(10.30 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, je 10.30 hodin, tudíž konec přerušení schůze. A v tuto chvíli uvede vládní návrh zákona o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, sněmovní tisk 282, druhé čtení, ministr zahraničních věcí Jan Kavan.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji vám, pane předsedající, i za vaši shovívavost k mé žádosti o tříminutové přerušení schůze.
Vážené poslankyně a vážení poslanci, nechci zde opakovat, co již bylo ze strany navrhovatele v prvním čtení nebo v zahraničním výboru řečeno k vládnímu návrhu zákona o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, který se nyní projednává ve druhém čtení.
Dovolte mi proto spíše se soustředit na některé aspekty vládního návrhu, které byly předmětem širší diskuse nebo vyvolávaly určité otázky jak během prvního čtení, tak během jednání v zahraničním výboru.
Cílem vládního návrhu zákona o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti je zajistit pohotové provádění mezinárodních sankčních režimů Českou republikou. Dosavadní praxe totiž ukázala, že přijetí obecné právní úpravy mezinárodních sankcí je z hlediska jejich promptního provádění nanejvýše žádoucí. Stávající systém, spočívající v přijímání ad hoc zákonů pro provádění - tj. zavádění, změny, pozastavení, rušení - každého mezinárodního sankčního režimu totiž v situaci, kdy jsou tyto sankce přijímány stále častěji, ukázal svá jasná omezení.
V této souvislosti by bylo možno citovat řadu případů, kdy mezinárodní sankce nemohly být dostatečně aktuálně v České republice prováděny. Odkazuji na již dříve uváděné příklady Haiti, Svazové republiky Jugoslávie, Libye či nyní nově zavedených sankcí Rady bezpečnosti OSN proti Talibánu.
Pokud bychom se podrobněji zabývali časovou posloupností jednotlivých dílčích kroků v legislativním procesu ve všech těchto případech, ukázalo by se, že při nejlepší vůli parlamentu i vlády jsou dány faktické časové limity schvalovacího procesu, které je obtížné překonat.
V předchozích rozpravách ve sněmovně se vyskytl názor, že dostatečného urychlení implementace mezinárodních sankcí lze dosáhnout v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR použitím režimu § 100 jejího jednacího řádu. Toto ustanovení se týká pouze provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN, ale i obecný režim legislativní nouze podle § 99 vašeho jednacího řádu, který by bylo lze použít na návrhy zákonů provádějících jiné sankční režimy, podle mého názoru v praxi nezaručí dostatečné urychlení zákonodárného procesu.
Minulá praxe ukázala, že doposud byly sankce vnitrostátně realizovány s odstupem mnoha měsíců a že i při použití režimu legislativní nouze lze v optimálním případě počítat s vyhlášením zákona zhruba za jeden měsíc od předložení vládního návrhu.
Naproti tomu postupem podle navrhovaného zákona lze zcela spolehlivě vycházet z horizontu podstatně kratšího.
V této souvislosti bych chtěl reagovat i na návrh, jenž zazněl v zahraničním výboru sněmovny, týkající se doplnění podmínky schválení příslušným výborem v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR do § 1 návrhu zákona, takže vláda by nařízením prováděla sankce až po souhlasu zahraničního výboru sněmovny. Rozumím tomuto cíli, který návrh sledoval. Bude tak zajištěna informovanost a především kontrola ze strany Parlamentu ČR. Konstatuji rovněž, že obdobný požadavek byl, byť v poněkud odlišné podobě, uplatněn již v případě nedávné novely zákona o sankcích proti Libyi, přičemž je možné s uspokojením vzít na vědomí, že při přijímání příslušného nařízení vlády pozastavujícího sankce proti Libyi tato konzultace nezpůsobila žádné potíže či prodlení.
Bylo by vhodné ještě důkladně zvážit, zda vstup zahraničního výboru do procesu přijímání prováděcího nařízení vlády zajistit formou předchozího projednání návrhu nařízení, jako v případě Libye, což de facto znamená právo veta zahraničního výboru, či formou jeho schválení, jak bylo navrženo pro tento zákon.
