(10.40 hodin)
(pokračuje Exner)
Jsem si vědom také toho, že část odborné veřejnosti se dívá na práci institutu kriticky. Bylo by ovšem naprosto nezbytné tyto nedostatky odstranit, to ale by nemělo vést k tomu, aby vliv mimo soukromou sféru byl v oblasti výzkumu veřejného mínění zachován. Na základě toho se domnívám, že by bylo správné, aby sněmovna odsouhlasila můj návrh na to, že nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na interpelaci, abychom tak dali Miloši Zemanovi možnost, aby přece jenom angažovaněji a jednoznačněji naznačil zájem státu a nalezení řešení v této oblasti, která je sice dílčí a specifická, ale také důležitá.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má předseda vlády Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče Exnere, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi dvě podle mého názoru propojené úvodní poznámky jako doplnění mé odpovědi na vaši interpelaci.
Poznámka první. Ve vašem vystoupení jste nám sdělil, že vám nahání husí kůži - volně parafrázuji - teorie, která zná jen jedinou přípustnou alternativu. Vřele s vámi souhlasím a domnívám se, že to dokumentuje váš bouřlivý intelektuální vývoj.
Za druhé konstatuji, pane poslanče Exnere, samozřejmě podle jednacího řádu prostřednictvím předsedajícího této schůze, že jste klamal sněmovnu, protože jste zřejmě vyšel z předpokladu, že nikoliv všichni členové této ctihodné instituce si přečtou moji odpověď na vaši interpelaci. Sněmovnu jste klamal tím, že jste neuvedl závěrečnou větu mé odpovědi z 24. února 2000 čj. 22424, která zní: Další alternativou je převzetí činnosti IVVM do akademické sféry, kam její problematika spíše patří. Konec citace.
Byl bych rád, abychom i tehdy, když nesouhlasíme s odpovědí člena vlády na jakoukoliv interpelaci, korektně uváděli to, co bylo v této odpovědi napsáno. A já konstatuji, že jste to neuvedl a naopak vzdor tezi o další alternativě jste pronesl krásný projev o jediné přípustné alternativě, který by se dal přisuzovat spíše vám než mně.
A nyní mi dovolte, abych přešel k věcné podstatě celé záležitosti. Plně souhlasím se stanoviskem profesora Potůčka, které rovněž znám, ale také např. se stanoviskem profesora Machonina a dalších skutečných odborníků v oblasti průzkumu veřejného mínění a sociologie obecně, kteří zdůrazňují nutnost určité duality v průzkumech veřejného mínění. To znamená na jedné straně existenci veřejnoprávní instituce tohoto typu, na druhé straně existenci komerčních institucí. Dokonce bych dodal, že chovám hlubokou nedůvěru ke komerčním průzkumům veřejného mínění, nedůvěru opřenou o určité sociologické argumenty týkající se zejména výběru respondentské sítě, ale do určité míry také výběru tazatelů. Právě tyto komerční průzkumy veřejného mínění jsou schopny na určitou objednávku, byť objednávku latentní, poskytnout téměř jakýkoliv výsledek, který si zadavatel přeje. Klasickým příkladem, byť zajisté anekdotickým, je příklad, kdy míru religiozity obyvatelstva zjišťujete u těch, kdo vycházejí z nedělní návštěvy kostela.
V každém případě si nejsem tak zcela jist, zda i ředitelé těch výzkumných institucí, kteří podepsali známou výzvu Impuls 99, jsou politicky neutrální, neboť profilace této výzvy, jak ukázal i další vývoj, je podle mého názoru naprosto jednoznačná. To je tedy důvod pro to, abych podporoval veřejnoprávní instituci v této oblasti, mám-li alespoň trochu brát vážně její výsledky. Protože se přiznávám, že výsledky IVVM jsem si dosud alespoň přečetl. Výsledky agentury STEM a zejména výsledky agentury Sofres Factum mně nepřipadají hodné soustředěnější pozornosti.
Na druhé straně zde vzniká problém, pane poslanče Exnere, který jste evidentně podcenil, a to kompetence vlády v této oblasti. Nebyla to totiž vláda, která konstatovala, že zřízení IVVM pod Českým statistickým úřadem je v rozporu se zákonem. Tento nález nedávno učinil Nejvyšší kontrolní úřad a věřím, že i vám je známo, že Nejvyšší kontrolní úřad je institucí nezávislou na vládě. Vláda se pouze snaží respektovat závěry Nejvyššího kontrolního úřadu. Je-li tomu tak, pak se nabízejí dvě alternativy, a já jsem obě ve své odpovědi uvedl, protože obě se zvažovaly.
Po diskusi, která nastala s paní ředitelkou Bohatou, po diskusi s ředitelkou IVVM paní Rendlovou a po faxové zprávě ředitele Sociologického ústavu pana Michala Ilnera mohu konstatovat, že i ona varianta přeřazení IVVM do akademické sféry se dnes rozpadá na dvě subvarianty, a to pod Sociologický ústav Akademie věd a pod Karlovu univerzitu, resp. příslušnou fakultu této univerzity. Jednání v tomto směru ještě nejsou uzavřena, nicméně mám zde záznam z jednání s profesorem Zahradníkem, prezidentem Akademie věd. Mám zde záznam o dalších jednáních, která v této věci proběhla, a protože by bylo asi vhodné citovat nejčerstvější informaci, budu vám citovat pouze faxovou zprávu pana ředitele Ilnera, který říká, že v případě, kdyby nekomerční výzkum veřejného mínění převzala Akademie věd a její Sociologický ústav, dalo by vedení Akademie přednost tomu, aby program šetření nezahrnoval výzkumy preferencí politických stran. Akademie by toto šetření realizovala, pokud by jejich prováděním byla pověřena. Konec citátu.
Přiznávám se, že mě tato informace poněkud znepokojuje, protože pokud by nedošlo k tomu, že by alespoň částečně seriózním způsobem byly zjišťovány preference politických stran veřejnoprávní, na komerčních zájmech i státu nezávislou institucí, pak riskujeme, že se opět od různých obchodníků s deštěm budeme dovídat, že Důchodci za životní jistoty mají 11 %, Unie svobody 18 % a další překvapivá zjištění, která mohou, pokud podlehneme těmto dezinformacím, poměrně významně modifikovat chování politiků.
Z tohoto důvodu - a znovu opakuji, pane poslanče, že jsem argumentoval, že jste sněmovnu nepravdivě ve svém vystoupení informoval - navrhuji sněmovně, aby zamítla váš návrh na vyslovení nespokojenosti s mou odpovědí.
***