(10.10 hodin)
(pokračuje Motejl)
Rád bych z tohoto místa vyslovil uznání za tento její postoj.
Možná, že při předchozím projednávání vládního návrhu v plénu existovala představa, že by bylo možné poslanecký návrh doplnit některými ustanoveními vládního návrhu. V ojedinělých případech to samozřejmě možné je, zejména jde-li o problematiku, které se poslanecký návrh nevěnuje. Avšak principiálně je takový postup vyloučen ze dvou důvodů. Především, že některá věcná řešení obou návrhů jsou zcela rozdílná, a to i v řešení, která mají zásadní povahu pro zákon jako celek. Promítají se do řady souvislostí a musejí být pojata globálně. Mám na mysli zejména definici úpadku práva a možnosti věřitelů, postavení správce podstaty, způsob uplatnění návrhů, neúčinnost či neplatnost právních úkonů a některé další.
Za druhé poměrně dost se liší legislativní technika obou návrhů, na čemž se značně podílí i to, že současná podoba vládního návrhu prošla několikerým připomínkovým řízením, byla několikrát přepracována a je výsledkem činnosti celé řady špičkových odborníků. Kdybychom tyto různorodé návrhy mechanicky spojovali, nemohlo by vzniknout nic jiného než celkem podivný slepenec dvou různých technik a norem. Bylo by samozřejmě také možné, aby časově prioritní poslanecký návrh byl projednán samostatně, aniž by byl konfrontován s návrhem vládním. Ze strany vlády by to přirozeně vyvolalo úsilí dosáhnout vzápětí další změny nebo na druhé straně zase zamítnutí ustanovení, která se věcně rozcházejí. Tím by se projednání tohoto návrhu věcně i časově velmi zkomplikovalo.
Proto skutečně vidím jediné racionální řešení v souběžném projednání obou návrhů. Tím rozumím, že v příslušných výborech by měly být především posouzeny jednotlivé problémy po věcné stránce a doporučeno jejich řešení, a to zejména tam, kde se oba návrhy rozcházejí. Teprve následně by došlo k legislativnímu dopracování, a to zásadně podle toho z návrhů, jehož věcné řešení bylo upřednostněno. Přitom je však třeba vzít v úvahu i některá další hlediska, a to jiná než pouhé zjednodušení řízení, přičemž mám na mysli zejména soulad článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech s článkem 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, s požadavkem Evropské unie na posílení práv a možností věřitelů konkursu a s vládním návrhem zákona na ochranu zaměstnanců při insolvenci, který bude předložen k projednání na příštím zasedání Poslanecké sněmovny, neboť nelze všechny upřímně myšlené snahy o zjednodušení řízení překlopit v okamžiku, kdy zjistíme, že jsme vázáni vlastními ústavními předpisy a Evropskou úmluvou o určitých procedurálních nezbytnostech, zejména každého řízení před soudem.
Předpokladem toho, aby se souběžné projednání obou návrhů mohlo uskutečnit, je však přijetí vládního návrhu novely zákona o konkursu a vyrovnání v prvém čtení na základě vašeho rozhodnutí. Proto vás o toto přijetí jménem vlády žádám. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru spravedlnosti České republiky panu Otakaru Motejlovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Pavel Němec. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda předložila návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání jako sněmovní tisk 458 dne 8. 12., přičemž tento návrh zákona byl doručen poslaneckým klubům a poslancům 9. 12. 1999.
Jsem v této nelehké situaci zpravodaje zejména z toho důvodu, že tento návrh zákona, předložený pod tiskem 458, je v podstatě písmenko od písmenka totožný se sněmovním tiskem č. 429, až na jednu výjimku, kterou jsem v návrhu zákona postřehl. Odlišnost se týká ustanovení, která se dotýkají podniků v revitalizaci a účinků revitalizace na konkursní řízení. Prosil bych z tohoto místa pana ministra, zda pro případ, že by se vyskytovaly jiné odlišnosti mezi sněmovním tiskem 429 a sněmovním tiskem 458, by byl ochoten mě jako zpravodaje a kolegyně poslankyně a kolegy poslance na tyto případné změny upozornit, protože jinou změnu jsem mezi těmito sněmovními tisky nenašel.
Bohužel jsem přesvědčen, že se jedná o změnu k horšímu, právě v § 5a, který se týká revitalizace. Zaměřuji se na něj právě proto, že je to v podstatě jediná změna mezi již projednaným vládním návrhem zákona a nyní projednávaným návrhem zákona. Právě proto se zaměřuji na tento § 5a.
Předchozí vládní návrh, který sněmovna vrátila předkladateli k dopracování, alespoň pro určité ochranné účinky před dopadem konkursu na podniky v revitalizaci vyžadoval souhlas kvalifikované většiny věřitelů. Nyní vláda navrhuje ochranné účinky před dopady konkursu na podniky v revitalizaci bez souhlasu věřitelů. Myslím si, že to je velmi podstatné, protože potom by v podstatě věřitelé mohli doplácet na to, že podnik je revitalizován. Myslím si, že by tomu mělo být, když už se vláda rozhodne pro nějakou revitalizaci, právě naopak.
Ještě k účinkům revitalizace v navrhovaném sněmovním tisku 458. Zde vláda navrhuje, aby splatnosti pohledávek byly určeny v revitalizačním programu, to znamená tak, aby v podstatě revitalizační agentura určovala splatnosti pohledávek, a nenašel jsem ve vládním návrhu jakoukoliv zmínku o tom, že by tyto upravené splatnosti pohledávek poté schvaloval soud. Žádná taková zmínka zde není. To znamená, že bych chtěl upozornit na to, že všichni věřitelé, a tím pádem i zaměstnanci by si měli být vědomi toho, že revitalizace je pro ně spíš špatná než dobrá.
Chtěl bych se vrátit k některým hlavním bodům, které jsem jmenoval při své zpravodajské zprávě při projednávání sněmovního tisku 429, což je minulý vládní návrh. Bohužel se budu opakovat, ale je to z toho důvodu, že, jak již jsem řekl, sněmovní tisk 458 je mimo revitalizace, kterou jsem již zmínil, naprosto totožný s návrhem, který Poslanecká sněmovna vrátila vládě k dopracování, a sice 2. 12. 1999, a vláda za šest dní poté předložila Poslanecké sněmovně de facto totožný návrh. Myslím, že to je bezprecedentní postup, kdy vláda předkládá po šesti dnech opakovaně svůj vládní návrh - a tentokrát dokonce s žádostí o vyhlášení stavu legislativní nouze. Myslím, že pokud sněmovna vrátí návrh zákona k dopracování, a já jsem zde jako zpravodaj zmínil několik problematických okruhů, a vláda v podstatě předloží naprosto stejný návrh zákona a v části, která se změní, ještě s horší úpravou, tak si myslím, že to postup zvláštní.
Teď k jednotlivým okruhům, které - jak jsem předeslal - jsem zmiňoval i při minulém projednávání. Domnívám se, že vládnímu návrhu chybí některé úpravy, nad kterými by bylo zapotřebí se zamyslet.
Za prvé. Vládní návrh absentuje jakoukoliv možnost částečného uspokojení před závěrečným rozvrhem. Jsem přesvědčen, že to je ustanovení, které by bylo velmi účinné a zejména by pomohlo i zaměstnancům a ostatním věřitelům, protože probíhají konkursy, kdy správce již má určité prostředky ze zpeněžování a byl by schopen postupně nebo částečně uspokojit pohledávky věřitelů.
***