(11.00 hodin)
(pokračuje Pilip)
Nicméně to je věc, kterou si musí vyřešit poslanci jiných stran, já za sebe se připojím k těm, kteří návrh budou navrhovat zamítnout, a chtěl bych dát některé návrhy k tomu, jak by měl vypadat návrh státního rozpočtu v příštím čtení.
Můj první návrh, který bych dal jako doprovodné usnesení pro případ, že návrh státního rozpočtu bude zamítnut, se týká záležitosti, kterou považuji za jednu z nejvíce znepokojující, a to je ta věc, že státní rozpočet se rok od roku stává v zásadě méně a méně významným dokumentem, pokud jde o hospodaření státu jako celku. Protože, jak jsem již uvedl, skutečně vzhledem k současné legislativě manévrovací prostor Ministerstva financí a vlády při přípravě rozpočtu je poměrně malý, ale o to větší je prostor, kde vláda není bezprostředně kontrolována parlamentem, kde může rozhodovat o výdajích či příjmech v řádu desítek miliard, a přitom o těchto výdajích a příjmech sněmovna nehlasuje, a jsou to zejména částky, které se na straně výdajů pohybují, zejména pokud jde o Konsolidační banku, na straně příjmů, a do jisté míry také výdajů, jsou to zejména částky, které se týkají Fondu národního majetku.
Já bych proto byl velice rád, aby sociální demokracie jako dnes vládní strana si tady vzpomněla na doby - do značné míry právem - kdy kritizovala to, že velká část financí se pohybuje mimo státní rozpočet, a abychom při příštím projednávání významně posílili tu část naší diskuse, která se týká veřejných rozpočtů jako celku. Já se dokonce domnívám, že by bylo velmi žádoucí, abychom při další diskusi o novém zákonu o rozpočtových pravidlech republiky upravili i pravidla upravující projednávání veřejných rozpočtů v parlamentu tak, že se výrazně zvýší pravomoc sněmovny vyjadřovat se i k dalším částem veřejných rozpočtů.
Pokud se dnes podíváme na předložený rozpočet, tak tam v zásadě části, které se týkají položek, o kterých jsem tu hovořil, tzn. položek, které protékají Fondem národního majetku či Konsolidační bankou, jsou vlastně řešeny jednak směrem do minulosti jako zvláštní část, nebo částečně do budoucnosti, ale spíše do minulosti, jako zvláštní část, jako příloha, tuším, J státního rozpočtu, ale jinak že jsou předloženy pouze jako krátký komentář v části - pamatuji-li si správně - C, kde vlastně ve vysvětlující části textu je na jedné dvou stránkách několik odstavců o Fondu národního majetku a o Konsolidační bance. Mimochodem i tyto pasáže považuji za velmi problematické. Je skutečně pravda a stále ještě platí, že ztráta Konsolidační banky v příštím roce bude 20 miliard? - jak uvádí tento text. Je to skutečně reálné? Nebo jiná část, jen zcela namátkou. Mezi plánovanými výdaji Fondu národního majetku není uvedena účast na navyšování základního jmění Komerční banky. Mám tomu rozumět tak, že Fond národního majetku se nezúčastní úpisu za 500 Kč nových akcií Komerční banky? Domnívám se, že není možno toto dělat v rámci rozpočtu letošního, protože úpis ani ještě nebyl zahájen, bude zahájen někdy před Vánocemi, tzn., že faktický převod peněz na nově upsané akcie bude až v novém roce. Jinými slovy, rozumím tomu, že tato rezerva může být vyčleněna, ale např. v textu, který máme před sebou, to ve výdajích příštího roku není, naopak to zdánlivě zhoršuje bilanci tohoto roku, čili jde o to, abychom tu projednávali čísla, která jsou reálnější.
Já bych se velice přimlouval za to, aby vláda, bude-li rozhodnutím sněmovny žádána, aby předložila návrh státního rozpočtu k projednání znovu, aby souběžně s tím předložila zvláštní bod programu, který by popisoval jednotlivé další části veřejných rozpočtů a který by rozbor jednotlivých částí zreálnil, zaktualizoval, který by odrazil skutečně nějaké odhady vývoje dalších částí veřejných rozpočtů.
