(15.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Můžeme samozřejmě vést diskuse, bavíme-li se o účinnosti zákona, to znamená o datu, kdy tento zákon by měl platit, nebo do kdy by měl platit, ovšem tady se vždycky projeví určité politizování, protože nikdo z vás nedokáže zdůvodnit, proč nedokáže podpořit prodloužení účinnosti tohoto zákona. A samozřejmě ve druhém čtení můžeme také hovořit o tom, jestli to má být na dobu neurčitou anebo určitou, do určitého data, na kterém jsme schopni se nějakým způsobem dohodnout.
Myslím si, že i kolega Cabrnoch má právo přednést nějaká doplňující usnesení, o nichž může sněmovna hlasovat, ale na druhé straně ten, koho v první řadě poškodíme, pokud účinnost tohoto zákona nebude prodloužena, bude náš občan. Řekněme si konkrétně, jaké možnosti tady jsou. I kdyby byl k dispozici nový návrh zákona, který by bylo možno předložit na říjnové zasedání sněmovny bez legislativní nouze, není prostě možné zařídit věc tak, aby nový zákon mohl být účinný k 1. 1. 2000. A z tohoto hlediska veškeré jiné argumenty jsou naprosto irelevantní a nesmyslné a směřují proti tomu, pro kterého vlastně tento zákon je a pro něhož vlastně celá oblast zdravotnictví funguje, což jsou koneckonců lékaři, pojišťovny, ale - jak jsem řekl - především občan tohoto státu, pojištěnec, který za své peníze musí dostat zdravotní péči.
A jestliže se právníci budou přít o to, co je možné a co není možné, pak je nutno si uvědomit, že já sám pamatuji situaci, kdy se jednalo o další prodloužení, protože původně tento zákon nebyl na dobu neurčitou, nýbrž na dobu určitou, a bylo otázkou politické vůle této sněmovny, že byl nakonec prodloužen na tu dobu, na kterou prodloužen byl. Mohli bychom se samozřejmě přít o to, jestli to mělo být na delší dobu, nebo na kratší dobu, ale to, co chci zdůraznit a co nikdo z vás není schopen vyvrátit, je, že spor o to, jestli má být o nějaký čas nebo do nějakého data prodloužen tento zákon, je otázka věcná a může výrazným způsobem ovlivnit zdravotní péči v tomto státě a v mnoha případech i zdraví, popř. životy občanů tohoto státu.
Myslím proto, že v kontextu těchto skutečností bychom se měli rozhodovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi, slovo má pan poslanec Miloslav Výborný, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Škromach mluvil o kontextu odpovědnosti a pan místopředseda vlády Vladimír Špidla o rizicích, která mohou nastat, nebude-li tento zákon přijat. To jsou silná slova a myslím si, že není základním argumentem - byť je to velmi zajímavé proti tomuto zákonu -, že to byl právě, nemýlím-li se, pan poslanec Špidla, který navrhoval omezenou účinnost tohoto zákona. Já si nemyslím, že je to zásadní argument a myslím si, že zásadním argumentem není ani to, že ministr zdravotnictví není přítomen, byť je ta smůla nepříjemná a zvláštní.
Ale proč jsem se přihlásil? Já se připojím k těm, kteří navrhují zamítnutí návrhu zákona, a chci připomenout, že vláda, tato vláda, skutečně už v lednu 1999 svým usnesením číslo 67 schválila obdobný návrh zákona, v němž rovněž navrhovala zrušení onoho ustanovení o omezené účinnosti zákona. A když se zde na jaře letošního roku vedla parlamentní debata o tomto zákonu, já jsem v této debatě vystoupil a upozorňoval jsem, že sice není příliš standardní, má-li zákon jen omezenou účinnost, ale že k tomu mohou existovat důvody, např. ty důvody, že Poslanecká sněmovna omezenou účinností nutí exekutivu k rychlejší přípravě příslušného návrhu zákona. A sněmovna na jaře letošního roku odmítla prodloužit účinnost.
Já tedy konstatuji, že nejméně od této chvíle - ne-li už dříve, protože už jednou došlo k omezenému prodloužení - nejen ministr zdravotnictví, ale celá vláda věděli, že tento zákon pozbude účinnosti 31. 12. 1999, že to je vůle této sněmovny, nikoli předcházející Poslanecké sněmovny, a že je třeba předložit nový zákon. A jestliže byl v programovém prohlášení vlády, jestliže bylo sdělováno, že sociální demokracie má tento zákon připravený a je schopna ho předložit do půl roku po volbách, tak je třeba se tázat, proč ten zákon nebyl předložen včas.
Jsem tedy pro zamítnutí návrhu zákona. Nastane-li chaos - věřím že ne - nastane díky této vládě. (Potlesk klubu poslanců KDU-ČSL.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Výbornému, slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené shromáždění, považuji samozřejmě za naprosto normální, jestliže opozice kritizuje vládu za to, že něco nesplnila, nebo za to, že se domnívá, že vláda něco nesplnila, to je přirozené právo opozice, a bylo by divné, kdyby tohoto práva nevyužívala. Stejně tak považuji za normální, jestliže vytýká sociální demokracii v této souvislosti někdejší postoje, které se mohou jevit jako bumerang dopadající teď na její hlavu.
Ale přesto, že toto všechno jsou nepochybně součásti politického zápasu probíhajícího v parlamentní demokracii, přesto bychom měli mít na zřeteli ještě některé další skutečnosti. Politická situace v této zemi zdaleka není uspokojivá zejména v tom smyslu, že občané mají malou důvěru v ústavní instituce, včetně parlamentu.
Při přípravě zákonů se nejednou ukáže, že původní představy o tom, kdy a jak lze předlohu připravit, se ukáží nereálné, protože věcná problematika může být mnohem složitější, než se jevila na začátku, a může se také ukázat mnohem složitější dosáhnout nezbytného souhlasu většiny pro přijetí toho či onoho zákona. Toto bychom měli mít na zřeteli vzhledem k tomu, nejen co dělá tato vláda, ale i co dělaly vlády předchozí. I předchozí vlády nepředložily mnoho zákonů, které měly předložit, a dnes se ukazuje, že to, že řadu let se na určitých předlohách nepracovalo, má za následek, že je mnohem obtížnější tyto předlohy v relativně krátké době zpracovat.
Mluvím o tom proto, že v rámci stranických preferencí, stranických diferencí a stranických rozporů jsou tu určité hodnoty základní, které jsme povinni respektovat všichni jako představitelé parlamentní demokracie, jako zvolení zástupci Poslanecké sněmovny, a to jsou hodnoty, které vyjadřuje ústava i Listina základních práv a svobod.
Jednou z těchto základních hodnot je i právní jistota. Myslím, že této hodnotě se v minulosti nejednou nedostalo toho, čeho by se jí mělo dostat, totiž že bychom význam právní jistoty postavili do popředí a že bychom často ne tak chaotickým způsobem, jak se to dělo a děje, měnili právní řád, protože tím tu právní jistotu značně oslabujeme.
***