Stavím se k této záležitosti otevřeně a domnívám se, že v této podobě, tedy bude-li toto omezeno na výbor Poslanecké sněmovny, zůstane v zásadě zachován smysl předkládaného zákona, jímž je razantní zkrácení lhůty potřebné pro provádění mezinárodních sankcí. Sníží se rovněž zatížení Parlamentu ČR repetitivním přijímáním zákonů k provádění jednotlivých sankčních režimů a současně bude zachován dohled ze strany Parlamentu k této závažné otázce. Byl-li by tento obecný zákon v brzké době vyhlášen, bylo by možné dále nepředkládat vládní návrh zákona k provádění např. nejnovějších sankcí Rady bezpečnosti OSN proti Talibánu.
A dovolte mi závěrem stručně se vrátit k otázce rozlišení sankčních režimů mezinárodně pro Českou republiku závazných a těch, ke kterým se Česká republika připojuje na základě vlastního uvážení. Ty první odpovídají Radě bezpečnosti OSN, ty druhé Radě Evropské unie, což bylo rovněž nastoleno v zahraničním výboru.
Chtěl bych zdůraznit, že Evropská unie od nás coby kandidátského státu jednoznačně očekává účast na společných sankcích závazných pro členské státy unie, což je výrazem našeho ztotožnění se s principy a cíli společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Česká republika vůli a připravenost převzít tyto principy a cíle a aktivně se připojit k jejich naplňování jasně deklarovala. Z hlediska zahraničněpolitických zájmů naší republiky je proto naše přihlášení se k sankcím Evropské unie principiální otázkou.
Akceptace sankcí se provádí formálním prohlášením ministra zahraničních věcí, které jako jednostranný akt, konkludentně Evropskou unií přijatý k dodržování sankcí, následně Českou republiku i právně váže. Je pochopitelné, že nedostatek vůle ze strany České republiky skutečně plnit takto převzaté závazky by byl ze strany našich partnerů vnímán velmi negativně.
Ačkoliv to návrh zákona výslovně nekonstatuje, vyplývá z něho především povinnost všech subjektů dodržovat mezinárodní sankce, jak lze dovodit výkladem § 1 návrhu zákona. Pokud by takové řešení bylo považováno za nedostatečné, nic nebrání tomu, aby takto výslovně formulovaná povinnost byla do zákona doplněna. Takováto změna v textu by dle mého názoru byla dostatečnou a vhodnou odpovědí i na některé pochybnosti vyjádřené např. v průběhu prvního čtení, zda povinnost dodržovat mezinárodní sankce plyne ze zákona, anebo z prováděcího nařízení vlády, tedy pochybnosti týkající se ústavnosti navrhovaného zákona. V tomto smyslu souhlasím s doplněním § 1 o nový odstavec, který stanoví, že každý je povinen dodržovat mezinárodní sankce vyhlášené v souladu s tímto zákonem.
S ohledem na to, co jsem uvedl, vám doporučuji návrh s případnými úpravami propustit do třetího čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře.
Vládní návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání zahraničnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 282/1. Prosím, aby jej uvedl zpravodaj výboru poslanec Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych doplnil vystoupení pana ministra krátkou a stručnou informací o jednání zahraničního výboru o této zákonné předloze.
Diskuse v zahraničním výboru prokázala, že přes obecný souhlas s tím, že je nutné změnit náš dosavadní přístup k vyhlašování mezinárodních sankcí, k jejich uplatňování a zároveň i k jejich rušení, budeme jen velmi těžko hledat instrument, který by zůstal efektivní, tak jak se od nás očekává a také jak my všichni jsme v prvním čtení vyjádřili svou vůli přistoupit k novému nástroji, jakým tyto sankce vyhlašovat, a že zároveň budeme velmi těžko zachovávat kontrolní mechanismus Parlamentu ČR při jejich vyhlašování.
V průběhu svého vystoupení v rámci prvního čtení jsem avizoval, že po mém soudu existuje nástroj, jímž lze sloučit ustanovení § 1 vládní předlohy a dostatečnou míru odpovědnosti a kontrolního mechanismu Parlamentu ČR při projednávání a vyhlašování mezinárodních sankcí. Proto zahraniční výbor přistoupil k některým pozměňovacím návrhům, které jsem jeho jednání předložil a které vycházely z průběhu rozpravy v prvním čtení. A dovolte, abych vás seznámil pouze s usnesením zahraničního výboru a v podrobné rozpravě pak vystoupil s jednotlivými pozměňovacími návrhy.
***