(12.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, diskuse, která se teď koná k předloženému tisku, v podrobnější míře pokračuje v diskusi obecné z prvního čtení. I já jsem v tomto prvním čtení vyjádřil řadu pochybností, řadu problémů, které vidím ve spojení s tímto zásadním tiskem, který opravdu je víc než prostou reformou trestního řízení, a nelze v této souvislosti ani přehlížet závažné důsledky změn v trestním právu hmotném, v trestním zákoně.
Přesto bych ale v této souvislosti navázal na to, co říkal kolega Výborný přede mnou. Rozpor, který je mezi teoretiky, ten je něčím, co patří k povaze teorie, a nemyslím si, že jakkoli dlouhá další diskuse by vedla k tomu, že by se dohodli. Prostě to tak není, já jsem i minule o tom hovořil, že rozhodnutí v této věci musí být politické, a jde o to, najdeme-li odvahu vzít na sebe odpovědnost za to, že uvolníme prostor k zásadní reformě trestního řízení, anebo zda z obav vrátíme návrh k přepracování a bude se zahájení této nezbytné změny oddalovat. Myslím, že na základě zkušeností, které máme z polistopadového vývoje, víme, že oddalování určitých změn znamená ztížení jejich provedení, protože konzervatismus se ještě hlouběji zakoření a je potom obtížnější jak z důvodů třeba nedostatku finančních prostředků, tak i z důvodů psychologických ke změnám se odhodlat.
Já nechci hovořit o jednotlivých problémech, které jsou v této novele, hovořili o nich kolegyně Rujbrová, poslanec Langer i poslanec Výborný poměrně podrobně. Myslím si, že výhodnější je vést tuto podrobnější diskusi v druhém čtení v příslušných výborech, a rozhodně by to neměl být jenom výbor ústavně právní, ale nepochybně i výbor petiční, nepochybně i výbor pro obranu a bezpečnosti, protože tyto problémy jsou komplexní a nejsou to problémy zdaleka jenom právní.
Vzpoura - nebo naštěstí ne vzpoura, ale nepokoje, které byly ve věznicích, skutečně ukázaly celou řadu velmi složitých procesů, s nimiž se naše společnost setkává, a myslím si, že dosavadním postupem, s dosavadními představami, s dosavadními prostředky se společnost nebude s to s těmito všemi problémy vypořádat.
Je tu velmi závažný rozpor mezi potřebou zajistit všechna práva občanů, která jim skýtá Listina, a mezi potřebou bezpečnosti společnosti, která narůstá, protože se cítí ohrožována a tendence ke kriminalizaci řady společenských procesů v této společnosti narůstá, a to nejen u nás, je to jistý projev nebo je to jistá tendence obecných problémů globalizace. Doporučuji vám v této souvislosti závažnou knihu polského sociologa Zykmunda Baumanna, který mluví právě o nebezpečí kriminalizace určitých společenských vrstev ve vztahu k těm společenským přeměnám, které na konci druhého tisíciletí společnost zažívá.
V této souvislosti jde o to, jak ten rozpor mezi bezpečností člověka nebo zajištěním jeho práv a bezpečnosti občana zajistíme, a je tu problém společenské psychiky, o kterém hovořil kolega Výborný. Společnost totiž reaguje na tyto věci zneklidněním a projevuje se to například v požadavku zesilování trestní represe. Myslím však, že všichni víme, že jakkoli v určitých případech zesílení trestní represe je na místě, a když srovnáme nejen naše trestní sazby v trestním zákoně, ale i ukládané tresty s podobnou praxí v řadě západoevropských zemí, zjišťujeme, že u nás ta míra trestní represe předpokládaná zákonem je nižší, přesto ale obecně vzato nemůže se trestní represe rozšiřovat a nemůže to být lék na řešení těch problémů, které ve společnosti jsou.
V této souvislosti je to problém změny postupu v trestním řízení, jsou to změny při ukládání trestů, rozšiřování alternativních trestů, a tyto moderní postupy se musí uplatnit i v našem právu, což platí jak pro právo procesní z hlediska změn, které jsou navrhovány, tak to platí samozřejmě i pro právo hmotné.
Myslím si tedy, že je odpovědnější doporučit nebo postoupit tento návrh do druhého čtení a v něm v jednotlivých výborech se pokusit najít podrobnější odpověď na to, zda máme za to, že i za cenu rizik si můžeme vzít odpovědnost za to, že s jistými změnami přijmeme tuto novelu, anebo nikoli. Myslím si, že jsme si toho vědomi, že v oblasti takovýchto rozhodování se samozřejmě nemusíme shodnout, ale rozhodování není takové, že pozitiva jsou 100 a negativa 0, může to být někdy pro někoho 51 ku 49 a pro někoho 49 ku 51. Přesto bych ale doporučoval, abychom tato rizika a všechny problémy s nimi spojené posoudili při detailnějším projednání ve výborech, a pak tedy znovu Poslanecká sněmovna bude mít solidnější základ pro to, aby rozhodla, zda ano, nebo ne.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jičínskému a vyhlašuji ve 12.58 hodin přestávku. Pokračujeme ve 14.00, přihlášenými řečníky jsou pan poslanec Cyril Svoboda, pan poslanec Hojdar a pan místopředseda Rychetský.
(Jednání přerušeno ve 12.58 hodin.)
***