(15.30 hodin)
(pokračuje M. Kučera st.)
Vývoj na českém mediálním trhu, který šel kupředu vskutku mílovými kroky, zcela jednoznačně překonal stávající podobu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Čím déle budeme prodlužovat situaci, kdy stávající zákon je překonán a nebudeme mít zákon nový, tím více se budeme dostávat do velmi komplikovaných a nepříjemných situací, které mohou mít mnohdy i nepříjemné mezinárodněprávní důsledky.
Já se zde nechci pouštět do složitých rozborů okolo CET 21, televize NOVA, společností CME, mezinárodních žalob na Českou republiku atd. Ale i v tomto případě, kdybychom tady měli kvalitnější zákon a kdybychom tady měli Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která by byla zvolena a měla pracovat tak, aby měla jistou odbornou i politickou zodpovědnost, mohli jsme si možná i tyto starosti ušetřit.
Ze všech těchto důvodů, které jsem vám tady vyjmenoval, včetně toho, že jsem přiznal, že vím, které slabiny tento zákon má, si myslím, že by bylo dobré a vhodné, abychom déle neotáleli. Myslím si, že je tady dobrá vůle jak ze strany podvýboru pro mediální legislativu, tak ze strany výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, tak ze strany členů stálé poslanecké komise pro sdělovací prostředky a že bychom dokázali v oné prodloužené lhůtě, kterou tady navrhoval kolega Pleva - za tu já bych se také přimlouval - ve spolupráci s Ministerstvem kultury připravit pro druhé čtení takovou podobu zákona, která by byla přijatelná pro podstatnou část Poslanecké sněmovny.
Z toho důvodu vás, kolegyně a kolegové, žádám, abyste se zamysleli nad tím, zda by přece jenom nebylo lépe propustit tento zákon do druhého čtení, což je i můj návrh. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kučerovi a táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Dostálová.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já připojila pár slov k předřečníkům nad tímto zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání. Hned v úvodu vás chci ujistit, že budu poměrně stručná. Budu tak stručná, jak stručně předkladatelé přistoupili k balíku odborných připomínek, které byly celý minulý rok do zákona zapracovávány. Z těchto připomínek bohužel nezůstalo v zákonu takřka vůbec nic, anebo pouze minimum. Mrzí mě to o to víc, že jsem velmi ocenila snahu pana ministra setkávat se formou mediálních panelů s poslanci, odborníky i provozovateli, a já jsem se velmi často těchto setkání a těchto diskusí účastnila.
Ztotožňuji se s mnoha zásadními připomínkami, které zde zazněly z úst pana místopředsedy Langra, z úst pana poslance Zahradila, ať už jde o kvóty evropské produkce, postavení rady a její naprosto nepřiměřené pravomoci - a nezlobte se, já si troufám říci, že rada v takovéto podobě by snesla označení korupční úřad.
Dalším problémem, který zde vidím, je také zavedení družicových a kabelových televizí pod licenční režim. A tak bych mohla pokračovat dále v souladu se svými předřečníky nad těmito zásadními připomínkami.
Já bych se zde ale chtěla dotknout jiné věci. My už jsme zde stáli jednou před projednáváním vládní předlohy tiskového zákona. Protože tento zákon byl zákonem opět velmi kontroverzním a pro řadu poslanců nepřijatelným, přistoupili jsme na kulturním výboru k projednávání komplexního pozměňujícího návrhu kulturního výboru k tomuto tiskovému zákonu a došli jsme k velké, takřka osmdesátiprocentní změně této vládní předlohy. Vytvářela ji právě Poslanecká sněmovna a tento poslanecký výbor.
Musím ale konstatovat, že tiskový zákon byl zákonem, který čítal 25 paragrafů. Ale tento zákon je nesmírně odborný, nesmírně závažný. Je to norma, která čítá 150 paragrafů. Já se opravdu nedomnívám, že by to měli být poslanci, kteří budou tyto závažné nedostatky tohoto zákona tady přetvářet. Já si nemyslím, že by ta zodpovědnost předkladatelů měla být přenesena do Poslanecké sněmovny. V žádném případě by se nemělo stávat pravidlem, abychom k takto rozsáhlým zákrokům a přetvářením těchto norem přistupovali.
