(15.40 hodin.)
(pokračuje Langer)
Byl bych rád, aby toto mé zjednodušení bylo vnímáno opravdu jako zjednodušení. Není tomu tak doslova, ale ve své podstatě, když by člověk chtěl opravdu zjednodušovat, tak mu jiná slova než ta, která jsem použil, nezbývají.
Vzhledem k tomu, že bylo na tomto projektu odpracováno hodně práce a nechci jej bourat, nechci tady působit jako destruktivní živel, nebudu zásadně zpochybňovat návrh na rozdělení prostředků, tak jak nám byl předložen, ale v podrobné rozpravě chci navrhnout usnesení, která by reflektovala ty výtky, které jsem v tuto chvíli z tohoto místa pronášel, a takové usnesení, které by umožnilo v příštím kole nebo v druhé etapě skutečně zapojení se do procesu získávání prostředků podstatně většího okruhu nadací, než byly ty, které byly v první etapě vybrány.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi Ivanu Langrovi. Ptám se, kdo se dál hlásí do všeobecné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Vladimír Mlynář.
Poslanec Vladimír Mlynář: Pane předsedající, vážení kolegové, jenom bych stručně zareagoval na to, co řekl pan místopředseda Langer ke kritériím.
Má v mnoha ohledech pravdu, nicméně rád bych vysvětlil jednu věc. Při rozdělování peněz z Nadačního investičního fondu bylo možno postupovat v zásadě třemi možnými přístupy. Buď tzv. metodou pana Josefa Wagnera, jak si jistě mnozí pamatujete, tedy z peněz založit nadaci státní a každý rok rozdělovat výnosy z těchto peněz. Dále postupovat variantou číslo dvě, kterou tady popsal pan místopředseda Langer, tedy individuálně posuzovat jednotlivé nadace, jejich projekty. Vzhledem k tomu, že zákon o Nadačním investičním fondu tuto pravomoc svěřuje Parlamentu České republik,y bylo, a myslím si že právem, velmi obtížně představitelné, že se tady ve dvousetčlenné komoře shodneme na tom, které nadace jsou ty správné. Myslím, že výsledkem takového dělení by bylo, že bychom nerozdělili nakonec nic.
Proto se vláda Josefa Tošovského přiklonila v variantě, která není bezchybná, ale podle mého soudu byla a je stále jediná možná, totiž nastavit velmi přísně kritéria, parametry, a všechny nadace, které tyto parametry splní, nechť peníze dostanou.
Toto kritérium - má pravdu pan místopředseda Langer - subjektivně jistě pro mnohé nadace nespravedlivé, bylo určeno momentem, zda nadace samy již grantovaly v minulosti, tedy nikoliv peníze spotřebovávaly, ale rozdělovaly je dál. Jsou to tedy nadace, které v minulých letech už osvědčily to, že bez pomoci státu shromáždily nemalé finanční prostředky, které dál rozdělovaly na konkrétní projekty. Proto se domnívám, že plně osvědčily svou schopnost plnit roli neziskového sektoru, a ten pohled, že jsou to velké a bohaté nadace, je přece jenom trošičku k nim nespravedlivý.
Druhá poznámka se týká návrhu rozpočtového výboru. I já se samozřejmě smířím s těmi změnami, které rozpočtový výbor navrhl. Nicméně chtěl bych apelovat na ty z vás, kteří jsou připraveni pro tento pozměňující návrh hlasovat, aby si uvědomili, že to znamená změnu pravidel v průběhu hry. Pravidla výběrového řízení na peníze z Nadačního investičního fondu byla jasná: kdo splní kritéria, peníze dostane. Kdo je nesplní, peníze nedostane. Zbudou-li peníze v jednotlivých kategoriích, což se také stalo, budou znovu vypsána nová kritéria, do kterých se nadace, které neuspěly, budou moci znovu přihlásit.
Dnes takto, bude-li schválen návrh rozpočtového výboru, může dojít k situaci, že poctivá nadace, která si přečetla pečlivě podmínky výběrového řízení a nepřihlásila se do výběrového řízení, na seznamu není, protože počítala s tím, že peníze, které zbudou - a je to především kategorie oblasti lidských práv a ekologie - budou děleny v druhém kole. Bude-li schválen návrh rozpočtového výboru, bude to znamenat, že tyto poctivé nadace budou vědět, že příště by neměly být takto úplně poctivé.
