(17.20 hodin)
(pokračuje Mertlík)
A to je jediný zdroj, ze kterého mohla vláda přímo, bez nějakých složitějších zásahů, uvolnit prostředky. Protože šlo o situaci zhruba v polovině roku, tak jsme nechtěli a stále nechceme příliš několika miliony, které v rozpočtové rezervě vlády jsou, hýřit a snažit se o jiné cesty.
Já vím, že pět milionů vypadá jako částka malá z hlediska rozpočtu jako celku, nicméně z hlediska vládní rozpočtové rezervy to bohužel částka velká je. Musím přiznat, že v důsledku úprav, které uskutečnila Poslanecká sněmovna v průběhu druhého čtení návrhu státního rozpočtu na letošní rok, v podstatě rozpočtová rezerva byla tak poddimenzovaná, že neumožňovala vládě nějaké razantnější akce. Kdyby došlo k povodním, nedej Bože, v tomto roce, bylo by se to řešilo velmi obtížně. Čili nemohlo jít o Všeobecnou pokladní správu, pouze o vládní rezervu. Netvrdím, že by se v té době nenašlo pět milionů, vláda prostě zvolila tento postup.
Chtěl bych ještě říci, že si dovedu představit, že postupné splátky půjčky mohou pro postižené obce být problematické. Ministerstvo financí v minulosti a vláda rovněž, např. v souvislosti s povodněmi na Moravě, v takovýchto případech postupovaly způsobem, který zamezoval jakékoli tvrdosti, a pokud by to bylo nutné, jsme schopni s tímto případem rozumně pracovat dál.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Mertlíkovi. Udílím slovo panu poslanci Filipovi.
Poslanec Vojtěch Filip:Děkuji, paní předsedající. Pokud tomu mám rozumět tak, že o postupu, četnosti a výši splátek půjčky, která byla poskytnuta z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj, je možné jednat v rozpočtovém roce 2000 a dále, pokud jsem tomu správně rozuměl, tak děkuji za odpověď a nemám žádný návrh na usnesení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ptám se, zda se někdo dále hlásí do rozpravy? Není tomu tak, končím rozpravu k tomuto bodu. Tím jsme projednali tuto interpelaci.
Místopředseda vlády a ministr financí Pavel Mertlík odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci výrobního družstva Drustol, Nový Jičín. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 381.
Otevírám rozpravu a ptám se, kdo se do ní hlásí. Pan poslanec Filip, udílím mu slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, pane ministře, nebudu v tomto případě tak smířlivý, jako jsem byl v případě předchozím, protože chápu těžkosti státního rozpočtu, ale tady jde o něco jiného.
Pro ty z vás, kteří si příslušný parlamentní tisk nepřečetli, jen připomenu, že v roce 1990 Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky přijalo zákon 403, podle kterého se postupovalo v tzv. malé restituci.
V rámci tohoto zákona byly vydány často i objekty, které do procesu nespadaly, ale mohly tvořit jednotný funkční celek s tím objektem, který takové restituci náležel. To se také stalo výrobnímu družstvu Drustol v Novém Jičíně a jejich výrobní prostory byly vydány, přestože evidentně nebyly převedeny na stát a později na výrobní družstvo Drustol v Novém Jičíně, postupem podle zákona 15 z roku 1959 Sb. Prostě šlo o to, že byly vydány i nemovitosti, které byly postupně vystavěny v letech 1961 až 1989, resp. tyto objekty, o které jde, byly vystavěny přímo v letech 80. a dokončena stavba nemovitosti byla v roce 1992, kdy byla také zaplacena výrobním družstvem poslední splátka vůči úvěrujícímu bankovnímu ústavu.
O co tedy jde? Že podle tohoto zákona 403 se takový majetek, který byl vydán původnímu vlastníku, a to proto, že povinný subjekt vydával takový majetek ze zákona, tak stát, který byl odpovědný za přijetí příslušné normy v roce 1959, tak stejně v roce 1990 určil, že on bude tím, kdo bude povinnou osobu, tady výrobní družstvo Drustol, sanovat za to, že vydává něco navíc, co do zákona nespadá, ale může tvořit funkční celek. Zákon, jeho konstrukce je logická, postupovalo se podle něj celkem bezproblémově, ale problémy tvořila vždycky jediná část, tj. část, kdy stát se chce zbavit své odpovědnosti za to, že donutil
soukromý právní subjekt, tady výrobní družstvo Drustol, který musel vydat určitou nemovitost, přestože vznikal oprávněné osobě majetkový prospěch, a já si dovolím tvrdit neoprávněný majetkový prospěch, a stát tedy měl sanovat zvýšenou povinnost, kterou by jinak nikdy neměl.
Tuto věc kdysi interpelovali jiní poslanci ze severní Moravy z různých politických stran, od roku myslím 1995. Bohužel, nikdy nedošlo k tomu, že by bývalý ministr financí Kočárník nebo jeho nástupci, a bohužel ani pan místopředseda vlády Mertlík mi neodpověděl jinak, tj., že prostředky výrobnímu družstvu Drustol nelze proplatit. Přitom jde evidentně o to, že je to stát, který přinutil někoho, aby jinému odevzdal věc, který garantoval v zákoně, že pokud taková věc bude vydána, rozdíl v majetku vyplatí povinné osobě, a přesto tento stát přes tyto přísliby a přes platný zákon takový postup nezvolil, nakonec ho odmítl a prostředky, které takto vydali soukromí podnikatelé, členové výrobního družstva Drustol v Novém Jičině, v podstatě zmenšil jejich majetek na úkor jedné fyzické osoby.
Považuji tento postup nejen za nesprávný, považuji ho za protiprávní, protože odporuje přijatým právním normám po roce 1990. Jsem přesvědčen o tom, že postup, který zvolilo Ministerstvo financí, ať už je administrativní, nebo jiný, je špatný a ptám se ještě jednou, jestli nechce Ministerstvo financí změnit tento postup. Jinak nezbude nic jiného, než aby se svého práva Drustol Nový Jičín domáhal žalobou proti státu podle zákona 82/1998 Sb., tj. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo špatným úředním postupem.
Kolegové právníci mi asi dobře rozumějí, pro ostatní se omlouvám, že jsem tuto věc zeširoka komentoval.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, jestli někdo hodlá vystoupit. Ano, pan ministr financí. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych především konstatovat, že korespondence mezi Ministerstvem financí, družstvem Drustol a řadou dalších osob, jako např. poslanců, je za ta léta skutečně velmi bohatá. Pokud jsou mé informace správné, tak v tomto případě jde o druhou interpelaci. První byla v roce 1997 na tehdejšího ministra financí.
Nicméně asi začnu tím, že přesně odpovím na dotaz, který tu byl položen. Ministerstvo financí je přesvědčeno, že postupovalo správně, a žádným dalším způsobem postupovat nehodlá. Skutečně soudní spor je, podle mého soudu, tou jedinou správnou cestou, která v tomto případě zřejmě provede výklad práva. Buď se mýlíme my, nebo se mýlí ona osoba, která vznáší nárok, ale obě strany jsou přesvědčeny o své pravdě.
Jsem ve velké nevýhodě proti panu poslanci Filipovi, neboť nejsem právníkem. Mám zde další stránky argumentací, které odkazují zejména na zákon č. 42/1992, který se týká obou nemovitostí nebo postupu ve vztahu k oběma nemovitostem.
***