(17.30 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Nejsem asi člověk, který by dokázal to, co tady mám napsáno, obhájit proti kvalifikovanému právníkovi, a raději bych to nechal tomu sporu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Nebudu unavovat výčtem toho, s čím vším nesouhlasím v písemné odpovědi pana ministra. Mně jde teď o to, co v tuto chvíli řekl. To znamená, že zájem o to, aby závazky, které stát sám na sebe dobrovolně vzal ze zákona, protože jiným uložil jiné závazky, stát plnit nechce. Považuji to za velice krizový okamžik, kdy nezbývá, než tedy jít do soudního sporu. Ovšem podotýkám v této sněmovně, že to bude stát Českou republiku mnohem více peněz, než kdyby se chtěla vážně vypořádat s těmi závazky, které na sebe převzala zákonem 403.
Chci jen říci, že jednotlivé úvěrové smlouvy a jednoznačně stavba nemovitosti, která byla vydána, stavba nevznikla prostě v letech padesátých, ta linka, která byla dokončována v hodnotě 1 milion korun, byla zahajována v roce 1990 a dokončena v roce 1992. A takto byla také vydána. Jsem přesvědčen o tom, že buď je ten úřední postup špatný, nebo je zákon špatný v tom, že někdo má povinnost vydat věc, která jednoznačně nemůže být předmětem restitucí, a pokud takovou povinnost má a pokud ji splní, protože chce vážně dostát závazkům svým a závazkům vyplývajícím ze zákona, tak má být poškozen. A takové řešení nemohu přijmout.
Navrhuji, aby sněmovna odmítla odpověď ministra, protože pro případný soudní spor bude samozřejmě i názor zákonodárně svým způsobem vodítkem, i když bude pravděpodobně vycházet nikoliv z našeho hlasování, ale z důvodové zprávy k zákonu č. 403 z roku 1990 Sbírky.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Mohu rozumět vašemu návrhu jako návrhu, o kterém bych měl nechat hlasovat? Ano, děkuji.
Ještě pan ministr financí se vyjádří. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsme tady skutečně v situaci trošičku krizové, nicméně nemyslím, že ta krizovost spočívá v tom, že stát - v tomto případě zastoupený Ministerstvem financí - trvá na svém právním názoru a soukromý subjekt trvá na jiném právním názoru. To je normální, ať už jde o osoby veřejnoprávní, nebo soukromé. Skutečně si velice vážím nezávislé moci soudní a domnívám se, že v případech, kdy k takovému střetu dojde a nedokáží obě znepřátelené či znesvářené strany najít jinou formu vyrovnání či nápravy, pak moc soudní je od toho, aby nejenom rozhodla, ale event. i interpretovala zákon.
Velmi bych byl ale znepokojen, kdyby platilo skutečně to, co říkal v závěru svého druhého vystoupení pan poslanec Filip, a to je to, že by hlas zákonodárců při hlasování ve sněmovně měl být vodítkem právě pro nezávislou moc soudní. Já jsem vždycky rozuměl nezávislosti soudů a principu soudní moci jako takové v rámci různých mocí, různých prvků státu tak, že zákonodárci nejsou od toho, aby sami interpretovali zákony, které podají, protože je to sbor laický, nepřísluší mu to a soud by se tím neměl dát ovlivnit. A pokud by tomu tak bylo, viděl bych to spíše jako útok na právní řád této země.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ještě pan kolega Filip. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Budu velmi stručný. Pane předsedající, paní a pánové, myslím si, že je dlouhou dobu - nejméně od roku 1811 - součástí českého právního řádu v té civilní oblasti, a zejména v civilně procesní oblasti, i zkoumání úmyslu zákonodárce. A to je to jediné místo, kde se právě zákonodárce s mocí soudní setkává.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ptám se, kdo ještě hodlá vystoupit v rámci rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.
Vážené kolegyně a kolegové, pan poslanec Vojtěch Filip navrhl usnesení, o kterém rozhodneme v následujícím hlasování, a to:
"Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s odpovědí ministra financí Pavla Mertlíka na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci výrobního družstva Drustol Nový Jičín."
Na žádost pana ministra kultury jsem vás odhlásil. Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. (Poslanci povzbudivě reagují na postupně se zvyšující údaj o počtu přítomných na displeji.) Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna - alespoň podle počtu fyzicky přítomných poslanců - je usnášeníschopná, neboť řídící se nenechá mýlit počtem přihlášených na hlasovacím zařízení, myslím, že mohu nechat sněmovnu rozhodnout o návrhu usnesení, které jsem přečetl.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 569 a ptám se, kdo je pro předložený návrh usnesení. Kdo je proti?
Z přítomných 75 pro návrh 15, proti 38. Návrh nebyl přijat.
Další interpelací je interpelace na ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, a to poslancem Jiřím Paynem. Ale byl jsem informován, že pan poslanec Jiří Payne tuto interpelaci stáhl.
Dalším interpelovaným ministrem je ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman, který odpověděl na interpelaci poslance Karla Vymětala ve věci podmínek rozvoje sportu jako veřejně prospěšné činnosti. Interpelace se předkládá spolu s odpovědí jako sněmovní tisk 343.
Uděluji slovo panu poslanci Karli Vymětalovi. Prosím.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pane ministře, obrátil jsem se na ministra školství, mládeže a tělovýchovy s interpelací o řešení podmínek pro sportovní činnost všech občanů, tedy pro veřejně prospěšnou sportovní činnost.
Pan ministr mě v odpovědi informoval o postupu ministerstva a závěrech jednání vlády v této věci ze 6. ledna t. r. a rovněž přiložil vládou schválenou koncepci státní politiky tělovýchovy a sportu v České republice. Jsem přesvědčen, že tato ministrova odpověď včetně koncepce je cennou informací pro všechny poslance našeho ctihodného sboru v jejich orientaci, co vláda a odpovědné ministerstvo dělá a hodlá dělat v oblasti masového sportu.
To ovšem není ten hlavní důvod, proč jsem požádal předsedu sněmovny o zařazení této interpelace na jednání sněmovny. V odpovědi pana ministra je jeden rozpor, a sice - pan ministr mi sděluje, že návrh věcného záměru zákona o ochraně a podpoře sportu předloží vládě podle plánu legislativní práce vlády do konce prvního pololetí roku 2000. Ovšem podle usnesení vlády č. 2 ze dne 6. ledna 1999 má ministr předložit vládě do 30. června 2000 návrh zákona o ochraně a podpoře sportu.
Jistě jsme si všichni vědomi, že je podstatný rozdíl mezi věcným záměrem zákona a návrhem zákona. Taktéž víme, že pokud by byl předložen v tomto termínu jen věcný záměr zákona, znamenalo by to několikaměsíční odklad předložení vládě paragrafovaného znění zákona.
***