnut. Úlevy nemají být na závadu výkonu chodu podniku. Úhrn volna může být rozumně omezen. Mělo by být poskytnuto i nutné volno pro účast na schůzích, školeních, seminářích, konferencích a sjezdech, protože pouze vzdělaní zástupci zaměstnanců a odborů jsou schopni vést se zaměstnavateli dialog, který samozřejmě povede k sociálnímu smíru, a to je vlastně základ tohoto systému, který úspěšně funguje prakticky ve všech zemích Evropského společenství. Dále Směrnice Rady č. 94/1945 o zřízení Evropské podnikové rady, čl. 4 uvádí - za vytvoření podmínek pro zřízení EPR nebo informační a konzultační procedury odpovídá ústředí. Článek 5 odst. 3 bod 6 - všechny výhody spojené s vyjednáváním ponese ústředí, článek 6 odst. 2 písm. e) - dohoda s mezinárodním ústředním a negociačním orgánem určí finanční a hmotné nástroje, příloha 1 - podpůrné požadavky, odst. 7 - ústředí poskytne členům EPR takové finanční a materiálové nástroje, které jim umožní, aby se náležitým způsobem zhostili svých povinností. I v tomto je předkládaný návrh v souladu s předpoklady Evropské unie a samozřejmě vzhledem k tomu, že mnohé nadnárodní firmy, které působí i u nás, mají své a již nyní úspěšně působící evropské podnikové rady.
Je samozřejmě zájmem i nás, aby zástupci našich zaměstnanců v těchto radách působili a aby byli zároveň i hmotně zajištěni, protože velmi těžko si je možné představit, že tito lidé by měli za své už tak nízké platy si ještě hradit náklady spojené jednak s cestovným, jednak s pobytem na jednáních těchto evropských podnikových rad, které většinou probíhají v evropských centrech.
Dále mohou být některé výhrady např. k otázce sjednávání vyššího odstupného, kde bylo v původním návrhu navrženo sjednávání až trojnásobku dalšího odstupného na povinné dvouměsíční, které je možné sjednat v kolektivních smlouvách. Úprava, kterou předkládá výbor, která neomezuje tento rozsah, není v zásadě v rozporu žádnými předpisy, naopak je to vlastně určitá liberalizace tohoto institutu v tom smyslu, že umožňuje zaměstnancům i zástupcům zaměstnavatelů, aby si sjednali takové podmínky, které jim budou vyhovovat. Nakonec my máme příklady některých firem, které již v minulosti vyplácely mnohonásobně vyšší odstupné a odškodné apod. zaměstnancům, ale bohužel stávající systém zákoníku práce jim neumožňoval, aby to bylo normální, legální formou.
Určitým problémem může být možnost sjednávání tohoto neomezeného odstupného v rozpočtových a příspěvkových organizacích, kde jsou finanční prostředky limitovány a kde by mohlo skutečně dojít ke zneužívání v tom smyslu, že by takové odstupné bylo např. určováno pro vysoké úředníky v těchto organizacích, kteří by mohli tímto opatřením získat tzv. zlaté padáky. Bude zřejmě nutné v rámci druhého a třetího čtení tuto možnost určitým způsobem omezit.
Velká diskuse byla ve výboru a bude určitě i zde ohledně dovolených. Ve výboru byly schváleny vlastně tři modely, prodloužení dovolené u pedagogických pracovníků z 8 na 10 týdnů, u všech ostatních zaměstnanců ze 4 na 5 týdnů. Je možné samozřejmě o tom vést diskusi. Zřejmě výhrady, které směřují k tomu, že by to mohl být - pokud by to bylo uplatněno takto plošně - problém našeho národního hospodářství, jsou samozřejmě oprávněným argumentem, o kterém je možné diskutovat. Proto bude asi dobré si vytvořit ještě určitý prostor do příštího týdne, abychom do třetího čtení mohli v této věci ještě vést jednání a případně najít nějaký způsob řešení. To, co považuji za rozumné, je možnost jednoho týdne pro zaměstnance ve zdravotnictví. Tento týden by mohl být sjednán v kolektivní smlouvě k tomu, aby si mohli tito zaměstnanci zvyšovat svoji kvalifikaci, což je určitě jejich povinností, a je asi dobře, aby tato možnost byla v rámci zákoníku práce uplatněna.
Problémem je určitě problematika sjednávání pracovních smluv na dobu určitou, kde bohužel dochází k častému zneužívání tím způsobem, že určitě je pochopitelné, že má-li zaměstnavatel zakázku řekněme na rok, sjedná pracovní smlouvu na rok, což je naprosto v pořádku, ale má-li sjednanou zakázku na rok a sjedná s tímtéž zaměstnancem čtyřikrát smlouvu na tři měsíce, pak je to zneužívání tohoto institutu a je třeba tomu postavit možnost určité zábrany, i když nikdy tomu asi nepůjde zabránit úplně. Úprava, která je navržena ve vládním návrhu, samozřejmě umožňuje, aby se souhlasem zaměstnance k tomuto řetězení za podmínky důvodu k tomuto řetězení mohlo za určitých okolností dojít.
Jinak je tato oblast určena i Směrnicí Rady č. 70/99 EC z června 1989. V rámcové dohodě o práci na dobu určitou pouze stanoví opatření k prevenci zneužití pracovních poměrů na dobu určitou. Věřím, že v této sněmovně nikdo nemá zájem na tom, aby tento institut bylo možno zneužívat, a je třeba vytvořit podmínky, aby k tomu nemohlo dojít.
Určitým diskusním polem asi bude, a bylo to i ve výboru, otázka možnosti pracovních pohotovostí, která je upravena ve vládním návrhu. Dá se říci, že i ve vztahu k Evropskému společenství tento institut není upravován, ale v podstatě také není obvyklý v zemích okolních a člověk, pokud začne vykonávat práci, to znamená i pokud na ni čeká, v podstatě ji koná. Je to určitá možnost i řešení v rámci zdravotnictví, i v některých jiných profesích. Je asi nutné o té věci jednat a bude třeba najít způsob, jak tuto problematiku řešit tak, aby byla v zájmu zaměstnanců i zaměstnavatelů.
Určité diskuse vznikly také ohledně délky pracovní doby, a to zvláště pokud jde o nepřetržité provozy např. o sobotách a nedělích, kdy by bylo vhodné, aby bylo umožněno pracovat ve dvanáctihodinových směnách. Dá se říci, že mám zkušenost, že je to pro tyto zaměstnance dobře, protože tím pak mají každou druhou sobotu de facto volno. Jinak by volno měli jednou za čtyři týdny.
***