(9.40 hodin)
(pokračuje S. Němec)
Základní charakteristikou těchto fondů či agentur je však to, že jsou to vždy výhradně výkonné orgány podléhající striktní veřejné kontrole. Takto koncipovaná agentura pak při dosažení určitých, předem jasně stanovených parametrů na trhu pouze spouští a provádí určité, opět předem jasně definované intervenční mechanismy. Zdůrazňuji, že jak parametry pro intervenční zásah, tak způsob zásahu si v žádném případě nestanovuje intervenční fond sám, čili je důsledně oddělená složka rozhodovací od složky výkonné. Obecně lze říci, že nastavení oněch zmiňovaných parametrů je věcí společné zemědělské politiky Evropské unie a často se o nich rozhoduje až na úrovni premiérů vlád. Jedná se totiž o značné sumy peněz, za jejichž správné užití tyto fondy či agentury odpovídají. Z tohoto důvodu mají také fondy své vlastní efektivní kontrolní orgány a zároveň podléhají přísným auditům bruselským.
Tak jsou tedy koncipovány zemědělské intervenční organizace v zemích Evropské unie, na kterou se vláda v důvodové zprávě odvolává. V jakém souladu s těmito standardy je však předkládaný návrh? Začněme hned u oddělené výkonné a rozhodovací pravomoci.
Podle tohoto zákona by se stal zcela suverénním vládcem nad zemědělským trhem ministr zemědělství - ať už jím bude kdokoli - prakticky bez jakékoliv efektivní kontroly. Posuďte prosím sami. Nejvyšším orgánem fondu je devítičlenné prezidium, jehož předsedou je ministr zemědělství. Dalšími členy prezidia jsou tři zástupci ministerstva zemědělství, čili ministrovi podřízení, a ředitel fondu, který je zároveň zaměstnancem fondu, tedy rovněž ministrovým podřízeným. Sečteno a podtrženo - pět hlasů z devíti. Tím je de facto zajištěno, že ministr v prezidiu prosadí jakékoliv rozhodnutí.
Ve zbytku prezidia by měl kromě náměstka ministra financí a náměstka ministra průmyslu a obchodu být i zástupce nevládní organizace sdružující zemědělce. Nic proti tomu samozřejmě. Šokující však je, že tohoto zástupce navrhuje opět ministr zemědělství. Je možné předpokládat, že navrhne někoho, kdo nebude dostatečně loajální? Jako odpověď si dovolím posloužit příkladem současného složení Rady Státního fondu tržní regulace, kam pan ministr Fencl přes více než rok trvající sliby stále nejmenoval ani jediného zástupce soukromých zemědělců, zatímco Agrární komora má v radě zástupce tři - mimochodem z celkem 11 členů.
Zcela zapadajícím do kontextu tohoto návrhu je i pojetí kontrolního orgánu intervenčního fondu - dozorčí rady. Ta má být pětičlenná a její členy samozřejmě opět navrhuje ministr. Lze tedy vůbec mluvit o nějaké kontrole? Dáme-li si toto personální a funkční složení do souvislosti s kompetencemi fondu, zjistíme např. následující. Prezidium fondu - rozuměj ministr se svými pěti až šesti hlasy - předloží ministerstvu zemědělství - tj. sám sobě - návrh na výši intervenčních cen, za něž mají probíhat intervenční nákupy určité komodity. Ministr tento svůj vlastní návrh samozřejmě podle § 2 předloženého návrhu schválí a vyhlásí ve věstníku Ministerstva zemědělství. Při poklesu ceny komodity na trhu pod určitou hranici stanovenou podle stejného paragrafu fondem - tedy opět ministrem - zahájí fond intervenční nákup. Skoro by se dalo očekávat, že tak ministr učiní za své vlastní peníze, ale bohužel tomu tak není. Není se však čeho bát, vždyť ministr je pod přísnou kontrolou dozorčí rady, kterou sám navrhl.
Domnívám se, že už jen z tohoto příkladu je nepřijatelnost tohoto propojení rozhodovacích, výkonných a kontrolních pravomocí zcela zřejmá. O otevírání se prostoru pro korupci a lobbování velkých obchodních firem či zájmových skupin jistě není třeba ani hovořit.
Dámy a pánové, věřím, že komunistickou stranu nezajímají problémy zemědělství, ale prosil bych, aby mohli být tiše, pane předsedo.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, musím přiznat, že výjimečně komunistická strana je tišeji než některé jiné politické strany.
Poslanec Stanislav Němec: Děkuji. Další závažnou skutečností, na kterou bych rád v souvislosti s touto předlohou upozornil, je snaha zavést do našeho agrárního trhu systém kvotací výroby. V praxi to znamená, že každý výrobce určité komodity má státem přidělený objem produkce, který může vyrobit a za nějž buď dostane zaplacenu garantovanou cenu, nebo jiný druh nějaké bonifikace či zvýhodnění.
