(16.00 hodin)
(pokračuje Holáň)
Na první pohled tato smlouva může vypadat asymetricky, ale domnívám se, že ona asymetrická není, protože ČR nepochybně získala řadu jiných výhod. O některých se zmínil prof. Jičínský. Kromě toho je třeba asi vzít do úvahy i tu skutečnost, že tato pohledávka je mj. těžko vydobytelná, nebo resp. je možná vydobytelná za předpokladu vyhrocení vztahů. A mimochodem, mluvíme-li o asymetrii, stačí zkonfrontovat velikost této pohledávky s velikostí pohledávky, kterou máme třeba u zemí bývalého Sovětského svazu nebo které máme i jinde ve světě a které jsou mnohonásobně, desateronásobně a ještě větší, a nediskutujeme o nich.
To jsou tedy důvody, pro které podpoříme, aby projednávání tohoto bodu prošlo do druhého čtení.
Nicméně chci něco vládě vyčíst, a jsou to hned tři věci.
Za prvé velmi chudou důvodovou zprávu. Tato důvodová zpráva zdaleka nezahrnuje všecky položky, které bychom pro své projednávání potřebovali.
Za druhé vyčítám vládě, že nediskutovala s jednotlivými politickými složkami parlamentu předem tento svůj záměr.
A konečně za třetí, je skutečně nepatřičné považovat toto uzavření majetkových vztahů mezi ČR a SR za úspěch vlády. Je to prostě něco, co přinesl čas a co přinesla logika vývoje.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený předsedo vlády, vážené paní a pánové. Dovolím si vystoupit obdobně jako kolega Jičínský, protože jsem se zúčastnil jednání, které rozhodovalo o osudu České a Slovenské Federativní Republiky, a podotýkám před touto sněmovnou, že jsem se s takovým rozhodnutím dodnes nesmířil. Polovina mé rodiny je ze Slovenska a druhá polovina je z Čech a já se cítím být svým způsobem občanem obou států.
Přestože nemohu zapomenout na to, co se odehrálo v roce 1992, jsem přesvědčen - a je mi jedno, jestli to někdo považuje za úspěch vlády a někdo jiný za neúspěch vlády, že je uzavřena tato smlouva, a považuji to za nesmírně potřebný krok.
Mám ten nejlepší úmysl jako předseda skupiny přátel této sněmovny Česká republika - Slovensko mít ty nejlepší vztahy se Slovenskem. A pokud chceme tyto vztahy začít vytvářet znovu, tak je potřeba uzavřít jednu kapitolu a tou kapitolou je i vypořádání bývalého federálního majetku.
Jsem přesvědčen, že smlouva není jakýmsi vynuceným kompromisem. Smlouva je výsledkem solidního jednání reprezentantů obou států, kteří chtějí svým způsobem začít s čistým stolem. Jsem přesvědčen, že je možné smlouvu propustit do druhého čtení a zabývat se jí řádně ve výborech naší Poslanecké sněmovny i celého Parlamentu ČR.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Filipovi. Dále v rozpravě vystoupí pan kolega Schling. Prosím, pane kolego. Další přihláška zatím není.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu zde obsáhle smlouvu obhajovat, to jistě učiní sám pan premiér nebo jiný zástupce vlády.
Jenom stručně bych okomentoval tvrzení, které tady v rozpravě zaznělo, že takovou smlouvu, takovou dohodu mohla uzavřít kterákoliv vláda. Myslím si, že právě člověk s ekonomickým vzděláním by takovou věc, zvlášť s ohledem na 26miliardovou pohledávku, tvrdit neměl. Přece každý, kdož jsme se zabývali ekonomickými záležitostmi, víme, že s pohledávkou, která vznikne, zacházíme jinak krátce poté, co vznikla, a jinak s ní zacházíme po několika letech, kdy můžeme důvodně tvrdit, že je nedobytná.