Nemohu zde přijmout argument, který ve veřejných vystoupeních pana ministra financí občas zaznívá, že se to velmi složitě odhaduje. Já sice uznávám, že to je pravda, že se to těžko odhaduje, ale celý státní rozpočet a odhad veřejných financí je prostě jakýsi kvalifikovaný odhad a právě záleží na kvalifikovanosti ministra financí a jeho týmu, jak přesně se dokáže v odhadu trefit, a proto se domnívám, že by bylo dobré, aby této sněmovně byl předložen souběžně s projednáváním státního rozpočtu zvláštní bod, který by definoval položku po položce jako jakýsi ukazatel, ale o kterém se vědomě hlasuje, a aby tak byl jako bod k hlasování, alespoň jako podklad vlády, předložen také výhled veřejných rozpočtů jako celku, nikoli aby to bylo pouze ukryto v komentáři na str. 15 přílohy C, a zároveň bych žádal vládu, aby její plán byl sestaven tak, aby deficit veřejných rozpočtů nebyl 3,5 %, tak jak se tam navrhuje nyní, nýbrž aby se vešel do 3 % HDP.
Dovolím si tedy tento bod zformulovat. Zněl by následovně. Byl by to tedy první z tří mých bodů, které bych dal jako doprovodné usnesení jménem klubu čtyřkoalice, US a KDU-ČSL.
Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá vládu, aby společně s jednáním o státním rozpočtu předložila jako samostatný bod návrh struktury veřejných rozpočtů na rok 2000 s tím, že celkový deficit veřejných rozpočtů nepřesáhne 3 % hrubého domácího produktu. Samozřejmě, o druhé polovině věty, tzn. kolik má být deficit, je možné hlasovat zvlášť.
Druhý návrh doprovodného usnesení se týká další významné věci, která se nám stále vrací v kruzích při projednávání státního rozpočtu. Je to otázka struktury mandatorních výdajů. Sama tato vláda přiznává, že je velmi složité v tom sestavovat státní rozpočet a vynutit si jistý manévrovací prostor pro další druhy výdajů a pak jednotlivé výdaje a snaha utlumit je vypadá tak, jak vypadá; docházíme k situaci, kdy např. je navrženo, aby se v nominálních hodnotách snížily výdaje na vysoké školství o 12 %, a řada dalších zásahů, které tam jsou a které předpokládám, že budou diskutovány ve druhém čtení.
Byl bych rád, aby vláda už neříkala v příštím projednávání, že to je složité, že zákony jsou takové a takové, ale aby souběžně s předložením zákona k dalšímu prvnímu čtení - myslím zákona o státním rozpočtu - předložila už návrhy novel zákonů, těch, které ovlivňují podstatnou měrou mandatorní výdaje státu. Ale dovoluji si navrhnout, aby to nebyl nějaký harmonogram prací toho, kdy bude nějaký zákon připraven. Vím sice, že na to vláda bude mít 30 dnů, ale ono to není 30 dní. Vláda o tomto dávno ví, sama o tom hovoří, já tedy předpokládám, že návrhy jsou v takovém stadiu rozpracování, že je možné je předložit ve lhůtě, ve které bude projednáván nový návrh státního rozpočtu. S odvolávkou na toto bych navrhl druhý bod svého doprovodného usnesení, který zní:
Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá vládu, aby společně s novým návrhem státního rozpočtu předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu k projednání - rozumí se do prvního čtení - návrhy novel zákonů ovlivňujících podstatnou měrou mandatorní výdaje státu. Nechávám tu na volnosti vlády a na jejím uvážení a na jejích prioritách, aby rozhodla sama, které zákony to jsou a které mohou mít ohromný tlak, který vyplývá ze stále rostoucích mandatorních výdajů, které je možné takovýmto způsobem řešit.
Dovolil bych si prostřednictvím pana předsedajícího zde nepřítomného pana místopředsedu Špidlu poprosit, aby neříkal, že chce, aby se snížily důchody atd. Nikoli.
***