(11.50 hodin)
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené paní kolegyně, páni kolegové. Dovolte mi, abych na úvod svého vystoupení s hrůzou konstatoval, že někteří lidé i po proběhlé diskusi si stále pletou podporu s dočasnou tolerancí a že nejsou schopni pochopit, o čem tady je diskuse. Dovolím si být poměrně stručný a nebudu vás zatěžovat jednotlivostmi, které patří spíše do obecné rozpravy ke druhému čtení jako příprava na případné odůvodnění pozměňovacích návrhů. Říkám to proto, že jsem téhož názoru, který tady vyjádřil kolega Výborný ve svém vystoupení, že by bylo mnohem vhodnější se o této věci bavit od začátku a pokusit se vrátit návrh k dopracování. Takový návrh neučiním, neboť jej považuji za zbytečný, a obě politické strany, které se na návrhu dohodly, jistě takový návrh odmítnou. Říkám to proto, že jsem přesvědčen o jedné věci, a proto také vystupuji.
Návrh se tváří jako komplexní novela. To byl také důvod, pro který byl návrh, který jsem předkládal o dva body předtím, odmítnut. Komplexní novelou samozřejmě není, protože debata o ústavě může nabýt různých rozměrů. A tohle je individuální řešení individuálních problémů, které v ústavě jsou, a jistě nevyjadřuje jakousi komplexnost novely ústavy a nevyjadřuje ani potřebnou míru dynamiky příštího fungování ústavy na delší dobu.
Dovolím si tedy říci, že jednotlivé návrhy, které se objevují v tomto textu v tisku 359, lze hodnotit různě. Jistě jsou tam myšlenky velmi dobré. Nakonec se to projevilo i v jiných návrzích, které tady zazněly před tímto bodem a jejichž zapracování se může někomu zdát to nejlepší, jinému jen zčásti dobré, potřebující dopracování, které lze poopravit ve druhém čtení. A pak jsou tam myšlenky, které samozřejmě narazí na bariéru širšího politického konsenzu, a když ne v Poslanecké sněmovně, tak např. v Senátu. Jsem přesvědčen o tom, že to bude hlavní vada projednávání, že se tady budeme dlouhou dobu bavit o některých věcech a možná ztratíme čas, který povede k projednávání v Poslanecké sněmovně, a v Senátu např. může neslavně skončit.
Jsem tedy přesvědčen o tom, že by navrhovatelé měli uznat, že tady není komplexnost, že to je řešení některých problémů ústavy, a já bych s takovým stanoviskem potom rád souhlasil.
Pokud jde o záležitost, která předcházela mému vystoupení, musím říci, že řešení, které se týká milosti prezidenta republiky, je věcí, kterou já osobně považuji v návrhu za nedokonalou. A nepřesvědčilo mě ani vystoupení kolegy Langera, který to odůvodňoval, a to ani jeho současné vystoupení jako replika na kolegu Mlynáře. Řeknu to z jednoho prostého důvodu. Argumentoval tíží, která je na straně poškozeného, ale to není otázka ústavního zákona, to je otázka toho, že jsme dosud nebyli schopni přijmout zákon, kterým bychom řešili odškodnění obětí trestných činů, ač jsme k tomu byli jak svými kolegy v Evropské unii, tak jinde vyzýváni. A takový návrh tady v roce 1997 spatřil světlo světa, přesto byl smeten. Proto bych rád, aby argumentace byla poměrně korektní.
Na závěr mi dovolte říci jednu možná maličkost, pro mne ale důležitou věc. Není možné při žádném jednání o ústavě podléhat jakýmkoliv způsobem opojení nebo možnosti přehlasovat určitou část parlamentu. Je potřeba vytvořit ústavu, která bude řešit situace, o kterých dneska možná ještě nevíme, že mohou nastat. A bude je řešit tak, abychom je mohli svým způsobem přijmout, ať to bude ta, nebo ona politická strana. Jsem přesvědčen a doufám, že se navrhovatelé neurazí, že pro kompaktní ucelenou změnu, než jakýsi soubor problémů, budeme muset ještě trochu popracovat. Je otázka, jestli teď nad tímto návrhem, nebo nad návrhem jiným.
Rád bych vám popřál, aby případná komplexní změna ústavy byla předmětem činnosti všech politických stran obou komor Parlamentu a abychom k sobě při projednávání měli trochu více úcty a tolerance. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Filipovi. Opakovaně se přihlásil poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo. Chci jen jednu poznámku a vaším prostřednictvím, pane předsedo, dvě otázky předkladatelům.
Za prvé bych chtěl znovu zdůraznit, že vláda je vždycky odpovědna Poslanecké sněmovně. Byl bych nerad, abychom stále sdělovali občanům, že vlády jsou odpovědny politickým stranám. Jsou odpovědny politické vůli Poslanecké sněmovny.
A teď ty dvě otázky. První: Co budou dělat předkladatelé s tímto komplexním návrhem, když slyšíme od vlády, že uvažuje další změny ústavy, když slyšíme i od kolegy Payna, že má ještě nějaký další návrh, když klub sociální demokracie svolává kulaté stoly, kde budeme debatovat o věcech ústavních, to znamená i o přijímání zákonů, které se týkají našeho vstupu do Evropské unie? Mne by zajímalo v této otázce, kde končí ta komplexnost návrhu, jestli to není zase jenom milník na cestě novel ústavy. Mějme odvahu k otevřené diskusi, vraťme to do původní polohy a začněme debatovat někde jinde, ne pod tlakem času prvního, druhého a třetího čtení v Poslanecké sněmovně. A to je ta moje otázka.
Druhá otázka - protože čtu návrh a poukáži na jednu nelogičnost, a těch v tom návrhu je hodně, položím tuto otázku a modelujme, kdyby ta situace nastala dnes. Článek 75a: "Podá-li vláda demisi nebo je-li odvolána během volebního období Poslanecké sněmovny, požádá prezident republiky neprodleně představitele politické strany, ke které přísluší nejvíce poslanců, aby mu do deseti dnů navrhl složení vlády." To znamená, požádá stejného premiéra a stejnou vládu o složení vlády. Moje otázka je, jak by se potom realizoval návrh se supervelkou koalicí za těchto předpokladů, protože nutná podmínka by bylo vytvoření nové vlády, její pád a teprve potom by se muselo znovu konat. Svazujeme režim ústavy do procedury a nejsme schopni mít odvahu říci, že také jsme schopni všichni nějaké politické odpovědnosti.
Takže prosím odpovědi na tyto dvě otázky. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Věřím, pane poslanče, že pan poslanec Langer vám odpoví.
***