(12.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Zda je efektivní nebo neefektivní, zda je rychlý nebo pomalý a také zda je standardní nebo nestandardní.
A musíme si říci, že náš trestní proces dnes je pomalý, a to velmi pomalý, že je neefektivní a že je i nestandardní. O tom už zde padla zmínka. Ano, náš trestní proces v rozporu s tím, co je naprosto běžné, má vlastně tři fáze. Nejprve policejní fázi jakéhosi předpřípravného řízení, do kterého vůbec nikdo nevidí. Pak nastoupí vyšetřovatel, který je jakýmsi malým státním zástupcem, jak zde padlo na onom semináři minulý týden, a zprocesňuje ty úkony, které už jednou byly provedeny. A pak je zde soudní proces, kde se znovu to samé opakuje. To je něco neskutečně nebývalého. To samozřejmě vede k tomu, že proces je pomalý. A já jsem stoupencem toho, že spravedlivý proces není pomalý proces. V trestním řízení pomalost znamená nakonec i nespravedlnost.
Pokud bychom se shodli na tom, že je náš trestní proces pomalý a neefektivní, tak musíme uvažovat o tom, zda jeho zlepšení lze dosáhnout cestou drobných kroků, nebo zda je třeba přikročit ke kroku razantnějšímu.
V posledních deseti letech bylo učiněno několik pokusů, kterými se mělo trestní řízení zrychlit. Koneckonců takovou zásadní novelou z roku 1993 se mělo především zrychlit trestní řízení a ukázalo se, že tato malá nakročení vůbec nic nezrychlila, vůbec nic nezefektivnila, konzervativnost celé soustavy justičních orgánů zůstala velmi silná a efektivita nikde.
Jsem přesvědčen, že nabídneme-li této soustavě, ale také tomu, koho tato soustava stíhá, ještě jeden další drobný krůček nebo ještě několik dalších drobných krůčků, že se efektu nedočkáme, že opravdu musíme přistoupit asi k razantnější novele. A tady souhlasím s panem místopředsedou Langrem, že tato hluboká novela se spíše blíží rekodifikaci, aniž by se tak označovala.
Sdílím řadu obav, které zde zazněly. Byl bych nerozumný, kdybych tyto obavy nezvažoval. Nesdílím tolik obavu, že bude třeba několikanásobně více soudců. Myslím si, že bude třeba více soudců, nikoliv však násobně více. V tom bych se nenechal ovlivnit těmi, jichž se to především dotýká, tj. právě těmi soudci. Ale sdílím obavu, která je velmi vážná, do jaké míry přijme veřejnost ten fakt, že opravdu výrazně naroste počet zprošťujících rozsudků u soudů, do jaké míry to přijme veřejnost. A tento nárůst zprošťujících rozsudků logicky musí nastat.
Uvažoval jsem o tom moc. Ale vezměte zase v úvahu jinou věc. Cožpak je normální, když v našem trestním řízení máme 97 % odsuzujících rozsudků a pouhá 3 % zprošťujících rozsudků? To nám dokumentuje jenom tu situaci, že v podstatě se k výsledku trestního řízení dospěje mnohem dříve, než se věc objeví na stole soudce, že se k tomu dospívá v průběhu přípravného řízení, ve vyšetřování, nebo dokonce ještě dříve.
Cožpak je to zdravá situace, že řada věcí je odložena, aniž by jakýmkoli způsobem kdokoliv z veřejnosti mohl nahlédnout do toho, proč vlastně byla odložena? To se děje v neveřejném policejním šetření, ani ne ve vyšetřování. Anebo je normální, že je řada věcí zastavena vyšetřovatelem, aniž by nezávislý soud mohl vůbec posoudit, zda to bylo oprávněně zastaveno, zda vyšetřovatel se nerozhodl jen tak zastavit něco, aniž by byl osloven soud? Nahlédněte do statistik a zjistíte, že největší počet stížností pro porušení zákona je právě proti zastavovacím usnesením vyšetřovatelů, protože zastaví-li pravomocně vyšetřovatel trestní stíhání, tak se zločin nedostane vůbec před soud. A ptáme se, jakým způsobem to přezkoumat. Dnes jedině cestou mimořádného opravného prostředku. Myslím si, že to zcela zdravé není.
