(12.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Myslím si, že toto je podle mého názoru jedno z největších nebezpečí, které hrozí podvázat ekonomické aktivity osob, které o to projevují zájem.
Předložená rekodifikace trestního řádu by se proto měla podle mého názoru vyznačovat vzájemnou provázaností trestního práva hmotného a trestního práva procesního. Ta však není patrná například z navržené možnosti konat samostatné řízení o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, trestného činu hromadného a trvajícího. Bylo to jedno z témat, které bylo zmiňováno na semináři v minulém týdnu.
Přijetí této verze by ve své podstatě znamenalo opuštění zásady, že předmětem trestního řízení je skutek jako celek, že ho nelze dělit a konat tak o jeho jednotlivých částech samostatné řízení. To by ve svých důsledcích pravděpodobně mohlo vést k opuštění ústavního pravidla, podle kterého platí, že je nemožnost trestního stíhání dvakrát pro týž trestný čin.
Paní předsedkyně ústavně právního výboru zde zmiňovala seminář, který proběhl k novele trestního řádu. Myslím, že ze jmen, která jmenovala, je zjevné, že se jej zúčastnili nejen renomovaní odborníci v oblasti trestněprávní teorie, ale také praktikové z řad soudců, státních zástupců, vyšetřovatelů, policistů i advokátů, všech, kteří jsou touto rekodifikací zasaženi. Řada z vystupujících zmiňovala pozitivní aspekty. Stoprocentně bych se s určitými dílčími výhradami ztotožnil s rozdělením, které provedla paní doktorka Kupčová. Mnozí z nich zaujali kategoricky negativní stanoviska.
Já osobně - myslím, že v tuto chvíli si mohu troufnout hovořit za všechny - jsem příznivcem změn, které budou znamenat v praxi zjednodušení, zrychlení a zlevnění trestního procesu, tedy efektivní postih kriminality. Jsem přesvědčen, že při schvalování novely či rekodifikaci zákonů, které jsou pilíři reformy soudnictví, musíme být ale stoprocentně přesvědčeni o jejich prospěchu. Právě takovouto maximální jistotu při předložení tohoto návrhu zákona postrádám, neboť zásahy do stávajícího trestního řádu a zákona jsou tak rozsáhlé povahy, že vzbuzují obavy, aby se trestní řízení nedostalo do bludného kruhu se všemi negativními dopady na délku řízení, na účinnost postihu pachatelů trestných činů, a to především těch nejzávažnějších.
Proto se přikláním k návrhu, který zde přednesl kolega doktor Zuna, ale vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o nezbytnosti změn v trestní justici, chci, aby naše rozhodnutí, pokud se rozhodneme jít touto cestou, bylo odpovědné a abychom je činili s přesvědčením, že stávající personální a materiální stav soudnictví jsme schopni zvládnout. Podle mého názoru u předložené rekodifikace trestního procesu takovéto záruky nejsou.
Myslím si, že bychom se měli přiklonit k tomu postupu, který by znamenal vrácení k přepracování navrhovateli, ovšem ne pouze paušální, jak to někdy zde bývá, když Poslanecká sněmovna rozhoduje o tom, zda má zamítnout nebo vrátit, a ve své podstatě jí jde jen o jedno - zamítnout, smést návrh se stolu, aby se sem už nevrátil zpátky.
Pokud bychom měli rozhodovat o vrácení k přepracování, měli bychom pro to uvést konkrétní argumenty, co považujeme v návrhu za dobré, za správné, co by se v přepracovaném návrhu mělo objevit zpět zde v Poslanecké sněmovně. Myslím, že je to potřebné i pro navrhovatele, kterým je ministr spravedlnosti, aby věděl, zda Poslanecká sněmovna, má-li takový názor, že návrh by měl být přepracován, je ochotna podpořit ty či ony dílčí věci, které jsou v návrhu obsaženy.
Proto považuji za naprosto jednoznačné, že rozhodne-li se sněmovna pro to, aby vrátila návrh k přepracování, aby se sem vrátil v urychlené podobě návrh nový, který by zcela jasně obsahoval věci, které jsou v návrhu obsaženy, které považuji za pozitivní. Mezi ně patří i problematika obhajoby. Všechny změny. které se týkají obhajoby, rekodifikace velmi dobře a zdařile řeší. Řeší nynější problém obstrukcí obviněných a obhájců, kteří se dohodnou a dochází k neustálým změnám obhájců. Ti potom požadují odročení, aby se mohli seznámit se spisem, na odročené jednání zase přijde nový. Takto se věc točí dokola a trestní řízení se prodlužuje. V tomto smyslu změna, se kterou přichází návrh, je nepochybně pozitivní.
