(16.20 hodin)
(pokračuje Kühnl)
I proto logicky Evropská komise ve své hodnotící zprávě z loňského roku konstatovala řadu nedostatků, které máme v naší přípravě před vstupem do Evropské unie. Mezi jinými stagnaci reformy státní správy, malou schopnost aplikovat evropské právo, trvající nízkou funkčnost justice atd. A my to samozřejmě všechno musíme vyřešit před naším vstupem.
Znovu se vracím k tomu, co jsem již řekl na začátku. Vláda se snaží najít cesty - předpokládám, že vláda jedná v dobré víře - jak tento úkol splnit. Otázkou je, zda cesta třetí velké součásti předkládaného návrhu je správná. Řeknu ještě několik slov k tomu, proč si myslím, že není správná.
Směrnice Evropské unie a další právní předpisy Evropské unie jsou velmi často skoro všechny dostatečně obecné. Dostatečně obecné na to, aby umožňovaly převzetí do vnitrostátního práva v různých polohách. Dám malý příklad. Existuje směrnice 92/96 o zavádění trhu do obchodu s elektrickou energií. Směrnice směřuje k tomu, že nejpozději do roku 2003 má v Evropské unii fungovat konkurence na straně výroby a distribuce elektrické energie při přístupu všech výrobců i distributorů do páteřní sítě. Ale směrnice naznačuje několik možností, jak přístup zajistit - volný přístup třetích stran, sjednaný přístup třetích stran, regulovaný přístup třetích stran, systém jediného nakupujícího. Nebudu vás unavovat tím, co to všechno znamená. Je na každém státu - a je to případ naprosté většiny dle evropského práva - jakým způsobem tuto povinnost do svého vnitrostátního práva zavede. Jinými slovy - přizpůsobování našeho právního řádu požadavkům vstupu do Evropské unie vlastně zahrnuje to, co musíme my udělat v každém případě. Musíme Českou republiku, její řád, její ekonomiku připravit na rozvoj a přežití v budoucím, v podstatě jsoucím globalizovaném světě. Musíme to, co se od nás žádá před vstupem do Evropské unie, udělat i tehdy, kdyby žádná Evropská unie neexistovala. A proto je to především otázka našeho vnitrostátního rozhodovacího procesu. Je to otázka vnitrostátního legislativního procesu a musí to touto otázkou zůstat. Je to otázka procesu vytváření vnitrostátní politické vůle.
Návrh vlády jako by na toto všechno zapomínal. Návrh vlády si dovolím nazvat cestou k legislativní kapitulaci. Vláda prostě a jednoduše odhaluje tímto návrhem svoji neschopnost a možná i nevůli, nechuť připravit příslušné legislativní návrhy, předjednat je tak, aby mohly projít a být schváleny Parlamentem.
Tato část vládního návrhu na změnu ústavy je tedy v každém případě nepřijatelná. Vedla by totiž k vytvoření úplně mrtvé právní masy. Vedla by k naroubování úplně cizorodého nestráveného tělesa na kmen českého právního řádu. Vzniklo by něco, co by v první chvíli zplodilo jakési hruškocitrony neschopné dalšího plození, dalšího růstu, dalšího rozvoje, soudy, státní správa by nebyly schopny toto přeložené právo aplikovat a byl by to velký příspěvek k právnímu nihilismu.
Myslím si, že kdyby vláda vložila stejnou námahu, jakou vložila do tohoto návrhu, do přípravy legislativních návrhů, které by vedly ke skutečnému přibližování našeho práva s právem Evropské unie, přispěla by k řešení našeho problému mnohem více.
Musím si klást otázku, čeho se vláda vlastně bojí, že chce dekretovat zákony. Myslím, že vůle sněmovny se vůbec bát nemusí. Nemusí se jí bát, pokud bude skutečně předkládat návrhy, které nás přiblíží k cíli - vstupu do Evropské unie - pokud nebude pod pláštíkem Evropské unie pouze podstrkávat parlamentu návrhy, které by v České republice zaváděly jakýsi zastaralý západoevropské socialismus 50. a 60. let.
