(20.00 hodin)
(pokračuje E. Zeman)
Dovolím si citovat z rozpočtu zde přiloženého, aby se každý mohl případně přesvědčit, že např. za jeho působení v rozpočtu roku 1997 došlo v neinvestičních výdajích vysokého školství jeho zásahem ke krácení z 9 887 276 000 Kč na 7 979 439 000 Kč. Jinými slovy, z necelých 10 mld. na necelých 8 mld., tedy zhruba o 20 %.
Tolik ke korektnosti čísel. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministru školství, mládeže a tělovýchovy Eduardu Zemanovi. Nikdo se dále do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám.
Budeme tedy hlasovat v hlasování pořadové číslo 278 o návrhu na usnesení, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Eduarda Zemana na interpelaci poslance Petra Matějů dle sněmovního tisku 410.
Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 93 poslanců pro hlasovalo 25, proti 41. Návrh nebyl přijat.
Tím končím projednávání této interpelace.
Poslední interpelace je interpelace na ministra životního prostředí pana Miloše Kužvarta. Ministr životního prostředí pan Miloš Kužvart odpověděl na interpelaci pana poslance Jana Grůzy ve věci náhrady škod způsobených chráněnými živočišnými druhy na rybích osádkách. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 421.
Poprosím nejprve autora interpelace pana poslance Jana Grůzu, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Mezi datem podání mé interpelace, což byl 18. květen 1999, a dnešním dnem již uběhla drahná řada dní a dá se říci, že se věci posunuly dopředu, neboť ve sněmovně již projednáváme návrh zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Zdálo by se tedy, že hlavní náboj v mé interpelaci již tímto byl otupen. Nicméně domnívám se, že některé věci, které mi sdělil pan ministr, nejsou v souladu s tím, co se já domnívám, a proto jsem požádal o zařazení na program této schůze.
Ve své odpovědi na straně 1 odst. 3 odmítáte souhlasit se závěry mé interpelace, že praktická realizace zákona č. 114/1992 Sb. se ve svém důsledku dostává do rozporu s ústavou, resp. Listinou základních práv a svobod zaručenými právy, právem na ochranu majetku, což je čl. 11 odst. 1, a především čl. 11 odst. 4 listiny, který říká, že nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Odkazujete mě na další část listiny, čl. 35 odst. 3, kde se říká, že při výkonu svých práv, tedy i při výkonu práva vlastnického, nikdo nesmí ohrožovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. U zvláště chráněných živočichů je tato míra stanovena ustanovením § 50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., kde je zakázáno tyto živočichy zabíjet a jiným škodlivým způsobem zasahovat do jejich přirozeného vývoje. (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Prosil bych o klid. Prosím, pokračujte.
Poslanec Jan Grůza: Tím, že majitel bude mít zákonnou možnost tlumit v dané oblasti přemnožené, byť dle silně překonaného zákona doposud chráněné živočichy, kteří ohrožují jeho ústavou chráněná vlastnická práva, neohrožuje ani náhodou životní prostředí. Pokud totiž množství doposud chráněného organismu přesáhne společensky únosnou míru, není prostě důvod jej dále chránit. V tomto směru snad žádný předpis není dogma na věčné časy.
O tom, že Ministerstvo životního prostředí pracuje na předpisu o úhradě škod, jsme se přesvědčili. Zákon je předložen a já za to panu ministrovi děkuji.
O tom, že nepovažujete údaj o škodách uváděný jinými subjekty než agenturami vašeho resortu za zcela objektivní, nepochybuji. Je to bohužel tradiční pojetí pracovníků tohoto ministerstva. Osobně však nemám důvod zpochybňovat výši škody dokladovanou subjektem, na jehož vlastnických právech samoúčelně chráněné organismy doslova parazitují. A o tom, že by Ministerstvo životního prostředí zadalo zpracování studie společně s profesionálními ochránci přírody a poškozenými subjekty, pochybuji, neboť tato skutečnost nebyla potvrzena ani Českým rybářským svazem, ani Rybářským sdružením.
Na můj poslední dotaz, jak dlouho bude ještě stát dotovat chov vydry říční v chovné stanici v Pavlově, jste mi odpověděl, že se nejedná o chovnou stanici pro vydry, ale o záchrannou stanici pro handicapované živočichy a že zde záměrný chov vyder neprobíhá, a tudíž ani není dotován.
Domnívám se, že zde tvrdíte věci v rozporu se skutečností. Pavlovská základna šíří cíleně vydry po České republice a je z větší části na tuto skutečnost vybavena včetně čipování, které prováděla a částečně doposud provádí. Handicapované vzácné organismy jsou zde sice také, ale z hlediska pojetí této stanice se jedná o silně formální záležitost, a to i z hlediska celkových nákladů. Stanice žije jen a jen ze státního rozpočtu, a jedná se tedy o dotování chovu vydry státem, což je v rozporu s vaším tvrzením. Dovoluji si vás informovat, že poslední mně známé oficiální vysazení vyder do volné přírody se uskutečnilo do Slezské Harty. Možná, že vám tuto skutečnost vaši podřízení zatajili.
Pane ministře, nebudu trvat na žádném usnesení, neboť se domnívám, že jakákoliv naše vzájemná diskuse je neadekvátní diskusi nad předloženým zákonem, a tam si myslím, že své názory projeví jak Ministerstvo životního prostředí, tak i ti, kterých se tento zákon bezprostředně bude dotýkat. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Grůzovi. Hlásí se někdo do rozpravy? Vystoupí ministr životního prostředí ČR pan Miloš Kužvart. Prosím, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Vzhledem k tomu, že ani nebyl dáván žádný návrh na usnesení k této písemné interpelaci, berte i moji reakci jako spíše informativní, jako dodatek k tomu, co tady proběhlo před několika dny v rámci prvého čtení vládní předlohy návrhu zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.
Celá logika věci, tak jak zde totiž byla přednesena, že se určité věci dějí v rozporu s ústavou, je to trochu jinak. A vzhledem k tomu, že chci, aby se dostalo i na jiné body ještě v závěru dnešního dne jednání sněmovny, několika větami to vysvětlím.
Jestliže stát dohlíží nad dodržováním zákonů, konkrétně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, hájí tím jeden veřejný zájem. Jestliže na oněch v úvodu zmíněných rybích osádkách dojde k nějakým škodám, tento zákon zajišťuje, že bez jakýchkoliv průtahů, soudních řízení apod. ten, u koho došlo k hospodářské újmě, bude mít hrazenu tuto škodu ze státního rozpočtu.
Úvaha o tlumení doposud chráněných živočichů patrně není úplně na místě. Je jasné, že pokud dojde v té či oné lokalitě k přemnožení určitého druhu, dochází k narušení ekologické rovnováhy. Na druhou stranu převaha pohledu např. rybářského nebo mysliveckého vedla v řadě míst této planety k naprostému, k stoprocentnímu vybití určitých druhů. A o tom je to, že právní systém této země u určitých druhů, a v předloženém návrhu zákona je to celkem sedm živočišných druhů, konstatuje: ano, tam, kde doložitelně vlk, kormorán, medvěd způsobí škodu, bude tato škoda hrazena ze státního rozpočtu. Je tím vyjádřena i společensky únosná míra, prostě nemá se nikomu činit škoda na jeho majetku tím, že nesmí zahubit toho zvláště chráněného živočicha, a dochází tedy k naprosto vyrovnanému právnímu stavu v této problematice.
***