(16.30 hodin)
(pokračuje Matulka)
Předložený návrh na novelizaci ústavy za účelem řešení celkového vztahu vnějšího právního prostředí k právnímu prostředí vnitřnímu, tedy českému, vybočuje zcela iracionálně z koncepce nedokonalé Ústavy ČR jako suverénního právního státu a je, jak už jsem říkal, nejen pro mě, ale i pro náš poslanecký klub zcela nepřijatelný. Důvodová zpráva má přitom vyvolat dojem vědeckého zdůvodnění jedině možného a optimálního řešení. Navrhované řešení je ale naopak ze všech možných variant podle mého názoru to nejhorší. Nebudu rozebírat jednotlivá ustanovení, udělali to předřečníci, i když jsem to původně v plánu měl, ale zmíním se snad jen o dvou věcech.
Podle nově navrhovaného čl. 10 mají být bezprostředně závazné a mají mít přednost před zákonem všechny ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy, s výjimkou ustanovení, k jejichž provedení je třeba zákona. Podle důvodové zprávy se takové smlouvy uplatní i tehdy, když zákon stanoví něco jiného. Česká republika je, dámy a pánové, vázána několika sty mnohostranných mezinárodních smluv sjednaných na půdě Organizace spojených národů a jejích odborných orgánů, třeba Mezinárodní organizace práce, UNESCO, Světové zdravotnické organizace, Světové obchodní organizace a jiných, anebo na půdě Rady Evropy a také velkým množstvím bilaterálních smluv, např. ve věcech dvojího zdanění, celnictví, životního prostředí, školství atd. atd.
Pokládám řečnickou otázku, zda se autoři návrhu domnívají, že každý, kdo je povinen tyto smlouvy v praxi aplikovat, sám od sebe rozpozná, které ustanovení smlouvy ještě musí být provedeno zákonem a které naopak musí aplikovat přímo, neboli tzv. self-executing. Je moudré uvolnit v praxi prostor pro nerespektování platných zákonů a umožnit všem právnickým a fyzickým osobám, aby samy rozhodovaly o přímé použitelnosti mezinárodních smluv? To je řečnická otázka.
Tvrzení, že jde o případy, kdy se dosud v zákonech uvádí, že se zákona použije, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak, je zavádějící. Při platné koncepci je základem pro výklad a aplikaci právních norem české právo. Mezinárodní právo je ve vyhrazených případech pouze jeho subsidiárním doplňkem, viz např. ustanovení § 20a), § 21 trestního zákona, modifikující zásadu univerzality. Novelou se má zavést opačná koncepce, tedy prioritně má být mezinárodní právo a české právo má k němu být jen subsidiární.
Druhá věc. Navržený článek 10a) je obecně formulován tak, že připouští přenesení některých působností orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní na mezinárodní organizace a zavádí univerzální závaznost práva takové organizace a jeho přednost před právem České republiky. Česká republika je členem řady mezinárodních organizací - OSN, MOP, UNESCO, NATO, Rada Evropy atd. - takže navržené ustanovení se vztahuje na všechny. Podle důvodové zprávy se však jedná především o Evropskou unii. Dámy a pánové, ústavní normy nelze formulovat obecně a do foroty. Jestliže se autoři novely nepovažují za dostatečně kompetentní a schopné transformovat evropské právo do českého práva, měli by aspoň mít odvahu ústavně konformním a normativním způsobem vyjádřit, o co jim konkrétně jde. Z předloženého návrhu novely ústavy jsem to, pravděpodobně svou vinou, nerozpoznal.
Dámy a pánové, pokud by nebyl přijat návrh na zamítnutí, pro který náš klub bude hlasovat, a nebyl by přijat ani návrh na vrácení k přepracování, navrhuji současně, aby aspoň byla prodloužena lhůta k projednání o 20 dnů, a dále navrhuji, pro případ, že by Poslanecká sněmovna nenalezla dostatek rozumu k zamítnutí, aby byl tento návrh přikázán všem výborům k projednání. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Nyní mám dvě přednostní přihlášky. První je přihláška předsedy vlády Miloše Zemana, připraví se ministr zahraničních věcí Jan Kavan.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, z předchozí rozpravy vyplývá, že návrh novely ústavy je kritizován zleva i zprava. Dovedu si představit zastánce bývalé Varšavské smlouvy, že jim není příliš po chuti, jestliže poté, co tato republika se stala plnoprávným členem Severoatlantické aliance, žádá vláda pouze to, co je normální ve všech ostatních členských státech NATO, to znamená, aby mohla rozhodovat - byť vystavena následné kritice parlamentu - o příslušných pobytech vojsk. To jsou ty části jedna a dvě, o nichž se tady diskutovalo. Plně toto stanovisko respektuji a respektuji i vzpomínky na minulost, které jsou s tím spojeny.
Stejně tak respektuji i názor těch, kdo skrytě nebo veřejně, což pokládám za poctivější, odmítají členství České republiky v EU pod záminkou eurorealismu, který je ve skutečnosti více než euroskepticismem, který je podle mého nejhlubšího přesvědčení dokonce antievropanstvím. Ano, v tomto smyslu má tento návrh tu smůlu, že je vystaven kritice z obou stran, a nikoli pouze ze strany jedné, protože je to návrh svým způsobem komplexní, návrh, který se snaží podpořit legislativním způsobem, tedy změnou ústavy, naši integraci do euroatlantických struktur.
Na druhé straně bych rád této sněmovně připomněl jeden prostý fakt, který si ona sama zajisté velmi dobře uvědomuje. Tato sněmovna již podruhé prodloužila své zasedání. Tato sněmovna v případě, když se rozhodne pokračovat v dosavadní legislativní praxi, bude v následujících čtyřech letech vystavena nutnosti projednat ve formě zákonů 4 350 norem EU. Opakuji pro ty méně pozorné z vás ještě jednou: 4 350 norem. A to vycházím z optimistického, ale nerealistického předpokladu, že Evropskou unii nenapadne přijímat normy další, na což má samozřejmě svaté právo.
Drazí kolegové, pokud chcete pracovat 8 dní v týdnu a 26 hodin denně, nikdo vám v tom nebrání. Pouze vás upozorňuji, že pokud nedojde ke změně v tomto způsobu projednávání, pak nejde jen o prodloužení legislativního procesu - a nezapomeňte, že zde máme dvoukomorový Parlament - ale jde právě o to, že tento Parlament bude zahlcen více než tisícovkou zákonů, které vám vláda ochotně předloží.
Z tohoto důvodu bych vám chtěl navrhnout rozumný kompromis. Jedná se o ústavní zákon, který můžete zamítnout vždy, protože k přijetí ústavního zákona - jak všichni dobře víme - potřebujeme 120 hlasů. Jedná se o zákon, jehož první a druhá část není, s výjimkou mých kolegů z této části sněmovny, nijak dramaticky zpochybňována. Zpochybňována je třetí část. Jsem připraven velmi vážně diskutovat o námětech, ať již se týkají sankcí, zavedení a zrušení embarga, a tyto náměty považuji za plně relevantní.
***