Proto mi dovolte, abych se i já připojila k návrhu - vrátit tuto předlohu k přepracování. Chtěla bych ujistit pana ministra, že si cením jeho vstřícnosti - přistupovat k diskusím s odborníky, s poslanci - a budu se znovu velice ráda účastnit těchto diskusí a připomínkování této předlohy.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já nechci předkládat jiný návrh, než který už tady byl předložen, ale za jeden z těch předložených návrhů se chci přimluvit a pokusit se vnést ještě jeden prvek do uvažování o tom, pro který z předložených návrhů zvedneme ruku.
O tom, že je tento zákon problémový, nadmíru problémový, o tom svědčí nejen rozprava, ale pohled pouhým okem na samotnou předlohu. Já nebudu opakovat ty výtky vůči tomu zákonu, které přednesli předřečníci. S některými mohu souhlasit bez výhrad, některé jsou polemické, můžeme se bavit o tom, jestli je správně poskládána vysílací rada, jestli by to neměla být jedna komora, druhá komora a vláda třeba místo prezidenta, tam je těch variant víc. Ale o tom mluvit nechci, o věcných problémech.
Chci mluvit o tom, jestli zvolit cestu vrácení k přepracování, anebo - k nelibosti paní kolegyně Dostálové - vzít na sebe ten úděl poslance, který bohužel tuto předlohu bude přepracovávat. Já mám pocit, že se tomu tentokrát nevyhneme. Je to smutné. Nemělo by to být v praxi a vždycky nás děsí, když takové závažné zákony přepracovávají poslanci. Většinou to neudělají ani dobře. Ale já se domnívám, že není jiná šance. Já se domnívám, že limit toho, co je schopno udělat ministerstvo, byl tímto návrhem vyčerpán.
Já si nedělám iluze, vrátíme-li tento návrh zákona vládě k přepracování, že je Ministerstvo kultury schopno předložit něco v zásadě jiného. Buď bychom museli v této debatě několik dní pokračovat a napsat noty, co tam má ministerstvo přepracovat a v jakém duchu - nemyslím si, že toto je vůbec reálné - anebo bychom museli říci, že ministerstvo bude pokračovat ve vyjednávání, které podle mého názoru předčasně ukončilo. Pokud mě paměť slouží, když tento návrh zákona začal vznikat, byla ze vstřícnosti ministerstva ustavena jakási víceméně neformální pracovní skupina, kam chodili poslanci různých politických stran, kam chodili zástupci médií a diskutovali o různých tématech. O tom, jak má být sestavena rada, jak má vypadat licenční řízení, do jaké míry má být opatřeno zákonem křížení vlastnictví. Já mám pocit, že jednání takové skupiny vůbec neskončilo.
Souběžně s tím, jak ministerstvo udělalo jednotlivé pracovní verze tohoto návrhu zákona, reagoval na ně tzv. mediální panel, už o tom také byla řeč. A tam vyjednávání také neskončilo. Mám pocit, že vprostřed vyjednávání ministerstvo zaklaplo desky a podle své úvahy dodělalo návrh zákona, který vláda předložila jako tento tisk. Podle mého názoru žádným vrácením zákona není možné ten vyjednávací práh Ministerstva kultury, potažmo vlády překročit. Je proto pěkná vstřícná nabídka pana ministra, že se to má dělat za účasti poslanců. A k tomu se dostáváme. Ono se to prostě bez poslanců bohužel nebude moci obejít. Já se toho také bojím, ale jinou cestu nevidím.
Teď jde o to, že ať to vrátíme k přepracování a bude se to přepracovávat za účasti poslanců, anebo to pustíme do druhého čtení a pak to budou dělat poslanci za účasti zástupců Ministerstva kultury, tak je to vcelku šumafuk, budou to dělat titíž a - rozdíl je jeden: Rozdíl je v termínu. Protože když to vrátíme k přepracování, tak vlastně žádný termín není. Zatímco když vyhovíme té druhé variantě, kterou navrhl pan zpravodaj Pleva, tzn. pustíme do dalšího čtení, ale prodloužíme termín projednávání o těch 40 dnů, což si myslím je žádoucí a správný návrh, pak sami sebe budeme termínovat.
***