(9.20 hodin)
(pokračuje Koudelka)
Pokud by tento návrh postoupil do druhého čtení, domnívám se, že všechny návrhy novely ústavy by měly být projednávány společně a případně zapracovány do jednoho návrhu jako pozměňovací návrhy. Považoval bych za nevhodné, kdyby na jedné schůzi bylo schváleno více samostatných novel ústavy. To znamená, že už je to otázka ústavně-právního výboru, aby pro druhé a třetí čtení byl připraven jeden návrh ústavy, kde by se různé pohledy různých politických stran spojily do konečného výsledku.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Koudelkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já navrhuji tento návrh zákona, tisk č. 292, novelu ústavy, zamítnout.
Myslím si, že základní koncepce, ze které vychází tato ústavní změna, kromě věcí, které byly již zmíněny vládou a panem zpravodajem, a faktu, že se tady bude projednávat daleko komplexnější změna ústavy, která navíc tento problém řeší jiným, podle mého názoru daleko lepším způsobem. Tento návrh je prostě založen na zcela chybné kalkulaci a chybné představě. Opouští původní model ústavy, kde byla velká diskuse, v jakém rozsahu mají být ty individuální milosti a kolektivní amnestie. A bylo záměrně přistoupeno k tomu, že ty individuální milosti jsou právem prezidenta, které patří do těch nekontrasignovaných práv, a amnestie jako výkon širokého propouštění vězňů, abych tak řekl odpouštění trestů, patří k věcem, kde je potřeba politického souhlasu vlády.
Přestože můžeme mít pochybnost o některých prezidentových rozhodnutích ve věci individuálních milostí - nebo možná právě proto - pokládám za velmi nešťastné, aby tyto individuální milosti byly přeneseny do čl. 63 a tím vyžadovaly spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády. Tím dojdeme k absurdní situaci, že tyto individuální milosti se stanou hrou na politickém kolbišti a začnou být projednávány v této sněmovně dotazy na předsedu vlády nebo ministra spravedlnosti, jak je možné, že byla udělena individuální amnestie v té nebo oné věci, začnou nekonečné diskuse o přezkoumávání soudních rozsudků, zda bylo správné, nebo nebylo správné. Myslím si, že toto je nešťastné.
Bylo tady poměrně správně řečeno, že individuální amnestie jsou trochu reliktem královských řízení, ale prostě téměř všechny známé, i republikánské ústavy je převzaly a ukazuje se, že v některých směrech mají smysl, že jsou případy, kdy prostě ten normální běh spravedlnosti a řekněme zdravého lidského rozumu to prostě nedokáže zachytit a je dobré, aby existovala jakási instance, která do toho může vstoupit. Právě proto to má být individuálně prezident a že se z toho nemá stát politická hra, za kterou nese někdo politickou odpovědnost.
Vláda je nepochybně tím orgánem, který nese před sněmovnou politickou odpovědnost za ony akty prezidenta, které předseda vlády nebo jiný člen vlády kontrasignuje. To vidím jako velmi nešťastný krok.
Myslím si, že by bylo dobře ponechat to se změnami, které jsou navrhovány v jednom z dalších tisků. Bylo by dobře ponechat dosavadní koncepci, kdy existuje pouze zodpovědnost řekněme morální, nebo i politická, ale pouze ve smyslu příštího volení nebo nevolení takového prezidenta. Existuje tady jenom odpovědnost prezidenta a nestává se z toho věc, o které se bude hovořit v Poslanecké sněmovně. Proto navrhuji tento návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana kolegu Chytku, paní kolegyni Dostálovou a další, aby se trochu ztišili.
Kdo se další hlásí do rozpravy?
Pan poslanec Teplík - náhradní karta č. 6.
Nikdo jiný se nehlásí do rozpravy? Pak tedy rozpravu končím. Táži se na závěrečná slova. Navrhovatel?
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, paní a pánové, dovolte mi, abych reagoval na zprávu zpravodaje a na vystoupení v rozpravě. Myslím si, že je tady kromě té politické odpovědnosti i právní sankce vůči vládě, resp. premiérovi, protože pokud by došlo k takovému pochybení, tak samozřejmě je tu vyslovení nedůvěry vůči premiérovi, vyslovení nedůvěry vůči vládě.
Chápu, že se to nemusí někomu líbit. Přesto si myslím, že je to koncepčně správně. Tím bych chtěl říci, že jsem přesvědčen, že kombinace právní a politické odpovědnosti za tento institut právě proto, že vychází z hluboké minulosti, je správný postup, nikoli nesprávný.
Jedinou věcí, kterou bych chtěl reagovat na vystoupení kolegy Marka Bendy, je otázka, kterou pokládám nejenom jemu, nejenom sobě, ale nám všem - jestli má smysl ponechávat dosavadní koncepci, když všichni víme, že se neosvědčila. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Táži se, zda chce promluvit eventuálně pan zpravodaj. Ne.
Zazněl návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Já dávám o tomto návrhu hlasovat. Doufám, že všichni vnímají, že hlasujeme o zamítnutí ústavní změny.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh na zamítnutí tohoto návrhu poslance Filipa, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Musím konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 671 z přítomných 169 poslanců 84 bylo pro návrh, 71 bylo proti tomuto návrhu. Návrh na zamítnutí nebyl přijat.
Pan poslanec Šafařík.
Poslanec Pavel Šafařík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já zpochybňuji toto hlasování. Tlačil jsem na tlačítko "ano", ale bohužel se neobjevil tento výsledek, jak se ukáže pravděpodobně ve sjetině. Dávám tedy návrh na zpochybnění.
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře. Nezlobte se, já dám tedy hlasovat o tom, zda sněmovna souhlasí se zpochybněním tohoto hlasování, s opakováním hlasování.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 672 z přítomných 171 poslanců 112 bylo pro, 29 proti. Návrh byl přijat.
Já teď prosím, aby se páni poslanci a paní poslankyně soustředili na hlasování. Je to elementární úkol, který vyžaduje zmáčknout tlačítko buď s jednoduchým nápisem "ano", nebo s jednoduchým nápisem "ne". Nic dalšího není potřeba udělat. Je to poměrně snadná věc, nemluvě o zdvihání ruky, ale ta se nepočítá. Pane poslanče Výborný, nemusíte mě v tomto doplňovat. To zdvihání ruky samo o sobě nestačí. Prosím o soustředění. Všichni dobře víme, že ve 101 % případů je chyba vždy na hlasujícím a nikoli na zařízení. Prosím, abyste si to všichni uvědomili a nepokoušeli se příště vzájemně mást a plést.
***