Čili z této prosté úvahy vyplývá, že tvrdit, že bylo možno takovouto dohodu uzavřít kteroukoliv předchozí vládou - už jenom z tohoto důvodu nebylo. Teď prostě doba dozrála. Po několika letech od doby, kdy pohledávka vznikla, je možno právem na ni poukazovat jako na nedobytnou, pohlížet na ni jako na nedobytnou. A je jenom správné, že vláda vyhodnotila, resp. obě vlády, jak ČR, tak SR, správně vyhodnotily, že nastal vhodný okamžik k tomu, aby takováto smlouva byla uzavřena.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Schlingovi. Nežli vystoupí pan předseda vlády, který chce hovořit na závěr rozpravy, k čemuž má právo, do rozpravy se nyní hlásí pan kolega Korbel. Prosím, pane kolego.
Poslanec Ladislav Korbel: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jenom krátce bych se zmínil o tom, co už tady bylo řečeno. Byl zde zmíněn problém hraničních přechodů. A myslím si, že je to dost závažný problém a měl by se touto situací zabývat, třeba i na podrobném jednání, ještě jak rozpočtový výbor, tak i další výbory.
V roce 1993, když byla tato smlouva uzavřena, bylo totiž stanoveno, že bude vybudováno 17 silničních přechodů a 7 železničních. Česká strana, lze říci až na drobné věci, které zatím ještě nesplnila, ale které se postupně plní, všechny tyto závazky splnila. Bohužel ze slovenské strany tyto závazky nejsou plněny a dochází tak k velkým problémům, na které jsme upozorňováni jednak i ze strany Generálního ředitelství cel, ale jednak to vidíme i sami. Dovolím si tvrdit, že je zde ohrožena bezpečnost republiky, protože dochází k pašování drog a zbraní přes tyto celní přechody. Víme, že tyto celní přechody jsou provizoria, že je to nedostatečně zabezpečeno a v důsledku toho také dochází i k oslabení hospodářství, protože přes tyto celní přechody přechází i zboží, které nemohou naše celní orgány proclít.
Myslím si, že tímto bychom se měli také zabývat a pokusit se ještě tento dodatek nějakým způsobem opravit. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Do rozpravy se nyní ještě přihlásil pan poslanec Zahradil a udílím mu slovo. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Mám za to, nemýlím-li se, protože jsem vstoupil do sněmovny až v této chvíli, že projednáváme číslo tisku 492, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu smlouva mezi ČR a SR o společném postupu při dělení majetku.
Chtěl bych k tomu říci pár slov z pozice člověka, který je asi jediný v této sněmovně, kdo byl přítomen jednání bývalých předsedů vlád ČR a SR pana Klause a pana Mečiara, které se uskutečnilo ve dnech 10. a 11. října 1997 a kde byly nalinkovány a dohodnuty určité způsoby, jak se vypořádat se zbytkovým dělením tzv. federálního majetku.
V té době došlo k tomu, že výsledkem tohoto jednání byla jednak dohoda nebo měla být dohoda Fondů národního majetku o vzájemném vydání podílu akcií Komerční banky a Všeobecné úvěrové banky, které jsou v křížovém držení obou Fondů národního majetku. Mám za to, že ze stejného principu vycházela i vláda ČR a že se toto podařilo dohodnout.
Dalším popudem nebo impulsem, který vyšel z jednání Klaus - Mečiar, bylo doporučení guvernérovi ČNB, aby zahájil jednání se svým slovenským protějškem ve věci tzv. dvojího zlata. Tam šlo jednak o převod části zlata, konkrétně to bylo 4,1 tuny z bilance bývalé Státní banky československé, které připadlo Slovenské republice. To bylo jedno toto zlato. A druhé toto zlato bylo necelých 5 tun, které si nárokovala slovenská vláda jako jakýsi podíl ze zlatého pokladu SR, který byl "zkonfiskován" po druhé světové válce a zařazen do zlatého pokladu znovuobnoveného Československa.
***