Bojí se snad vláda vlastních voličů nebo vlastních poslanců? Z tohoto hlediska je varující toto. Měl jsem nedávno v ruce jeden průzkum veřejného mínění, který praví, že pouze, dámy a pánové ze sociální demokracie, 32 % voličů sociální demokracie podporuje vstup České republiky do Evropské unie. Je to k zamyšlení. V případě našich kolegů z ODS to bylo 74 %. Já tomuto číslu tleskám.
Myslím si, že vláda, pokud bude přinášet návrhy, které nás skutečně k Evropské unii přiblíží, se nemá čeho bát.
Chtěl bych uzavřít konstatováním, které logicky vyplývá z mého vyjádření, že bez členství v Evropské unii se České republice v budoucnu může žít už pouze hůře. Ale právo Evropské unie musíme skutečně být schopni vzít za své standardní legislativní procedurou. Nemůže nám spadnout na hlavu shůry. Myslím si, že by to mohlo vzbudit u občanů České republiky stejný odpor, jako vzbuzovalo někdejší přátelství na věčné časy. Dámy a pánové, bez souhlasu občanů České republiky vyjádřeného v referendu se podle mého názoru naše země součástí Evropské unie určitě stát nemůže.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kühnlovi. Jako sedmý je přihlášen pan poslanec Dalibor Matulka. Pro informaci mohu říci, že už mám jen jednu přihlášku.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo, vážení tři pozůstalí členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, je výhodou vystupovat v závěru rozpravy, neboť člověk aspoň nemusí opakovat argumenty předřečníků. Na určité záležitosti také může pohledět s určitým nadhledem, jako např. s tím, co vláda navrhuje - rozlišení na spojenecké a nespojenecké, možná i nepřátelské vojenské síly, nebo takové věci, které z návrhu vyplývají, tj. vázanost soudu nařízeními vlády. Koneckonců si myslím, že vláda nenavrhuje vážně takové věci.
Jsem jedním z mála poslanců - podobně jako kolega Benda a kolega Výborný - kteří v této sněmovně zbyli z dob, kdy tehdy ještě Česká národní rada obdržela vládní návrh Ústavy České republiky. Když jsme si ho v ústavně právním výboru přečetli, tak - protože jsme věděli, kdo to psal - obsah byl takový, že jsme se chytli za hlavu a dohodli jsme se, že musíme minimálně na týden někam odjet a napsat ústavu. Co za týden vzniklo, všichni víte, ono to platí už několik let. Já pro to nehlasoval. Vznikl jakýsi kompromis, který vůbec není ideální. Už tehdejší ústavně právní výbor si toho byl vědom. Dokonce i na závěr jednání ústavně právního výboru vznikl žalm ústavně právního výboru, který vám přednášet nebudu, protože by to bylo trestné, ale řeknu vám jen první verš: Ústava se nepovedla, kdopak nám ji napraví. Bylo to na nápěv písně "Pec nám spadla".
Kdopak nám to napraví? Teď nám to napravuje česká vláda po několika letech. Když se dnes ohlížím po možném okruhu pachatelů tohoto návrhu novely ústavy, napadají mě dva lidi. Jeden z nich je členem vlády, druhý je považován - nebo se považuje, přesněji řečeno - za odborníka na mezinárodní právo soukromé. Já ho za odborníka příliš nepovažuji, ale už vůbec ne na novelu ústavy.
Takže vznáším určitou pochybnost nad návrhem pana poslance Cyrila Svobody, který navrhl vrátit navrhovateli tento návrh k přepracování. Domnívám se, že by se to vrátilo k pachateli samotnému a přepracování by k ničemu příliš nevedlo. Takže se velmi připojuji nejen za sebe, ale za náš poslanecký klub, k návrhu, který zde přednesl kolega Benda, tj. k návrhu na zamítnutí. Koneckonců si také myslím, že v tomto návrhu novely ústavy se téměř nenachází ustanovení, které by bylo možno v rámci druhého čtení přepracovat. Takže pochybuji, že by vůbec druhé čtení mělo nějaký smysl.
***