(18.20 hodin)
(pokračuje Němcová)
Paní poslankyně Parkanová řekla: institut je důležitý proto, protože se voliči bojí jít za svými volenými zástupci, neboť to jsou politikové příslušející k nějaké konkrétní straně, kdežto ombudsman bude nezávislý na jakékoliv politické straně.
S tím si dovolím polemizovat, protože se domnívám, že jsou voliči, kteří volili konkrétní stranu či konkrétního člověka, a domnívám se, že nemají zábranu nebo obavu za tímto svým zvoleným zástupcem jít a svou starost mu přenechat.
Zazněla zde také věta od kolegyně paní poslankyně Rujbrové, že může být tento institut označen jako nákladná poštovní schránka na stížnosti úřadů. Skutečně jsem přesvědčena, že tomu tak bude. Nebudu opakovat, že bych viděla, že je možno peníze utratit daleko lépe.
Jsem přesvědčena o tom, že orgány, které zde byly jmenovány a které mají pečovat o to, aby občan byl chráněn a řádně zastupován, jsou dostatečné, a chceme-li pro to něco udělat, aby lépe fungovaly, můžeme pracovat v rámci těchto orgánů a institucí a snažit se o to, aby jejich výkon byl lepší, než řešit naši domněnku, že tyto instituce nefungují tak, jak mají, zavedením úřadu nového.
Ještě mi dovolte jednu zmínku, která by pro vás mohla být inspirací, i když nevím, zda si mohu dovolit toto navrhovat. Jedná se o to, že v rámci úvah nad tímto vládním návrhem jsem chtěla znát stanovisko občanů, kteří mě volili, kteří žijí v mém okolí. Použila jsem metodu jednoduchou, možná se vám nemusí líbit, ale dovolte, abych vám ji alespoň sdělila. Vzala jsem telefonní seznam a zavolala na různá telefonní čísla a ptala jsem se těchto lidí: Víte něco o tom, že má být zaveden institut ombudsmana? Víte, co by tento institut pro vás měl řešit? Víte, jakou část státního rozpočtu na tento institut bude třeba věnovat? Chcete, aby byl zřízen?
Ze zhruba 50 takto obtelefonovaných adres jsem se pouze na jednom místě dozvěděla, že tento občan si přeje, aby institut zřízen byl za těch podmínek, o kterých jsem zde mluvila. Jeden řekl, že ano, ale ne v této ekonomické situaci.
To jsou důvody, kterými poněkud neuspořádaně, ale vzhledem k předcházející debatě, která zde byla vedena, mám dojem, velmi emotivně a spíše s cílem zalíbit se lichotivými slůvky a implantováním myšlenek do představ našich občanů, že v současné době chráněni nejsou a že jediné, co jim může pomoci, je nový úřad, pokouším se tuto zcela nebezpečnou myšlenku tímto svým vystoupením vyvrátit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Němcové. Slovo má pan poslanec Petr Šulák, připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Petr Šulák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře - už tady není, vážené kolegyně a kolegové poslanci, zaráží mě, když zde někteří kolegové roní slzy nad tím, že zřízení tohoto úřadu bude stát 40 mil. korun. Pamatuji si totiž dobu, když se zde schvalovaly zákony, při jejichž realizaci se rozhazovaly stamiliony a miliardy korun, když se zde vytvářely právní základy pro to, aby došlo k rozkradení značné části státního majetku. Dost mě irituje, když bývalá ministryně spravedlnosti zpochybňuje institut ombudsmana, když za dobu své působnosti ve funkci připouštěla tristní stav zákonnosti v naší zemi.
Institut ombudsmana se osvědčil v řadě vyspělých zemí Evropy a významných zemí světa. Nevidím tedy důvod, proč by ombudsman neměl být zaveden v České republice.
Sociálně demokratická vláda České republiky je vládou dolních deseti milionů našich občanů. Pro ně chceme zřídit institut ombudsmana, který, jak se zde zmínil místopředseda vlády, jim umožní snáze se dovolat práva a spravedlnosti a překonat právní marasmus, který se zde vytvořil v průběhu několika minulých let. Z těchto důvodů budu hlasovat pro tento zákon, pro zřízení institutu ombudsmana.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Šulákovi. Udílím slovo paní poslankyni Evě Dundáčkové.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce reagovala na vystoupení předkladatele zastoupeného místopředsedou vlády panem Rychetským. Pan místopředseda nám na obhajobu tohoto návrhu, resp. na jeho podporu v úvodu sdělil, jaké jsou pravomoci ombudsmana v jednotlivých státech. Bohužel musím konstatovat, že těmito pravomocemi v předloženém návrhu náš ombudsman vybaven být nemá. Má být zřízen proto - slovy pana místopředsedy - aby pomohl průměrnému občanovi ztracenému v houšti arogantní byrokracie, a to vahou své přirozené autority.
Dovolím si tvrdit, že tomuto občanovi daleko více pomůže, pokud snížíme státní aparát, zlevníme tak chod státu a zminimalizujeme pravděpodobnost nežádoucího jednání úředníků, přijmeme-li kvalitní zákon o státní službě a vytvoříme stav, kdy se státní služba stane odměnou s možností trvalé perspektivy finančního zajištění rodiny a úředník si pak bude vážit svého postavení a bude si dávat dobrý pozor na to, aby nejednal liknavě, arogantně a nezdvořile.
V neposlední řadě je třeba naplnit ideu řádné přezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Zřízením dalšího úřadu, jichž vzniklo za vlády sociální demokracie již několik, a znovuzatížení státní pokladny pokládám za špatné řešení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové, která byla posledním přihlášeným do rozpravy. Vidím přihlášku pana poslance Exnera, kterému udílím slovo.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, jsem jedním z těch, který měl možnost se na místě seznámit s funkcí několika ombudsmanů a hovořit s nimi a s úředníky, kteří pracují v jejich úřadech. Proti námitkám, které byly v této rozpravě vzneseny, mi dovolte, abych jen velmi stručně a nepřesně uvedl některé statistiky, které jsou zachyceny v souvislosti s činností a prací ombudsmana.
Například v Holandsku a ve Švédsku se na ombudsmana ročně obrací mezi 5 - 10 tisíci oznamovatelů, většinou spíše stěžovatelů. V Rakousku je to asi 8 - 10 tisíc takových lidí, kteří se obracejí na ombudsmany. V Rakousku mají tři ombudsmany, a ještě mají regionální kanceláře.
V Polsku, které se více blíží poměrům v naší zemi, narostl poměrně rychle počet těch, kteří měli důvěru v to, že je to instituce, která jim pomůže, když jiné instituce nepomohly, a v době, kdy jsem měl možnost se s polským ombudsmanem seznámit, to bylo ročně kolem 30 tisíc žádostí, se kterými se lidé na tuto instituci obraceli. Ve všech případech byla přibližně stejná statistika. Asi 70 % všech žádostí se po prověření ukázalo jako neopodstatněné. Zůstalo kolem 30 % žádostí, které byly oprávněné. Z těchto žádostí ombudsmani pomohli pozitivně vyřešit situaci stěžovatelů nebo žadatelů v 10 - 25 % z celkového počtu těch, kteří uplatnili své žádosti. Znamená to asi tak polovině až třem čtvrtinám těch, jejichž žádosti se ukázaly jako oprávněné.
***