Tento systém samozřejmě funguje již řadu let v Evropské unii, ale je třeba říci, že jednak je vykoupen obrovskými finančními prostředky, které my nemáme, jednak byl zaveden v zaběhnuté a stabilní struktuře zemědělství, o které se u nás rovněž nedá hovořit. V podmínkách současného českého zemědělství by zavedení systému kvót znamenalo pouze další zakonzervování jeho nevyhovující struktury a znemožnění dalšího rozvoje zejména soukromých farem vzniklých po roce 1989. Počítá se totiž s tím, že pro stanovení výše kvóty pro konkrétní podnik by sloužil objem produkce za nějaké stanovené uplynulé období. To by v praxi znamenalo, že soukromí zemědělci, kteří začínali samozřejmě zcela od nuly, zainvestovali do technologií, zvířat i vlastního vzdělání a mají předpoklady a potřebu se efektivně rozvíjet, by byli nuceni kupovat si kvótu např. od krachujícího bývalého socialistického velkopodniku, který by samozřejmě měl kvótu větší, než dnes potřebuje. Většina bývalých velkopodniků - družstev - totiž v uplynulých letech výrazně snížila stavy hospodářských zvířat, a to většinou z důvodu nízké efektivnosti těchto provozů. Výše produkce z těchto minulých let by jim však zvyšovala průměr pro nastavení kvóty, takže by pro ně bylo velmi výhodné tuto kvótu prodat např. právě onomu zemědělci, který začínal v malém a nyní potřebuje kvótu větší. Že by to znamenalo další zbrzdění rozvoje právě těch nejperspektivnějších podniků a přežívání těch nejhorších, je nabíledni.
To už vůbec nehovořím o tom, že zavedení systému kvót předpokládá značné kompenzační platby, a tedy i prostředky ze státního rozpočtu. Nejsem si jist, že jsme v situaci, kdy tyto prostředky máme k dispozici.
Jako zcela paradoxní působí návrh na zavedení kvót v kontextu se současnou dotační politikou Ministerstva zemědělství, protože kvóty totiž ve svém důsledku znamenají omezení produkce. Dotační politika však neustále směřuje ke stimulaci další a další výroby. Co tedy vlastně pan ministr a jeho ministerstvo chce? Dotovat na jedné straně za státní prostředky nadprodukci a pak tuto nadprodukci za stejné státní prostředky utlumovat či likvidovat, jak to ostatně v tomto roce více než markantně proběhlo u mléka?
Dámy a pánové, Zemědělský intervenční fond, jak je předloženým návrhem koncipován, je jenom dalším nástrojem pro konzervaci současné postsocialistické struktury našeho zemědělství a posílením moci úředníků a s nimi svázaných vlivových a obchodních skupin. Stejně tak je zcela nekompatibilní s obdobnými fondy v zemích Evropské unie. Zároveň se však jedná o normu, která je pro naše zemědělství nezbytně nutná. Proto navrhuji jeho vrácení vládě k přepracování. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Nyní pan poslanec Jaroslav Pešán.
Poslanec Jaroslav Pešán: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, jako důvod k předložení zákona se uvádí požadavek Evropské komise na Českou republiku ze dne 16. 7. 1997. Chtěl bych zdůraznit, že Evropská unie vyžaduje vytvoření agentury schopné redistribuovat finanční prostředky z Evropské unie a schopné zajišťovat společnou zemědělskou politiku Evropské unie a vytvoření agentury, která působí jako veřejná instituce. Desítky dalších kompetencí navrhované v tomto zákoně nemají s požadavky Evropské unie nic společného.
Návrh je dle mého mínění v přímém rozporu se zákonem 252 o zemědělství, podle kterého přímé i nepřímé podpory a podpůrné programy schvaluje každoročně Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Fond se je chystá vymyslet a realizovat, platit a rušit sám. Návrh zákona se pokouší vyhnout obecně platným rozpočtovým pravidlům a převáděním financí z roku na rok eliminovat rozhodující rozpočtovou vůli parlamentu.
Návrh předpokládá zřizování celé sítě vlastních institucí jako skladovacích a dopravních kapacit zpracovatelských podniků od jejich sítí a exportních organizací z rozpočtových prostředků. Vzhledem k tomu, že určování produkčních kvót je omezení podnikání, nemohou být z povahy věcí exekutivní záležitostí. Musí být vždy určovány zákonem. Návrh se pokouší přitom v rozporu s posláním Správy státních hmotných rezerv učinit z ní jednu ze svých odbytových organizací.
Pokud by měla platit věta z prvního odstavce § 2 - a já si myslím, že stojí za to tento odstavec ocitovat - proto cituji.
***