(18.20 hodin)
(pokračuje Krása)
Princip amnestie je v našem ústavním pořádku, tudíž navrhovaný zákon je v souladu s naším právním řádem, a tudíž lze těžko říci, že je nespravedlivý.
O tom, jak je to s rovností dlužníků zdravotního pojištění a sociálního pojištění, jsem se již zmínil. Vláda se hluboce mýlí, protože opak je pravdou. Dosud jsou zvýhodněni dlužníci na pojistném na sociální pojištění a příspěvku na politiku zaměstnanosti, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí, jak jsem již uvedl, může odpustit penále z dlužné částky.
Druhý důvod, který uvádí vláda pro své zamítavé stanovisko, je, že se obává, že navrhované opatření bude mít vliv na platební morálku plátců zdravotního pojištění, protože mohou především zadržet platby letošního roku, tj. od 1. ledna 1999 do 30. června t. r., tak jak je navrhováno v zákoně, od kterého data by měl návrh zákona platit. Myslím, že tyto obavy vlády lze jednoduchou úpravou předloženého návrhu zcela eliminovat. Tato úprava spočívá např. v posunutí data úpravy od 1. ledna letošního roku, to znamená, že by se zákon vztahoval na dluhy, které vznikly před 1. lednem letošního roku, to znamená, že penále vyměřené z nedoplatku pojistného v letošním roce by nebylo odpuštěno.
Třetím důvodem, který vláda uvádí pro své zamítavé stanovisko, je to, že se obává, že navržené ustanovení se vztahuje k nabytí účinnosti zákona č. 592/90 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, tedy k datu 1. 1. 1993. V tomto bodě s vládou nesouhlasím, protože článek 2 navrženého zákona jasně říká, že zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Dámy a pánové, dovolím si vás ještě seznámit s tím, že ve druhém čtení je možné provést výraznou úpravu navrženého znění novely zákona, a to tak, že k odpuštění penále by mohlo dojít pouze v případě, že dlužník nejenže zaplatí dlužné pojistné, ale zároveň bude ještě další rok řádně platit zdravotní pojištění, to znamená, že by vlastně penále samotné nebylo odpuštěno, pouze pozastaveno, a po roční řekněme karanténě, kdy by dlužník řádně platil zdravotní pojištění, by teprve došlo k odpuštění dlužného pojistného.
Je určitě nutné dát také do souladu penalizaci za nezaplacené závazky v systému sociálního pojištění a v systému zdravotního pojištění. V současné době je systém sociálního pojištění podstatně vstřícnější vůči plátcům pojištění, pokud mají nedoplatky z důvodu druhotné platební neschopnosti.
Pokud by návrh zákona prošel do druhého čtení, chtěl bych, abychom se zabývali také touto okolností obou pojistných systémů, aby oba pojistné systémy byly v souladu, aby vyměřování penále za nevybrané pojistné bylo jak v systému sociálního pojištění, tak v systému zdravotního pojištění shodné.
Dámy a pánové, to je úvodní slovo k návrhu zákona. Věřím, že budete k této novele vstřícní a že ji propustíte do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, usnesením organizačního výboru jsem byl ustanoven jako zpravodaj k navrhované poslanecké novele zákona 592/92 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. K tomuto návrhu zákona mohu říci několik faktů.
Předkládaný návrh zákona nedoporučuji podpořit v tomto znění, a to z následujících důvodů. Navrhovaná právní úprava je podle mého názoru nespravedlivá k plátcům, kteří pojistné platí řádně a včas, i k těm, kterým bylo penále předepsáno a oni ve snaze uvést věci do pořádku řádně penále zaplatili.
Za druhé - na rozdíl od konstatování v důvodové zprávě mám za to, že navrhované opatření je silně demoralizující a demotivující pro poctivé plátce pojistného a může vést k oslabení platební morálky plátců, kteří se v minulém a příštím období poctivě přihlásili k placení zdravotního pojištění.
Na rozdíl od toho, co je uvedeno v důvodové zprávě, se domnívám, že druhotná platební neschopnost se týká jen určité části neplatičů, a tak by se s navrhovanou úpravou svezli i ti všichni nepoctiví plátci se špatnou platební morálkou.
A je tu ještě jeden aspekt. V České republice se dnes velmi rozmáhá to, že zaměstnavatelé nevyplácejí mzdy nebo neplatí za své zaměstnance zdravotní a případně sociální pojištění a část pojištění na aktivní politiku zaměstnanosti, ač to zaměstnancům strhnou z platu. Jsem toho názoru, že tímto bychom legalizovali určitý nešvar, který v dnešní společnosti je.
Ještě mám jeden špatný dojem z toho, že tady tento návrh zákona může být i v kolizi s § 147 trestního řádu, který říká, že neplacení zdravotního pojištění ve větším rozsahu je považováno za trestný čin. Penále vyměřené z neplacení zdravotního pojištění je jeho součástí.
Návrh na usnesení dám až po ukončení zpravodajské zprávy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jedinou písemnou přihlášku, a to kolegyně Fischerové, které tímto uděluji slovo.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, zdánlivě drobná úprava, která je předmětem parlamentního tisku 296, má podle mého názoru jisté principiální souvislosti, které si dovolím zmínit.
Po více než deseti letech transformace naší společnosti, ale v obecnějším pohledu i dalších zemí střední a východní Evropy, existuje již dostatek poznatků o příčinách problémů, které vznikly v důsledku některých chybných kroků. Jedním z nich byl právě zákonodárný proces, který nereagoval dostatečně na existující společenskou realitu. Různým zájmovým skupinám se až příliš snadno dařilo ovlivnit legislativní proces ve svůj prospěch na úkor zbytku naší společnosti. Je jistě obtížné, abychom se v krátké době zvládli přiblížit státům, jejichž demokratické systémy měly větší časový prostor pro tvorbu právních norem.
Nad projednávaným parlamentním tiskem 296 si musím položit pro mne znepokojivou otázku, po jakých cestách se při tvorbě právního rámce naší společnosti stále ještě ubíráme.
Jedním z transformačních kroků v České republice je v devadesátých letech také realizace veřejného zdravotního pojištění. Mezi jeho četné chronické problémy patří neúplný výběr pojistného s dopady na nevyváženou bilanci, a to nejen zdravotních pojišťoven, ale i přenos těchto negativních efektů ještě dále na poskytovatele zdravotnických služeb a jejich dodavatele.
***