(17.40 hodin)
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Dobře, děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, pokusím se odpovědět zcela jasně, stručně, pregnantně. Nicméně než tak učiním, musím konstatovat jednu záležitost. Není mi známo, kým bylo panu poslanci Kohlíčkovi vysvětlováno, že tam bude zachováno dislokované pracoviště. Za sebe mohu říci, že ani já, ani zodpovědný náměstek, což je pan náměstek Dvořák, nic panu poslanci ani nikomu jinému v této věci nevysvětloval. Čili nevím, o jakou informaci jde. Bezesporu to nebyla, řekl bych, autorizovaná informace z Ministerstva financí.
A teď tedy k tomu samotnému problému. Zřízení detašovaného pracoviště ve Vejprtech je samozřejmě možné řešení, ale je to řešení, které nepřinese žádný efekt jiný než negativní, nebude znamenat úsporu a nezlepší nebo nezmění nějakým podstatným způsobem výkon státní správy na daném úseku. Je obecným faktem, že řada finančních úřadů dnes do jisté míry nemá co dělat a je, řekl bych, nadbytečně hustá ta síť. Byla zřízena takto hustá z dobrých důvodů, v době, kdy se zabíhal systém finančních úřadů u nás, lidé byli zvyklí chodit na finanční úřady, vypadalo to úplně jinak než dnes, kdy v mnohem větší míře komunikují prostřednictvím pošty nebo jiných spojových prostředků a ta frekvence styku s občany se podstatně zmenšila. Ministerstvo financí a Finanční správa si samozřejmě vede statistiku takovýchto kroků a je zcela jasné, že prostě stav finančních úřadů je dnes naddimenzovaný.
A konečně, abych tedy vyšel nějakým způsobem vstříc, a myslím si, že toto je rozumné, protože si uvědomujeme, že skutečně Vejprty jsou geograficky oddělenou obcí a obce kolem nich, tedy od vnitrozemí ČR, vidíme schůdné řešení v tom, že by pracovníci dotčeného Finančního úřadu v Kadani mohli mít na radnici ve Vejprtech úřední dny. Čili zajížděli by tam řekněme jednou týdně, ale nyní prosím, aby ten počet dní nebyl brán jako jakési definitivní rozhodnutí. To bude zváženo samozřejmě příslušným ředitelstvím, jak často by ta frekvence byla vhodná. Čili jakési dislokované předsunuté pracoviště by tam bylo, pracovali by na ambulantní bázi, příchod pracovníka na pracoviště od tam, úřední hodiny, opět odchod na jeho pracoviště s tím, že samozřejmě toto by pomohlo řešit méně složité kauzy, jiné se budou muset řešit normálním způsobem na finančním úřadě.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Skončili jsme projednání této třetí interpelace. Jako čtvrtý byl vylosován pan poslanec Pavel Svoboda s otázkou na ministra Grégra. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Svoboda: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, vláda se chystá prodat v příštím roce část zásob uranu ze státních hmotných rezerv. Tímto procesem by získala asi miliardu korun. Na první pohled vypadá vše pochopitelně, ale až do chvíle, než zjistíme, že současné ceny krátkodobých obchodů s uranem na světovém trhu jsou na nejnižší úrovni za posledních 18 měsíců a nabídka státních zásob by je jistě stlačila ještě níže. Tyto ceny se momentálně pohybují kolem 800 korun za kilogram. Ovšem v době, kdy státní hmotné rezervy uran nakupovaly, byla cena mnohem vyšší, zhruba kolem 2000 korun za kilogram. Jde o zcela jasnou a výraznou diferenci v cenách, a to ve výši přibližně o 1,5 mld. korun.
Nejen já považuji tento zamýšlený záměr vlády za nešťastný, a proto se ptám, zda současná vláda hodlá svůj záměr opravdu dovést až do samého konce.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, pane interpelující, chtěl bych poznamenat, že ústní interpelace pana poslance měla být adresována místopředsedovi vlády a ministru financí Pavlu Mertlíkovi, protože Správa státních hmotných rezerv je v koordinační pravomoci uvedeného pana ministra.
