(16.10 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Já jsem v návrhu, který nám vláda předložila, o těchto věcech nenašel nic. Nevím, zda jsou předmětem této smlouvy. Já na tom samozřejmě nijak zvlášť netrvám, pokud se vládě podařilo dohodnout se slovenskou vládou, že tyto nároky a tyto pohledávky nebudou uplatňovány, pouze bych chtěl upozornit na to, že z hlediska nějakých finančních bilancí jsou tyto nároky slovenské strany výrazně několikanásobně menší než ta pohledávka, která byla takovým velmi nečekaným způsobem českou vládou vyřešena, to je ta pohledávka ve výši 26 miliard korun, o které se hovoří, že byla podepsána smlouva o postoupení této pohledávky na Českou republiku, a to za úhradu v symbolické výši 1,- Kč.
Já se samozřejmě nedomnívám, že pan předseda vlády Dzurinda - současný předseda slovenské vlády - je těžším vyjednávacím partnerem, než byl bývalý předseda slovenské vlády pan Mečiar. Myslím, že tomu je právě naopak. Právě z tohoto důvodu musím vyjádřit svůj podiv nad předkládaným návrhem, protože mám pocit, že to, co dohodl bývalý premiér Klaus s bývalým premiérem Mečiarem v Piešťanech 10. a 11. října 1997, bylo evidentně a zjevně výhodnější pro Českou republiku než ta dohoda, která je nám předkládána vládou nyní.
Já tím nechci nikterak blokovat uzavření tohoto problému, který se táhne velmi dlouho a je nepříjemný. Já tím nechci nikterak přispívat k ochlazení vztahů České republiky a Slovenské republiky. Vřele souhlasím s tím, že ze zahraničněpolitického hlediska je doslova v národním zájmu České republiky, aby naše vztahy se Slovenskem byly bezproblémové, aby byly hladké, aby se nám podařilo celou tuto záležitost uzavřít. Ale zároveň se domnívám, že je nutné si položit otázku, za jakou cenu tak děláme.
Já nebudu navrhovat v žádném případě zamítnutí, vrácení nebo něco podobného této předlohy vládě. Myslím si, že to ani nejde. Je nutné ji důkladně prodiskutovat ve výborech. Chtěl bych upozornit na to, že v současné době probíhá velice bouřlivá debata v Národní radě Slovenské republiky nad tímto návrhem, že současná slovenská opozice velice tvrdě atakuje vládu z politických důvodů, že tato smlouva je nevýhodná pro Slovenskou republiku. Operuje se tam těmi pohledávkami, které nebyly nikdy českou stranou uznány a které mají velmi symbolický charakter. Já bych se nerad dopouštěl nějakých expresivních nebo hysterických výlevů, tak jak se toho dopouští pravděpodobně v této chvíli slovenská opozice, ale mám za to, že je zapotřebí připomenout zde, že tady bylo řešení v roce 1997, že realizaci toho řešení mimo jiné zabránil sarajevský atentát a to, že s následující přechodnou vládou pana Tošovského nebyla tehdejší slovenská vláda ochotna jednat. Takže se celé to řešení odložilo o dva roky. Vláda sociální demokracie musela začínat pravděpodobně zcela na zelené louce. Nevím, zda navazovala na ta jednání Klaus - Mečiar nebo ne, ale myslím si, že to, co bylo předdohodnuto v roce 1997 bylo skutečně pro Českou republiku výhodnější.
Byl bych velice rád, kdyby bylo možné tyto věci detailně prodiskutovat na půdě zahraničního výboru. Předpokládám, že tady už padl návrh nebo že organizační výbor hodlá předložit tento vládní návrh zahraničnímu výboru. To jsem považoval za nutné tady sdělit plénu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo se jako další hlásí do rozpravy. Jako poslední v rozpravě vystoupí předseda vlády Miloš Zeman. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, nemám samozřejmě nic proti tomu, aby detaily této smlouvy byly před jejím druhým čtením projednány v zahraničním výboru, jak zde bylo několikrát navrženo. Považuji to dokonce za samozřejmé. Na druhé straně bych chtěl upozornit, že ti, kdo doporučují, aby tato smlouva byla zkombinována s problematikou hraničních přechodů nebo dokonce s problematikou změny státních hranic, ať už na javornickém hřebenu, nebo kdekoliv jinde, projevují své právní nevědomí, dokonce se obávám, že projevují své právní bezvědomí. Protože tato smlouva je smlouva o majetkových otázkách, přijímá se v režimu mezinárodních smluv, v binární logice typu ano - ne. A doplňovat ji hraničními smlouvami nebo smlouvami o hraničních přechodech je věcně nemožné.
Přitom bych rád konstatoval - protože plně uznávám závažnost problematiky hraničních přechodů - že jsme se dohodli s mým slovenským kolegou Mikulášem Dzurindou, že na našem bezprostředně nastávajícím setkání právě po vyřešení tohoto problému se zaměříme na problematiku hraničních přechodů, kde např. dlouhé fronty čekajících kamionů a další nepříjemnosti považujeme za závažnou překážku česko-slovenských vztahů.
Přiznávám se, že jsem původně nechtěl k této smlouvě alespoň v prvním čtení vůbec vystupovat. Třebaže jsem člověk povahy klidné, nadzdvihl mě pan poslanec Payne svým výrokem, ve kterém naznačil, že se tato vláda dopouští zrady našich národních zájmů. Mohl bych to odbýt citátem jednoho svého vládního kolegy, který zní: Payne je diagnóza, a dále se tímto problémem nezabývat. Ale protože slova o zradě národních zájmů zazněla i na druhé straně, tedy i ve slovenském parlamentu, chtěl bych své kolegy informovat o některých výrocích o zradě národních zájmů nepaynovské povahy.
Poměrně mírně - a vesměs se jedná o výroky poslanců za HZDS, ponechávám tedy stranou paranoidní výroky poslanců za SNS - kritizuje tuto smlouvu pan Vojtech Tkáč, který říká, že: za nehoráznost považujeme i to, že premiér Dzurinda nerokoval o přípravě smlouvy se všemi politickými stranami zastoupenými v parlamentě a vzhledem k tomu tato smlouva nezohledňuje všechny národní a státní zájmy Slovenska. - Věřím, že je zde podobnost ryze náhodná.
Teď už ovšem, kolegové, bude následovat poněkud těžší kalibr, a proto prosím, abyste se pohodlněji opřeli do svých křesel. Další poslanec z Mečiarovy strany pan Cuper praví - cituji: Jde zde o autoritativní prosazování vůle, o nějakou skupinovou autokracii, která ovládla díky oklamání občanů tento parlament a diktuje svoji infantilní vůli všem. Největší škodou pro politickou scénu a parlament jsou sentimentální hlupáci, a toho se bohudík tento národ nevyvaroval. Ten, kdo má dbát o to, aby smlouva byla rovnoprávná, vtrhne v 18.45 do parlamentu, najde si jednoho obětního beránka, kterému je na Slovensku všechno jedno, neboť on se vznáší v nadpozemských sférách, a přinutí tuto sentimentálně smýšlející skupinu autokratů, abychom začali jednat o takovém závažném právním dokumentu, který se vnutil z české strany slovenské straně po deseti letech. Konec citátu.
***