(11.20 hodin)
(pokračuje Buzková)
Tento návrh zákona jsme projednávali ve druhém čtení na 17. schůzi. Po obecné rozpravě jsme návrh vrátili ústavně právnímu výboru a petičnímu výboru k novému projednání. Ústavně právní výbor a petiční výbor návrh zákona projednaly a jejich usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisky 124/5 a 124/6.
Táži se zástupkyně navrhovatelů, paní poslankyně Zuzky Rujbrové, zda si přeje v úvodu tohoto druhého čtení vystoupit, a k tomuto vystoupení jí udílím slovo.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, paní předsedající. Jestli dovolíte, vyčkám chvíli, než se sněmovna uklidní.
Bojím se, že lepší už to nebude.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Já se také bojím, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, návrh zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví je tisk, který nese jedno z nejnižších projednávaných čísel, a to číslo 124. Už to, jak dlouho máme tento tisk na našich stolech, vyjadřuje do určité míry náš vztah, který odpovídá i vztahu většiny populace k této problematice. Většina z nás souhlasí, resp. nemáme zásadní námitky s tím, že je třeba řešit právní postavení občanů s homosexuální orientací, ale jakmile se dostaneme k jednotlivým konkrétním problémům, upadáme do hlubokých rozpaků.
Problém partnerského soužití můžeme rozdělit do tří základních okruhů. Je to především celková koncepce právní úpravy, dále právní otázky spojené s vznikem a zánikem partnerského soužití včetně tzv. statusových otázek a dále právní následky partnerského soužití v oblasti práva soukromého a veřejného.
Navrhované řešení vychází z koncepce, která přiznává osobám žijícím v partnerském soužití právní postavení manžela. Tato koncepce má výhodu v právní jistotě na rozdíl od jednotlivých dílčích úprav obsažených v řadě novel stávajících předpisů. Navrhovaný zákon je důsledně postaven na smluvním principu a snaží se tak odlišit partnerské soužití od tradičního chápání manželství. Ve srovnání s návrhem zákona o registrovaném partnerství z roku 1998 přesněji vymezuje nemožnost svěření tomuto páru nezletilých dětí do jakékoliv formy společné výchovy.
Pokud jde o právní otázky, které jsou spojeny se vznikem a zánikem partnerství, včetně tzv. statusových otázek, je věcí dalších diskusí, zda by toto partnerské soužití mělo vznikat přímo sepisem notářského zápisu s následným zápisem do nějaké evidence, nebo teprve jakousi registrací, kdo by měl tuto registraci provádět, zda by mělo jít např. o zvláštní matriční knihu.
Snahy o uzákonění registrovaného partnerství osob téhož pohlaví se datují ve světě od počátku 90. let. Tradičně se v odborné literatuře uvádí, že homosexuální orientaci mají zhruba 4 % populace. Samozřejmě nelze odhadnout, jak velký počet osob by se rozhodl tímto způsobem veřejně svoji sexuální orientaci projevit. Lze ovšem předpokládat, že by to byla záležitost spíše větších měst a v prvních letech by rozhodně neměla nějaký masovější význam.
Domnívám se, že argumenty pro a proti přijetí tohoto návrhu zákona zde opakovaně zazněly a že všichni jste rozhodnuti. Já vás prosím o podporu návrhu zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně právního výboru pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, budu neobyčejně stručný. Ústavně právní výbor na přikázání této sněmovny znovu projednal tento návrh a setrval na svém stanovisku, jak jsem vás s ním seznamoval minule. V podrobné rozpravě bych sdělil návrhy, které jsme se pokusili upravit, a vystoupím až v podrobné rozpravě. Ústavně právní výbor žádné další stanovisko nepřijal.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní prosím zpravodajku petičního výboru paní poslankyni Kateřinu Dostálovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, petiční výbor projednal tento návrh a přijal usnesení, ve kterém se říká, že doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu přijmout tento poslanecký návrh s jedním pozměňujícím návrhem, který bych přednesla v podrobné rozpravě.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli zahajuji obecnou rozpravu. Ptám se, kdo se do ní hlásí. Mám zde přihlášku pana poslance Cyrila Svobody, ze které nejsem s to poznat, zda se hlásí do obecné, či do podrobné rozpravy. Do obecné. Tedy pan poslanec Cyril Svoboda je prvním přihlášeným. Připraví se pan poslanec Zahradil.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, navrhuji zamítnout tento návrh. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo pan poslanec Zahradil, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, protože nemá význam opakovat zde jednotlivé argumenty, ať už právního, nebo emocionálního charakteru, zazněly zde mnohokrát za trojí nebo čtvero projednávání tohoto návrhu zákona, omezím se na citaci několika suchých čísel z průzkumu veřejného mínění agentury Sofres Factum. Dodávám, že se samozřejmě neklaním a nekořím průzkumům veřejného mínění a mám na ně velmi skeptický názor, na druhé straně se domnívám, že citace několika čísel nám může pomoci v orientaci při názoru na tento zákon, protože koneckonců byli jsme sem zvoleni veřejností, a jestliže veřejnost má nějaký názor na tuto legislativu, tak bychom měli tento názor měli svým způsobem reflektovat.
První číslo je procento obyvatel, které podle tohoto průzkumu se staví rozhodně nebo spíše kladně k právní úpravě partnerského soužití osob téhož pohlaví. Rozhodně tuto legislativu podporuje 23,6 % dotázaných, spíše ji podporuji 31,2 %, z čehož vyplývá, že tento průzkum udává číslo 54,8 % veřejnosti, která podporuje tuto legislativu, zatímco striktně proti nebo víceméně proti je 31,9 %, zbytek patří mezi nerozhodnuté.
Rozdíly v odpovědích na tuto otázku jsou dány především věkem. Potřebu institutu partnerského soužití pociťují výrazně častěji lidé mladší. Jedná se zhruba o 3/4 obyvatel mladších 29 let. Mezi lidmi staršími 60 let souhlasí pouze jedna třetina.
Za významnější rozdíl lze ještě pokládat menší zájem o právní úpravu této otázky mezi lidmi s nižšími příjmy než mezi lidmi žijícími v domácnostech s vyššími příjmy. Mezi lidmi, kteří žijí v domácnosti, kde hrubý měsíční příjem nepřekročí 10 tisíc korun, je pro právní kodifikaci méně než polovina, mezi lidmi nad 25 tisíc korun, jich jsou zhruba dvě třetiny.
Poněkud častěji by také s touto právní úpravou souhlasily ženy a obyvatelé větších měst. Levicově orientovaní voliči by právní normu podpořili méně často než pravicoví. Pokud jde o příznivce jednotlivých parlamentních stran, vypadá situace zhruba následovně. Souhlas dominuje u potenciálních voličů ODS a US, je zhruba dvoutřetinový, u ČSSD a KSČM je zhruba 50procentní a nesouhlas převažuje u příznivců KDU-ČSL. Ten je téměř 50procentní. Ale i u příznivců této strany se najde zhruba 27 % potenciálních voličů, kteří tuto legislativu více nebo méně podporují.
***