(12.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Jakmile však hotovost úpadce nebo zpeněžená konkursní podstata nestačí na krytí pohledávek za podstatou - podle § 31 odst. 2 - spočívajících zejména v hotových výdajích a odměně správce konkursní podstaty, a dále mzdy zaměstnanců pracujících pro správce konkursní podstaty, jakož i nároky ze smluv, které správce konkursní podstaty uzavřel - mnohdy jde o smlouvy naprosto nevýhodné a nekontrolovatelné ve prospěch dalších byrokratických článků, které se vlastně podílejí na vysávání zbytků konkursní podstaty - pak správce konkursní podstaty zpeněžování přeruší a žádá věřitele o další finanční zálohu na zpeněžování, která bude utracena na činnost správce konkursní podstaty, aniž by došlo k výnosům ve prospěch věřitelů, zaměstnanců a vůbec už ne úpadce, po odečtení dluhů od těchto čistých výnosů.
Praxe zákona, jak se zatím aplikuje, je taková, že jde o velmi dobrý příjem správců, kteří si konkursem nebo prodejem konkursní podstaty vydělávají na sebe a zájem státu nebo závislých osob je vedlejší věc.
Přitom efektivní zpeněžování aktiv úpadce ve prospěch věřitelů i zaměstnanců by mohl provést sám úpadce, samozřejmě pod veřejnou kontrolou, pod kontrolou správce konkursní podstaty, bez toho, že by jakýmikoli výnosy z takového zpeněžení disponoval, jeho účty by byly zablokované proti vybírání. Jen úpadce ve většině případů totiž zná skutečnou hodnotu svých aktiv a efektivní způsob jejich zpeněžení. Ví totiž, komu je možno taková aktiva nabídnout ke koupi, což nemůže znát osoba, která není dlouhodobě zasvěcena do provozu firmy.
Pátá poznámka se týká ochranné lhůty. Ochrannou lhůtou lze zabránit byrokratickému svévolnému zahájení konkursního řízení v případě, když má podnik vyhlídky na budoucí výnosy, např. po zainvestování, po produkci a rozvoji podniku později.
V novele zákona se rovněž uvádí: "Dlužník může navrhnout povolení ochranné lhůty, pokud k tomuto návrhu přiloží revitalizační program schválený příslušným orgánem." Jenomže proti tomu stojí § 5a odst. 1, který uvádí: "Dlužník může navrhnout povolení ochranné lhůty do 15 dnů od doručení návrhu na konkurs" - a teď přijde ona velice důležitá pasáž - "jestliže tento návrh podal věřitel nebo jiná osoba než dlužník." Taková formulace je po mém soudu nesmyslem, ledaže by se předpokládalo, že dlužník bude pro plédování za ochrannou lhůtu získávat nějakým lobbistickým způsobem věřitele nebo nějakou jinou osobu. Proto hodlám navrhnout ve druhém čtení to, aby ona věta "jestliže tento návrh podal věřitel nebo jiná osoba než dlužník" byla z předkládaného návrhu vyškrtnuta.
V § 5b odst. c) je stanovena podmínka pro podání návrhu na ochrannou lhůtu tím, že takový návrh může podat pouze podnikatel, který zaměstnává alespoň 50 osob. To je diskriminující a nesystémové.
§ 5b odst. 2 říká, že soud ochrannou lhůtu povolí, "jestliže údaje návrhu jsou doloženy natolik, že odůvodňují možnost uspokojivého řešení dlužníkových majetkových poměrů v rámci ochranné lhůty. Jinak návrh na povolení ochranné lhůty zamítne. Proti rozhodnutí soudu o ochranné lhůtě není odvolání přípustné." To je záležitost, která se vymyká systému fungování soudnictví v naší zemi. Musí být opravný prostředek, nemůže fungovat bezpráví, proti každému usnesení soudu na této úrovni musí být možnost odvolání. Koneckonců je možné a v řadě případů dokonce i pravděpodobné, že nastane pochybení soudu.
