(10.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
Zahraniční výbor po zpravodajské zprávě a vystoupení zástupce předkladatele doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a za druhé doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout k tomuto návrhu zákona tyto změny. Dovolte, abych s nimi vystoupil v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku a ani se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím.
Otevírám podrobnou rozpravu, do které se písemně přihlásil pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, domnívám se, že téma je velice vážné. Bylo také předmětem velice rozsáhlé diskuse na půdě zahraničního výboru. Během této rozpravy byla vznesena i řada pochybností o účinnosti samotného tohoto nástroje sankčního režimu.
V minulosti sankční režim prakticky neměl účinnost na fungování režimů, které byly v konfliktu s lidskými právy. Můžeme uvést právě léta třicátá, kdy se západní demokracie pokusily podobným způsobem zasáhnout Itálii, která přepadla Habeš.
Je to rovněž nástroj, který má tisíciletou tradici, nikoli staletou, byl uplatňován již ve starověku. První mně známý příklad je, když egyptský faraon Ramesse se pokusil poškodit své chetitské protivníky zákazem obchodu vůči Chetitské říši, který uvalil na své vazaly v syrské oblasti. Podobně byl tento nástroj používán i za dob středověkých. Pro tuto sněmovnu chci uvést perličku, že jednou z obětí byly právě husitské Čechy. Římskokatolická církev prosadila sankční režim vůči husitským Čechám, který byl podle stejných právních norem, který platil vůči Saracénům. Pokud vím, tyto sankce nebyly nikdy odvolány.
Jestliže mluvíme o současné situaci, domnívám se, že věc, do které vstupujeme, má obě strany. Může především znamenat i určité komplikace pro naši republiku jak to vidíme i v nedávných diskusích, které se týkají Libye nebo Iráku. Ukazuje se, že i postoje evropských zemí, k nimž se především váží naše vztahy, jsou v této věci diferencované, liší se to případ od případu, míra, přísnost uplatňování těchto sankcí.
Samozřejmě je tu i ta strana věci, že zpravidla nejsou zasaženy vládnoucí elity v těchto zemích, které jsou předmětem sankčního režimu, ale především civilní obyvatelstvo. Zároveň se tím ztěžuje dialog, který by vedl k prosazení těch hodnot, ke kterým se hlásíme. Uplatňuje se i určitá psychologie obležené pevnosti, ve které se tak dobře daří diktátorským režimům a těm strukturám, které je podporují.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Pane předsedající, hned dospěji k návrhu, který chci dát.
Z tohoto důvodu je třeba dát určitá omezení, aby se vyloučily dopady právě na civilní obyvatelstvo, aby se sankční režim neobrátil ve svůj opak.
Proto navrhuji, aby § 1 odst. 3, který bych nově chtěl vložit, zněl takto: "Česká republika, věrna svým závazkům na poli mezinárodních smluv o lidských právech, se nepřipojí k jakýmkoli sankcím, které by přímo nebo nepřímo vedly k porušování lidských práv."
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pro pořádek chci říci, že právem vystupujícího v podrobné rozpravě je svůj návrh, který přednáší, odůvodnit. Úkolem předsedajícího je dbát na to, aby odůvodnění bylo skutečně odůvodněním a nikoli vystoupením, které je spíše svým charakterem řazeno do obecné rozpravy. To byl důvod, proč jsem vám zasáhl do vašeho vystoupení, pane poslanče.
Dalším písemně přihlášeným byl pan kolega Payne, kterému uděluji slovo.
Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, musím říci, že ve světě dnes panuje u značné části expertů velká skepse nad smyslem mezinárodních sankcí jako takových. Toto opatření z hlediska našeho dnešního mezinárodního práva se opírá především o ustanovení Charty OSN, která byla schválena v roce 1945. Tehdy mezinárodní společenství mělo za to, že stát, který by narušoval mezinárodní mír způsobem analogickým, jako to učinilo Německo ve třicátých letech, bude přinucen k respektování mezinárodních právních norem a zvyklostí tím způsobem, že bude zcela izolován od ostatního světa. Charta OSN vyjmenovává způsoby takové izolace, což znamená přerušení poštovního, leteckého, lodního, telegrafního atd. styku s ostatními státy. Je pravda, že v tehdejší době takové sankce mohly mít daleko větší účinek na dotčený stát, než je tomu dnes.
Mnozí experti mají za to, že sankce, které mají trvat více než několik týdnů či několik měsíců, brzy ztrácejí svůj smysl. Samozřejmě, že dotčený stát poškozují. Nicméně pokud má stát alespoň více než deset milionů obyvatel, je schopen přejít na nouzovou válečnou ekonomiku a může za jistých okolností v tomto stavu přežít i dokonce desítky let. Tato analýza byla prováděna zejména ve vztahu k Srbsku, které se několik let ocitalo pod mezinárodními sankcemi. Výsledkem této analýzy bylo, že pokud nebude efektivně zajištěno, že do Srbska nebude přicházet žádná ropa, Srbsko je schopno asi 40 let pokračovat ve sponzorování bosenského konfliktu. Tamější obyvatelstvo nebude mít sice žádný vysoký standard životní úrovně, ale dokonce za přijetí správných ekonomických a stabilizačních měnových a dalších opatření může dojít i k růstu životní úrovně.
Myslím, že tato zkušenost se sankcemi vůči Srbsku nám zřetelně ukazuje, že je to nástroj, který má svůj zlatý věk již za sebou. Myslím si, že dnes bude možné k zajištění mezinárodního míru hledat zcela jiná opatření.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, omlouvám se, stejná připomínka, kterou jsem adresoval kolegu Ransdorfovi, platí v tuto chvíli i k vám. Je vaším právem odůvodnit pozměňující návrh, který přednesete, ale odůvodnění by mělo mít takový charakter, nikoli charakter vystoupení v obecné rozpravě.
Poslanec Jiří Payne: Omlouvám se, domnívám se, že je efektivnější, když v jednom projevu přednesu možná o něco širší odůvodnění, než kdybych se hlásil do rozpravy dvakrát bezprostředně za sebou. Omlouvám se, ale snažil jsem se zefektivnit jednání sněmovny.
Každopádně se domnívám, že sankce jako takové jsou záležitostí, která svůj smysl nepřináší.
Za druhé je potřeba říci, že jedinou autoritou mezinárodně uznávanou, která má oprávnění sankce vyhlásit, je Organizace spojených národů. Žádná jiná taková instituce neexistuje.
Kdyby došlo k vytvoření regionální bezpečnostní organizace ve smyslu Charty OSN, která by získala pravomoc řešit podobné případy, jako řeší Rada bezpečnosti, v takovém případě by bylo možno uvažovat - zatím k tomu nedošlo - o analogickém režimu pro takovouto regionální instituci. Pro evropský kontinent jedinou takovou institucí, která by případně připadala v úvahu, že by převzala takovéto úkoly - dosud se tomu tak nestalo - je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V žádném případě institucí, která by měla takovéto oprávnění, není Evropská unie.
V tom smyslu předložený návrh je koncepčně vadný a koncepčně špatně zpracován.
***