Problém poškozeného. Rekodifikace zdařile zavádí možnost, aby se poškozený vzdal svých práv. Myslím si, že je to správné, neboť jsme společností svobodných a odpovědných lidí. Zde neexistuje sebemenší důvod k námitkám.
Za třetí - problematika vazby. Rekodifikace ve své podstatě zkracuje délku trvání vazby, s čímž je třeba jednoznačně souhlasit. Upřesňuje se rovněž postup při rozhodování o vazbě. Toto je žádoucí zpřesnění, neboť znamená i dopad na problém přeplněných vazebních věznic, nemluvě o hledisku lidských práv. Ačkoliv v tomto bodu se nemění koncepce procesu, jde o změnu účelnou a s okamžitým efektem. Proto není důvodu se k ní nepřipojit.
Za čtvrté - problematika aprobační služby. Rekodifikace v tomto směru plní podle mne naprosto záslužný čin, neboť od roku 1997 chybí procesní opora pro činnost aprobační služby. V tomto směru jde o nápravu velmi vážného legislativního nedostatku.
Za páté - trestní příkaz. I v tomto bodu je rekodifikace jasným přínosem. Současná právní úprava je v rozporu s doporučením Rady Evropy č. 18/1987, které nedovoluje uložit trest odnětí svobody trestním příkazem, a rekodifikace toto doporučení již plně respektuje.
Šestá pozitivní změna - dokazování. V této oblasti jsou v návrhu změny týkající se úpravy postupu. Některé z úkonů, které jsou pro náležité zjištění skutkového stavu věci žádoucí, nemají dnes oporu v zákonu. Jako příklad lze uvést konfrontaci svědka. Tady si myslím, že jde rekodifikace nepochybně správným směrem.
Za sedmé - odvolání. Stávající úprava odvolání je založena na revizním principu, který nutí odvolací soud přezkoumávat celý napadený rozsudek. Omezení tohoto principu a v jejím důsledku možnost odvolacího soudu meritorně ve věci rozhodnout je rozhodně změnou, která vyhovuje, která by jistě měla pozitivní efekt.
Za osmé - řízení po zrušení rozhodnutí soudu nálezem Ústavního soudu. Je třeba zde zdůraznit, že dosud chybějící řešení této situace je příčinou mediálně možná vděčné, ale právně zhoubné tzv. války soudů.
Vážené kolegyně a kolegové, shora uvedených osm bodů jsem říkal proto, abych na konkrétních institutech doložil, že je možné dospět k žádoucímu zlepšení účinnosti trestní justice, a to i bez rizika tzv. bumerangového efektu, který ve svém vystoupení zmínil pan profesor Novotný, jakkoli současně říkal, že změny, které jsou obsaženy v tomto návrhu, jsou změnami pozitivními. Hovořil o bumerangovém efektu. To je ono riziko, na které jsem se snažil ve svém vystoupení upozornit.
V tuto chvíli jako zákonodárci přihlížíme k vážnému odbornému konfliktu. Na jedné straně stojí erudovaní uznávaní odborníci, na druhé straně stojí renomovaní a uznávaní odborníci, a my jako zákonodárci máme být v tomto sporu soudci. Přiznám se, že se necítím být povolán být soudcem mezi těmito odborníky. Proto si myslím, že cesta, kterou navrhuji, která znamená minimalizaci těchto sporů, která znamená sjednocení těchto rozporuplných stanovisek při současném dosažení pozitivního efektu, který si všichni přejeme, je cestou správnou. Proto prosím o podporu mého návrhu.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další je přihlášen poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, spolu s těmi, kteří již mluvili k této předloze, jsem přesvědčen, že všichni máme jeden společný cíl. Tímto cílem nemůže být nic jiného než podpora takového trestního řádu, který bude plnit to, co je posláním každého trestního řádu, co je posláním každého trestního procesu. To není tak složité.
Posláním každého trestního procesu je dosáhnout toho, aby zločin byl paralyzován a aby byl přitom zachován spravedlivý proces, aby nebyl nikdo potrestán za to, co nespáchal, ale aby ten, kdo něco spáchal, byl potrestán co nejrychleji.
Je nepochybně třeba položit si základní otázku, která zní, zda náš dosavadní trestní řád, náš dosavadní trestní soudní proces splňuje naše kritéria.
***