Šestá poznámka se týká práv zaměstnanců. Zaměstnanci jako konkursní věřitelé musí mít právo na svoji vlastní věřitelskou organizaci. Jejich představitelé nebo volení zástupci by je zastupovali ve věřitelském výboru. Ve věřitelském výboru nesmí být jenom samotní zaměstnanci, neboť nejsou právníci a nemají zpravidla znalost svých věřitelských práv, zejména vůči samotnému správci konkursní podstaty. To platí zejména tehdy, když podnik zaměstnance propustí a ti pak nemají možnost se o věcech konkursního řízení vzájemně vůbec poradit, na rozdíl od institucionálních věřitelů, kteří vysílají školené a dobře placené lidi do věřitelského výboru.
Protože jako první v pohledávkách za podstatou jsou nároky zaměstnanců, zejména mzdy po vyhlášení konkursu a odstupné v případě propuštění zaměstnanců, a protože výnos konkursu mnohdy tyto nároky nepřekročí, musí pracovníci takovéhoto úpadce mít ve věřitelském výboru minimálně podle mého návrhu polovinu členů a v tomto směru také ve druhém čtení návrh předložím.
Sedmá poznámka se týká toho, že do novely je třeba zahrnout, že věřitelský výbor se schází vždy v plném počtu členů, aby nebylo možné nějakým zmanipulováním dosáhnout diskriminace určité části věřitelů. A to je věc, která se dá zařídit tím, že pro každého člena věřitelského výboru bude volen náhradník. Nesmí být možná praxe, že se sejde pouze část nebo prostá většina věřitelského výboru.
Osmá poznámka k předkládanému návrhu se týká § 32 odst. 8. Tam se hovoří o případu, je-li úpadcem banka. V tom případě se uspokojí pohledávky majitelů hypotečních zástavních listů před pohledávkami zařazenými do tříd. Tu však není zřejmé, zdali pohledávkami bankovního úpadce jsou veškerá bankovní aktiva a tím jeho bankovní pasiva, tedy i vlastně vklady vkladatelů, jak se z textu na první pohled může zdát. To by totiž mohlo znamenat naprostý nesmysl, neboť banka se může snadno dostat do bankrotu, do této situace, i když má dostatečně hodnotná aktiva, ale schází likvidita. O tomto jsme se mohli přesvědčit během vývoje našeho bankovního systému v průběhu 90. let v dostatečné míře. V takovém případě by docházelo k obrovskému znehodnocení aktiv banky a nepatrné výnosy zpeněžování oproti skutečné hodnotě by byly důsledkem, přičemž by většinu vkladatelů de facto, jak tomu často bylo, vyplácel stát, který přispívá v současné době do Fondu pojištění vkladů.
Dámy a pánové, přes tyto výhrady, přes těchto osm poznámek doporučuji, aby sněmovna postoupila novelu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, do druhého čtení. Doufám, že tam budeme mít příležitost podat příslušné návrhy, jak jsem se o nich zmiňoval.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: To byl kolega Miloslav Ransdorf. Nyní bude hovořit paní kolegyně Machatá, po ní jako poslední do rozpravy je přihlášen pan kolega Janeček. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové. Teď zřejmě očekává jeden z kolegů, pan kolega Škromach, že budu reagovat na jeho emocionálně zabarvené vystoupení. Nicméně neučiním tak, a to z jednoho prostého důvodu, protože jsem přesvědčena, že emoce, ať už podloženy stranicky, nebo osobně, do legislativního procesu nepatří.
A proto mi dovolte, abych na tomto základě i vyjádřila své stanovisko k předkládanému tisku, který je momentálně projednáván, a jestli tomu dobře rozumím, tak je projednáváno první čtení. Předpokládám, že oba návrhy, tzn. poslanecký i vládní, mohou postoupit do druhého čtení a ve výborech tak být projednávány kompaktně.
Z toho, co jsem teď řekla, vyplývá jednoznačně, že předložený návrh podpořím po jeho postoupení do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní kolegyni Machaté. Nyní bude hovořit pan kolega Janeček, dále jsem zaregistroval přihlášku místopředsedy vlády Pavla Rychetského ke stručnému vystoupení.
***