(10.40 hodin)
(pokračuje Recman)
Stanovisko vlády formulované v druhé verzi rozpočtu v úvodu svazku C jednoznačně ukazuje na nerealizovatelnost těchto doporučení, na druhé straně má však i řadu nedostatků. Chci zde vzpomenout alespoň to, že nevyužívá možnost připomenout pravicové opozici, že schodkovost rozpočtu je nejen důsledkem její dlouholeté vlády, ale i rozhodnutí, kterými v poslední době zamítla vládní návrhy na úpravu spotřebních daní a daně z přidané hodnoty a schválila snížení daně z příjmů právnických i fyzických osob.
V návrhu rovněž vláda nedostatečně zdůvodňuje jak výši navrhovaného zvýšení příjmů, např. proč právě 1 miliardu Kč za odprodej zásob uranového koncentrátu, tak i návrh na snížení výdajů, proč právě snížení výdajů na dopravu a bydlení. Místo snížení mandatorních výdajů nepodložených zákonem se navrhuje snížit sociální transfery. Je to do určité míry formální zásah do rozpočtu, protože při rychlejším růstu inflace, než vláda předpokládá, bude tyto výdaje nutno v souladu s platným zákonem opět zvýšit.
Vláda se omezuje na obhajobu schodku státního rozpočtu a nevyužívá dostatečně argumentu, že v předkládaném materiálu klesá schodek veřejných rozpočtů ze 73,5 miliardy Kč v první verzi na 68,8 miliardy Kč druhé verze, tzn. o 4,7 miliardy Kč, a to v důsledku menšího tranzitu prostředků z Fondu národního majetku do státního rozpočtu.
Pokud se týká celkové charakteristiky nového návrhu, Ministerstvo financí nezměnilo mezi první a druhou verzí návrhu rozpočtu své ocenění makroekonomického vývoje v letech 1999 - 2000. Nadále vychází ze svých původních představ o vývoji hrubého domácího produktu, včetně struktury jeho užití, inflace, nezaměstnanosti, mzdového vývoje, vývozu a dovozu. Snížení dynamiky rozpočtových příjmů i výdajů za této situace jen prohloubilo ústup od letošního prorůstového rozpočtu, alespoň částečně prorůstového, a na řadě úseků posílilo restriktivní charakter výdajů.
V druhé verzi rozpočtu klesá dynamika příjmů rychleji než dynamika výdajů; protože v novém návrhu se snížily navrhované příjmy o 5,9 miliardy Kč a výdaje o 3,7 miliardy Kč, zvýšil se rozpočtový schodek o 2,2 miliardy. Podíl schodku státního rozpočtu na hrubém domácím produktu však zůstává nadále nízký a je na úrovni 2,1 %. Tempa příjmů a výdajů se sbližují i navzájem s tempem růstu hrubého domácího produktu. Enormní nárůst schodku veřejných rozpočtů nelze připisovat pouze výsledkům práce současné vlády, ale je důsledkem činnosti koaliční vlády pravicových stran, která řadu let zakrývala ve státním rozpočtu špatné výsledky hospodaření tím, že je skrývala v tzv. transformačních institucích. Mnozí pamětníci si jistě vzpomenou na návrhy státních rozpočtů z období 1993 a 1995, kdy se saturoval státní rozpočet právě i přesunem finančních zdrojů z Fondu národního majetku.
Snahu současné vlády vyčíslit tyto schodky a přistoupit k jejich řešení je nutno hodnotit pozitivně. Přitom jsem si vědom i toho, že skutečně rozhodující podíl na těchto schodcích má právě hospodaření Konsolidační banky.
Z hlediska příjmů státního rozpočtu se úpravy příjmů netýkají daňových ani kapitálových příjmů. Změny běžných nedaňových příjmů byly provedeny pouze ve dvou případech, a to v kapitole 211, příjmy z vlastní činnosti, a 411, neinvestiční dotace od veřejných rozpočtů centrální úrovně.
Vláda navrhuje zvýšení příjmů o jednu miliardu Kč na základě prodeje uranového koncentrátu ze zásob Správy státních hmotných rezerv, což však při vysokých těžebních nákladech bude podle mého soudu z národohospodářského hlediska ztrátová operace. Současně se počítá s tím, že se částečně vyhoví požadavku Poslanecké sněmovny a sníží se použití prostředků z Fondu národního majetku a využije se částka 6,1 miliardy Kč získaná prodejem státního podílu v Čs. obchodní bance.