Na závěr bych chtěl říci jednu věc. Rozděluje se pouze jedna část Nadačního investičního fondu, dokonce menší část. Téměř miliarda korun, která je na účtu Nadačního investičního fondu, čeká na dělení. Přeji těm, kteří budou připravovat kritéria na dělení zbytku části Nadačního investičního fondu, velkou trpělivost a šanci k tomu, aby přišli s návrhem kritérií, která budou mít v této Poslanecké sněmovně příležitost. Nicméně hájím princip, který byl zvolen, a děkuji panu ministru Baštovi za to, že ho zachoval v patrnosti a přimlouvám se za to, aby byl schválen původní vládní návrh. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Vladimíru Mlynářovi. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pan poslanec Vlastimil Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, protože jsem byl účasten velmi dlouhých jednání rozpočtového výboru na toto téma, dovolím si popsat variantu jedna a variantu dvě, aby bylo jasné, o čem budeme hlasovat..
Za prvé, omezující podmínky, na základě kterých z 98 přihlášených bylo do rozdělování prostředků nakonec postoupeno jenom 26 nadací, se ve variantě jedna a variantě dvě neliší. Není tedy pravdivá věta pana kolegy Mlynáře, že přijetím varianty rozpočtového výboru se dodatečně mění podmínky pro příjem prostředků. Podmínky jsou stejné. V obou těchto variantách postupují do druhého kola, mohu-li to tak nazvat, nadace podle stejných kritérií a rozdělují se jim stejné prostředky.
Proč rozpočtový výbor ve druhém kole navrhuje odlišný princip než vládní návrh? Je to proto, že v materiálu, který máte před sebou a můžete se do něho podívat, je jedna obtížně pochopitelná věc. A to je ta, že ačkoliv byly složitě posuzovatelskými komisemi bodově ohodnoceny jednotlivé nadace a při tomto bodovém hodnocení byla hodnocena nejenom jejich historie, ale řekněme i jejich nadějnost z hlediska budoucího fungování, a těmto nadacím bylo přiděleno konkrétní bodové hodnocení, částky navržené těmto nadacím nemají žádnou souvislost s tímto bodovým hodnocením a byl použit princip, který si dovolím teď popsat.
V původní vládní variantě je princip tento: 26 nadací ve druhém kole podle kategorií, do kterých se přihlásily, tzn. kultura, sport, zdravotnictví atd., se jakoby seřadí u sedmi hromádek. Všechny tyto hromádky jsou stejné podle principu, že jednotlivé typy nadačních aktivit jsou si rovné. Proto se částka dělí sedmi.
A teď přichází podle mého názoru velmi diskutabilní kritérium, použité ve vládním návrhu: podle počtu nadací u jednotlivých hromádek se hromádka dělí počtem těchto čekajících nadací, a tak se stává, že v jednom případě se celá hromádka rozděluje jenom mezi dvě nadace, protože dvě nadace jsou v té chvíli u té hromádky přítomné a na každou vychází 25 mil. Kč, zatímco u jiné hromádky je přítomno 20 nadací, a proto příslušná částka je desetkrát nižší.
Tento princip rozdělování prostředků, princip, ve kterém každý dostane tolik podle toho, do jaké fronty se zařadil, nám připadal v rozpočtovém výboru jako velmi diskutabilní a hledali jsme jiný způsob, jak prostředky mezi nadace rozdělit. A využili jsme přitom, neříkám že dokonale, nicméně domnívám se že lépe, princip, který se opírá o bodová hodnocení, která jednotlivým nadacím přidělila příslušná hodnotitelská komise. Jinak řečeno, nadacím se nerozdělují peníze podle jejich počtu u jednotlivých hromádek, ale podle počtu bodového hodnocení, které nadace obdržely.
Umím si představit i jiná, lepší kritéria, nicméně platí: má-li být v této chvíli vůbec dosaženo nějaké dohody a nějaké prostředky rozděleny, a to doporučuji, potom mezi špatnými variantami je nepochybně usnesení rozpočtového výboru tou méně špatnou variantou.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Vlastimilu Tlustému. Hlásí se pan poslanec Rudolf Tomíček.
***