Ale obava, jak veřejnost přijme násobné zvýšení zprošťujících rozsudků, existuje, tu nebagatelizujme, ta tady je. Ta tady je, ale musí být nahlas řečeno už dnes: Ano, bude-li přijata tato novela, jsme přesvědčeni, že trestní řízení bude spravedlivější, že bude rychlejší, že bude efektivnější, ale že s sebou také přinese to, že řada obžalovaných bude zproštěna z obžaloby a tím očištěna. Ale o tom musíme přesvědčit veřejnost, že to je jejich očištění, že to neznamená, že jen vyklouzli z mašinérie trestního řízení.
Byla zde zmíněna pomalost trestního procesu, spravedlnost trestního procesu. Je to opravdu citlivá hranice? Pan místopředseda Langer ji připomenul. Jsem přesvědčen, že navrhovaná osnova nečiní trestní proces nespravedlivým. Spravedlnost procesu je zachována, včetně oprávněných zájmů obhajoby, ale také včetně toho, aby obhajoba nemohla být zneužívána k prodloužení procesu. A to říkám jako bývalý obhájce. A jsem přesvědčen, jak jsem již uvedl, že pomalý trestní proces je nespravedlivý trestní proces, a to zejména ve vztahu k poškozeným, neboť spravedlivý trestní proces nemůže být spravedlivý pouze k obviněnému, ale musí být spravedlivý také k poškozenému. A jaká je spravedlnost procesu, který trvá řadu měsíců nebo léta? Myslím, že velmi malá.
Je přirozeně pro nás jako pro poslance velmi obtížné rozhodnout při erudovaných a zkušených odborníků. Chci však připomenout, že rozpory mezi těmito erudovanými a zkušenými odborníky asi nakonec nerozhodne nikdo jiný než právě zákonodárný sbor, protože oni se už hádají deset roků a ještě se k ničemu nedopracovali. Téměř deset let pracuje rekodifikační skupina a téměř deset let se objevují názory jít touto cestou nebo touto cestou. K ničemu nedospěli.
Nakonec bych chtěl připomenout, že předtím, než budeme hlasovat, měli bychom bedlivě přečíst také ten text, který máme před sebou. A říkám to proto, že zde dvakrát zaznělo něco, co kdyby bylo v předložené osnově, tak by mě vedlo k návrhu, abych navrhoval zamítnutí tohoto zákona. Kdyby to tam bylo, ale ono to tam není.
Vůbec tento návrh novely nezakotvuje to, že by bylo možno zahájit trestní stíhání formou záznamu. To tam totiž vůbec není.
Prosím tedy, aby nebylo argumentováno proti této novele tím, co tato novela neobsahuje. Formou záznamu samozřejmě nikdo trestní stíhání zahájit nemůže. Trestní stíhání, tak jak je chápáno touto novelou, bude nadále zahajováno usnesením, proti němuž je přípustná stížnost, a předtím žádné trestní stíhání nemůže probíhat.
Chápu důvody, které vedly pana poslance Zunu a pana poslance Langra k tomu, aby doporučili vrátit tuto věc předkladateli k další práci. Prosil bych, aby jiní chápali mé důvody, které jsou o tom, že tato novela v podstatě splňuje to, co by měl splňovat spravedlivý trestní proces, a že je prostor k práci na této novele i v orgánech Poslanecké sněmovny. Tento prostor by byl zajisté mnohem větší, kdyby odborných seminářů a veřejných slyšení, tak jak proběhly k této novele, účastnilo se více než pouze 4 nebo 5 poslanců. Je to škoda, že nás tady minulý týden bylo tak málo.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Výbornému. Myslí pan poslanec Zdeněk Jičínský, že své vystoupení stihne za deset minut, nebo až po obědě? Stihne, dobře.
Po vystoupení pana profesora Jičínského bude polední přestávka do 14.00 hodin. Nevím, jestli jsem vám udělal reklamu a způsobil jsem odliv poslanců ze sálu nebo ne, pane profesore.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vaše jednání nebudu komentovat. Myslím, že jste se zachoval korektně. Já jsem vaší výzvě vyhověl, myslím, že to za deset minut stihnu, čili nehodlám krátit poslance v jejich právech na včasný oběd.
***