Změny ve výdajích státního rozpočtu se soustřeďují do omezeného počtu položek. Zpomalení dynamiky výdajů je větší v kapitálových než v běžných výdajích. Změny běžných výdajů se týkají celkových objemů vyčleněných pouze pro tři rozpočtové kapitoly. Snižují se výdaje na sociální dávky o 2,6 miliardy Kč, protože se nepočítá s valorizací důchodů. Zvyšují se výdaje hrazené z všeobecné pokladní správy na profinancování programu s účastí fondů Evropské unie a Evropské investiční banky o miliardu Kč, současně se však snižují ostatní finanční výdaje této kapitoly o 200 milionů Kč, takže celkové zvýšení dosahuje částky 800 milionů Kč.
V Ministerstvu pro místní rozvoj se zavádějí regionální programy podpory prostřednictví Českomoravské záruční a rozvojové banky a pro tyto účely se vyčleňuje 200 milionů Kč, což je počin chvályhodný. Přitom krácení běžných výdajů se žádným způsobem nedotklo vládou preferovaných výdajů na upevnění státní moci, to je na obranu, státní správu, soudnictví, vězeňství.
Zásahy do investiční výstavby se soustřeďují pouze do dopravy a do programu rozvoje bydlení a přitom jejich dopad je diferencován. Zatímco ve financování investic v železniční dopravě je i po krácení výdajů zajišťováno nadprůměrné tempo růstu výdajů, v kapitálových výdajích na pozemní komunikace a vnitrozemskou plavbu a na program rozvoje bydlení a bytového hospodářství byly již v prvé verzi návrhu státního rozpočtu sníženy výdaje pod úroveň letošního roku. Po dalším snížení přesahuje restrikce těchto kapitálových výdajů podle mého soudu rozumnou míru.
Pokud bych chtěl zdůraznit a podtrhnout některé další poznatky, tak především chci říci, že nově předložené hodnocení úlohy Konsolidační banky, tak jak je předloženo v příloze I, obsahující principy vymáhání pohledávek a návrhy na další postup při restrukturalizaci transformačních institucí, je možné jako výchozí záměry podpořit. Zároveň je však třeba podpořit vládní stanovisko, že ztráta Konsolidační banky nebyla zahrnována do státního rozpočtu. Parlament by měl vyžadovat konkrétní návrhy obsažené v příloze I a urychleně požádat o podrobnější informace o opatřeních přijímaných vládou k jejich realizaci.
Domnívám se, že je možné a potřebné stanovit termín, ve kterém by vláda předložila zásady zákona o Konsolidační bance včetně navazujících novelizací dalších zákonů a právních předpisů.
Ve zprávě k návrhu státního rozpočtu na rok 1999 vláda zdůraznila, že její rozpočtová politika jde přesně obráceným směrem, než byl uplatňován předchozími vládami. Ty vycházely z krátkozraké restrikce uplatňované zejména v investicích. Za prioritu vyhlásila vláda především politiku stimulace hospodářského růstu. Rozpočet na rok 1999 je deklarovaný jako prorůstový a za prorůstová opatření označila výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, dotace na podporu exportu, dotace a půjčky na výzkum a vývoj a především výraznou preferenci kapitálových výdajů.
Zpráva k návrhu státního rozpočtu na rok 2000 naopak zdůrazňuje jeho střízlivost v odhadu dostupných zdrojů. Jako hlavní fiskální cíl vlády uvádí zajištění přiměřených zdrojů a profinancování vládních rozpočtových priorit. Po pokrytí mandatorních výdajů soustředila pozornost na úzký okruh výdajů, o kterých předpokládá, že přinesou prorůstový efekt. Celá řada z nich je z hlediska jejich přínosu pro okamžitý efekt sporná nebo má nepatrný rozsah, jako např. řada infrastrukturních investic, podpora hypotečního úvěrování apod.
Celkově lze situaci charakterizovat tak, že zatímco v rozpočtu na rok 1999 preferovala vláda dynamiku ekonomiky před řízením rozpočtového schodku, v předloženém návrhu státního rozpočtu na rok 2000 vláda preferuje regulaci schodku před dynamikou ekonomiky. Rovněž se opakuje stará praxe přesunu schodku státního rozpočtu do dalších součástí veřejných rozpočtů; zde mám na mysli opět rychlý růst ztráty Konsolidační banky i řekl bych určité zhoršení hospodaření Fondu národního majetku.
***