(19.30 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
V září tohoto roku bude vláda projednávat komplex asi šestnácti zákonů, které následně pošle do sněmovny, které budou vymezovat návrhy kompetencí krajských samospráv, které budou vymezovat jejich finanční základnu, protože bez financí nelze žádné kompetence realizovat, a které mimo jiné se budou týkat i způsobu voleb do těchto krajských samospráv.
Onu základní změnu přitom vidíme nejenom v předpokládané postupné redukci státního aparátu, která by v roce 2003 měla vyvrcholit zrušením okresních úřadů, nevidíme ji pouze v unifikaci detašovaných pracovišť či ministerských dekoncentrátů, které dnes jako chobotnice prorůstají každý okres. Ale vidíme ji především v přiblížení rozhodování lidem, tedy v demokratickém principu. V tom, že když starosta žádá dotace na kanalizaci nebo na plyn, nebude muset leštit kliky pražských ministerských úředníků, tedy těch, kdo jsou jmenováni, ale bude se obracet k těm, kdo byli svobodně zvoleni ve svých krajích. Tato decentralizace, která v této sněmovně dlouho vázla na odporu některých poslanců proti přenosu kompetencí podle principů subsidiarity, je nyní skutečností a věřím, že již na podzim příštího roku budou v České republice volby do krajských samospráv. To je tedy druhý a velmi podstatný úkol, který vedle oživení hospodářského růstu musíme splnit.
Za třetí úkol považují za nejdůležitější zajištění sociální stability nebo - přejete-li si - sociálního konsensu. Tato vláda oživila jednání tripartity, která dlouhou dobu skomírala, tato vláda připravuje generální dohodu a věří, že se jí nakonec podaří dosáhnout i uzavření paktu sociální stability. Tato vláda více než jakékoli vlády předchozí komunikuje jak s reprezentanty zaměstnanců, tak s reprezentanty zaměstnavatelů.
V této souvislosti bych chtěl ovšem zdůraznit, že komunikace neznamená vydírání ať z té, nebo jiné strany. Velmi si vážíme spolupráce této vlády s odbory, ale chtěl bych jasně zdůraznit, že v České republice vládne vláda České republiky, nikoli odborové organizace. Jestliže například dochází k tomu, že se projevuje odpor vůči zastoupení zaměstnanců formou podnikových rad i tam, kde odborová organizace vůbec neexistuje, pak je to v rozporu s normami Evropské unie, které podnikové rady předpokládají.
Nechceme tedy v žádném případě omezovat kompetence odborů, ale na druhé straně tam, kde odbory neexistují, musí mít zaměstnanci právo na svoji důstojnou reprezentaci.
V sociální oblasti jsme rozšířili možnosti nejenom komunikace, což mnohé potěší, ale i možnosti zvýšení životní úrovně pro skupiny zaměstnanců veřejného sektoru, ať již jsou to policisté, ať již jsou to silničáři, ať již jsou to učitelé, lékaři ve státních zdravotnických zařízeních a další skupiny osob. Bylo to celkem 800 000 lidí, a i když to primárně nebylo naším cílem, vedlo to i k mírnému zvýšení domácí koupěschopné poptávky. Základním účelem tohoto opatření ovšem bylo zabránit úniku kvalifikovaných učitelů, policistů nebo dalších podobných profesních skupin z veřejného sektoru a myslím si, že toto opatření - byť opět velmi často kritizované - nakonec dosáhlo svého cíle.
Pokud jde o oblast, která se týká zahraniční politiky, chtěl bych jednoznačně zdůraznit prioritu této vlády, spočívající ve vstupu do Evropské unie. Není ani tak důležité, zda tam vstoupíme v roce 2003 nebo 2004. To koneckonců určí sama Evropská unie na svém Helsinském summitu a my nebudeme mít jakoukoli možnost to fakticky ovlivnit. Mluví-li ovšem dnes někteří politici o tom, že bychom měli do Evropské unie vstoupit až v roce 2015 a že bychom se měli chovat podobně jako Turecko, chtěl bych jasně odpovědět, že toto v žádném případě není programem sociálně demokratické vlády. A to nikoli proto, že by v Evropské unii dnes měly sociálně demokratické vlády drtivou většinu, to se samozřejmě může za čtyři roky změnit při přirozeném střídání se politického kyvadla. Ale právě proto, že už dnes jsme historickou a kulturní součástí Evropy, že do evropské rodiny patříme a že jakýkoliv izolacionismus by se právě nám jako malé otevřené zemi nejvíce vymstil. To vůbec neznamená, že nebudeme bojovat za své národní zájmy. A myslím, že tato vláda to předvedla podstatně lépe než vláda minulá, která prohrála jablečnou válku, zatímco my jsme vepřovou válku vyhráli. Ale bojovat za národní zájmy neznamená bojovat proti Evropské unii, ale proti některým evropským byrokratům, kteří podle mého názoru představují spíše překážku reálné integrace než nástroj na její urychlení.
Rád bych skončil tím, co je rovněž velmi a velmi medializováno, a sice akcí "čisté ruce". Chtěl bych sdělit poslancům tohoto ctihodného sboru, že akce čisté ruce není míněna jako politická pomsta. Úzce souvisí s národním programem boje proti korupci, který vláda už asi před půl rokem schválila. Lidé, které budou v této oblasti stíháni, by neměli být posuzováni podle toho, jaké měli politické sympatie, nehledě na to, že většina z nich nikdy žádné politické sympatie patrně neměla, ale podle toho, jakých trestných činů se prokazatelně dopustili. Chtěl bych vám říci, že základním cílem akce čisté ruce není jenom majetkový prospěch získaný případnou konfiskací majetku tunelářů. Základním cílem akce čisté ruce je vytvoření právního státu a vědomí, že ten, kdo v této zemi kradl, nakonec bude dostižen, že věřitel nebude znevýhodňován oproti dlužníkovi a že velký zloděj bude stíhán se stejnou, ne-li větší razancí jako zloděj malý. To je úkol, který nelze splnit za několik měsíců. A to je úkol, který musí mít vláda neustále na paměti nejenom proto, aby dostála svým závazkům daným občanům, ale právě proto, aby tato země byla zemí evropského typu, nikoli zemí úzké elity, která své bohatství získala podvodem a tunelováním.
***