(12.30 hodin)
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, můj příspěvek bude poměrně velice krátký, neboť ani já nesouhlasím s tím, aby se z této lidsky citlivé věci dělalo politikum. Nicméně bych chtěl požádat těsně před hlasováním, před uzavřením rozpravy, o přestávku na klub, neboť se domníváme, že problémy, o kterých se hovoří, mají řešení někde jinde.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Registruji žádost a vyhovím žádosti. Chce vystoupit ještě někdo v rozpravě? Ano, hovořit bude místopředseda vlády České republiky pan Pavel Rychetský. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, byli jsme svědky na prvé čtení nebývale dlouhé a nebývale vzájemně kontroverzní rozpravy nad novelou zákona o konkursu. Chtěl bych upozornit na jediný moment, který zdá se všechny členy této parlamentní komory spojuje. Platný zákon o konkursu a vyrovnání je špatný. Neplní svou elementární funkci.
Platný zákon o konkursu a vyrovnání byl v původní verzi přijat jako nástroj na usmrcení podniku. Jako nástroj jakési eutanazie, jakési poslední rány z milosti. Jeho funkcí tedy mělo být tam, kde není pochyb o tom, že podnik díky míře svých závazků a míře svého předlužení nemá dále právo na existenci, tam bylo smyslem tohoto zákona - mám-li použít trochu drsných slov - podnik dorazit. Tuto funkci není schopen platný zákon vůbec plnit. Všichni, kteří přišli do styku s praxí konkursních a vyrovnávacích řízení v této zemi podle tohoto zákona - je to už téměř osm let, co je účinný - všichni zjistili, že to je naopak zákon, který při své aplikaci podrobuje příslušné podnikatelské subjekty předtím, než je usmrtí, dlouhodobému mučení, dlouhodobému týrání, a bohužel týrá nejen podniky, u kterých měl zajistit jejich rychlou likvidaci, ale především týrá věřitele těchto podniků.
Druhý problém platné právní úpravy je, že tento zákon je zákonem pouze pro některé věřitele Všichni dobře vědí, že v žádném konkursním řízení se nedostane na jiného věřitele, než na stát, eventuálně na banky, které mají přednostní pohledávky zajištěny zástavním právem. Žádný jiný věřitel nemá dnes šanci, aby se mu dostalo alespoň částečného uspokojení.
Třetím problémem platného zákona o konkursu a vyrovnání je skutečnost, že v průběhu jeho aplikace, jestli si dobře pamatuji, tak to bylo v roce 1993, došlo k jeho změně tak, že se do něj vložil institut ochranné lhůty, jinými slovy změnila se základní filozofie zákona. Ze zákona, který měl fungovat jako zákon, který dorazí ten podnik, se najednou objevuje v tomto návrhu zákona prvek, který má najít možnost další existence podniku s jakýmsi časovým odkladem.
Chtěl bych zdůraznit, že naprosto největší problém platného zákona ovšem vidím v tom, že tento zákon neuvěřitelně zapadl do skutečné podnikatelské praxe této země a tento zákon vytvořil legální rámec pro tu činnost, která vedla k bankrotům většiny podniků, tj. pro tunelování. Největší problém platného zákona je v tom, že legalizuje činnost konkursních správců, že činí legálním to, co bylo protiprávním a nelegálním před prohlášením konkursu na majetek podnikatele, neboť umožňuje konkursním správcům, aby bez jakékoliv kontroly, legálně zpeněžovali majetek konkursní podstaty za výhodné ceny svým známým, kteří jej pak prodají za podstatně vyšší ceny a mohou na tom participovat spolu s ním, se správcem konkursní podstaty. Jinými slovy - aplikace platného zákona dovedla k tomu, že věřitelé pouze přihlížejí, a to pasivně a bezmocně, k tomu, jak před jejich očima je podnik dále rozkrádán ve prospěch jiných subjektů.
Předpokládám, že alespoň na těchto čtyřech nepochybných nedostatcích platného zákona se Poslanecká sněmovna shodne, že přijme takovou novelu, která posílí postavení věřitele - věřím, že vládní novela podle mého soudu má mnohem více prvků, které posilují výbor věřitelů - a že přijme novelu, která přinejmenším umožní výrazné zrychlení procesu likvidace podniku, aby netrval podnik i nadále, jak tomu je i dnes, po řadu let.
To, co se zdá být kontroverzní, je to, zda má být i v řízení o konkursu ještě jakási výhybka. Zda má být i poté, co je podán návrh na zahájení konkursu, možnost podnik jako celek zachovat s tím, že bude mít jiné vlastníky, kteří zajistí vypořádání věřitelů. Vládní návrh novelizace zákona o konkursu a vyrovnání tuto možnost dává. Váže ji na jednu důležitou podmínku, na souhlas výboru věřitelů.
Mám-li říci svůj pocit, myslím si, že i když bude v této podobě návrh zákona přijat, že je krajně nepravděpodobné, že by někdy tento model, který je mimochodem modelem práva Spojených států severoamerických, že by někdy tento model byl uplatnitelný v našich podmínkách, a to s ohledem na to, že největší problém v našich podmínkách je ten, že návrhy na konkurs jsou podávány zhruba o rok později, než podány měly být, to znamená na podniky, které většinou již nejsou revitalizovatelné. Přesto se domnívám, že ta možnost, aby se souhlasem věřitelů podnik jako celek převzal nový vlastník a pokusil se jej provozovat, je možností v tržních podmínkách ekonomiky naprosto legitimní.
Závěrem bych chtěl říci, že přesto, že vládní návrh novely prošel obtížným legislativním procesem a i na legislativní radě vlády uvízl na několik jejích zasedání, že bude potřeba, abychom vskutku dali v příslušných výborech této komory Parlamentu hlavy dohromady, neboť návrh § 27b - a neměl bych to jako představitel vlády říkat - umožňuje převzetí celého podniku jiným vlastníkem, novým vlastníkem jenom tehdy, převezme-li ho i se všemi dluhy. Mám-li být upřímný, myslím si, že takový blázen se prostě na světě nenajde. Takže tady bude potřeba, abychom se zamysleli nad tímto ustanovením.
Myslím, že je velmi mnoho pádných důvodů pro to, aby se podařilo oba návrhy zákonodárné iniciativy, jak návrh paní poslankyně Dundáčkové, tak vládní návrh, urychleně, věcně a bez emocí projednat, neboť musím skončit tím, čím jsem začal: Platný zákon je naprosto nevyhovující. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
***