Návrh na zvýšení příjmové stránky státního rozpočtu na rok 2000 z titulu předpokládaného prodeje zásob uranu nevzešel z Ministerstva průmyslu a obchodu, ale byl vládou akceptován, a proto jej samozřejmě jako člen vlády respektuji. Nicméně se domnívám, že prodej uranu ze Správy státních hmotných rezerv v roce 2000, v předpokládaném množství, nebude jednoduchou záležitostí právě vzhledem k přesycenosti světového trhu. Ale tím nechci tvrdit, že není uskutečnitelný. Souhlasím s vám, protože je to problém, kterým jsem se v nedávné době velice intenzivně zabýval, když jsem vyhodnocoval, jestli je dobré dotěžit určité zásoby uranu a tím samozřejmě krýt i náklady útlumu. Takže tím pádem jsem v tomto nechci říci zběhlý, ale jistě velice dobře obeznámen.
Čili chtěl bych jenom jaksi upřesnit, že spotová cena uranu na světovém trhu se teď v současné době pohybuje asi mezi 884 až 1060 korunami za kilogram. Když to vezmu v dolarech, je to 26 až 31,2 USD a předpokládaný kurs 34 korun za jeden dolar. Takže samozřejmě při těchto cenách by to předkládalo prodat, to znamená při spotové ceně 884 korun za kilogram, přibližně 1130 tun, při spotové ceně 1060 korun za kilogram přibližně 943 tun. Víme, že v současné době takovéto obchody v tomto rozsahu teď se momentálně neuzavírají. Ale tím nechci tento problém nějakým způsobem bagatelizovat. Myslím si, že to bude obtížné, ale snad i uskutečnitelné. Já bohužel tedy více k tomu nemůžu dodat.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně. Chce se pan poslanec ještě dále zeptat? Děkuji. Tedy, to jsme probrali rychle.
Chtěl bych oznámit, že pátý vylosovaný do interpelací pan poslanec Karel Vymětal mně písemně oznámil, že stahuje svoji ústní interpelaci na ministra obrany Vladimíra Vetchého, neboť si s panem ministrem problematiku kolem předmětné věci vyjasnili.
Takže tím přecházíme k šesté interpelaci, což je interpelace paní poslankyně Nedvědové na pana ministra Fencla. (Hlas z pléna: Pan ministr není.) Nevím, kde je pan ministr Fencl.
Poslankyně Veronika Nedvědová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, v tuto chvíli před vás předstupuji dle vylosovaného pořadí s interpelací na ministra zemědělství ing. Fencla ve věci metodického pokynu Pozemkového fondu ČR z 1. září 1999.
Tento pokyn, se kterým zásadně nesouhlasím, se týká zákona č. 95 z roku 1999 Sb. Pan ministr se omluvil, nemůže být v této chvíli z důvodu nezastupitelného jednání v Bruntále přítomen. Pan ministr mi přislíbil, že odpoví na mou interpelaci, která bude podána neprodleně, písemnou formou nejpozději do 10 dnů. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře, takže i toto jsme vyřešili. Sedmá byla vylosovaná paní poslankyně Hanačíková s interpelací na pana ministra školství, který je přítomen. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Ivana Hanačíková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, pane ministře, váš příkaz č. 15/1999 určuje, aby všem středním školám byly odebrány automobily, pokud - budu citovat přesně: školy nebo školská zařízení, které jsou zřízeny ministerstvem školství, nesmí být vybavovány osobními automobily a ostatními druhy vozidel pořízenými a provozovanými z prostředků státního rozpočtu. Důvodem uvedeného příkazu je údajně ušetření finančních prostředků ministerstva školství.
Samozřejmě je jisté, že uvedený příkaz vzbudil nemalé napětí mezi řediteli škol, převážně škol odborných, učňovských zařízení a center odborných příprav, vzbudil obavu, zda řádně zabezpečí provoz školy, například transport finančních prostředků na mzdy z bank do školy či přepravu materiálu. Také si nedovedu představit zabezpečení provozu detašovaných pracovišť mimo prostory školy. Takže má-li ředitel řádně zabezpečit fungování školy a bude k tomu potřebovat automobil, musí počkat i na podpis úředníků ministerstva školství v Praze, kteří rozhodnou o tom, zda mu udělí výjimku na to, aby mohl mít automobil pro provoz školy.
***