(18.10 hodin)
(pokračuje Buzková)
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 602 se z přítomných 102 pro vyslovilo 52, 42 bylo proti.
Tento návrh byl přijat.
S procedurální poznámkou se hlásí paní poslankyně Jana Volfová.
Poslankyně Jana Volfová: Vážená paní předsedající, chtěla bych oznámit, že jsem hlasovala proti tomuto návrhu, ve sjetině je uvedeno, že jsem hlasovala pro, takže bych chtěla zpochybnit toto hlasování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 603 a ptám se, kdo souhlasí s námitkou paní poslankyně Jany Volfové. Kdo je proti této námitce?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 603 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 103 pro vyslovilo 100 a jeden byl proti.
V hlasování pořadové číslo 604 budeme tedy opakovat hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Jiřího Payna.
Zahajuji toto hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 604 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 103 pro vyslovilo 54 a 45 bylo proti.
Paní poslankyně, páni poslanci, prosím vás o chvíli strpení vzhledem k tomu, že materiály k projednávanému bodu byly již odneseny a musím vyčkat, než je obdržím zpátky, protože si bohužel v tuto chvíli nepamatuji pořadí poslanců, jak byli přihlášeni do rozpravy. (Krátká přestávka.)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tuto chvíli zahajuji projednávání přerušeného bodu, kterým je
Vládní návrh zákona o veřejném ochránci práv
/sněmovní tisk 199/ - prvé čtení
Tento bod byl přerušen v průběhu obecné rozpravy a v tuto chvíli udílím slovo paní poslankyni Miroslavě Němcové, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslankyně Miroslava Němcová: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. K návrhu zákona, který vyšel jako sněmovní tisk 199, mi dovolte několik krátkých poznámek. Chci jimi sdělit vám, zvoleným zástupcům našich občanů, důvody, které mi brání, abych pro toto navržené ustanovení zákona v této chvíli hlasovala.
Chci předestřít, že v žádném případě se nejedná o to, že bych nectila vůli a právo našich občanů býti chráněni, a to v nejširší možné míře, ale druhou částí této věty je konstatování, že jsem hluboce přesvědčena o tom, že tuto míru tento navržený institut v žádném případě nenaplní.
Prvním důvodem, který mě vede k hluboké skepsi, je současná situace na naší politické scéně. Tím míním konkrétně situaci v Matiční ulici v Ústí nad Labem, kde státní správa, vláda, se pokouší vměšovat do tak svrchovaného orgánu, jakým je zvolené zastupitelstvo obce, které má nejvyšší pravomoci a kompetence k tomu, aby jako zvolený orgán jednalo v zájmu svých občanů. Jestliže neuspěje, jestliže je nebude chránit tak, jak si občané přejí, budou mít dostatečný instrument k tomu, aby v následujících volbách si zvolili zastupitelstvo takové, které jejich zájmy hájit bude. Myslím, že to je dosti zřetelný případ toho, co může v budoucnu nastat.
Další aspekty, které míří spíše do budoucnosti než do naší přítomnosti, jsou aspekty finanční, které zde sice už byly v různé míře zmiňovány, ale já stále mám dojem, že ne dostatečně zřetelně. Jedná se totiž o to, že předložený návrh včetně důvodové zprávy sice specifikuje nějaký objem peněz, hovoří se zde zhruba o 40 milionech korun, ale vzhledem k tomu, že zároveň je v tomto návrhu ustanovení, které říká, že statut kanceláře nebo úřadu si vypracuje ombudsman sám, nemůžeme v tuto chvíli tušit, s jakým počtem úředníků uvažuje, a nemůžeme také tušit, zda se tito úředníci budou teritoriálně krýt s úřady současné státní správy, či budou navazovat na správu, která je zmiňována v nástinu reformy veřejné správy. Čili netušíme v danou chvíli, zda mají kopírovat tyto úřady současný stav, anebo zda se budou přizpůsobovat stavu budoucímu. Pokud budou kopírovat stav současný, čeká nás, pokud projde reforma veřejné správy tak, jak se o ní hovoří, nákladný transformační proces této instituce, tak aby vázala na strukturu, která bude následovat.
Možná že se mýlím, možná že jde o to, že vůbec o žádnou teritoriální strukturu nejde, že to bude tak, jak je řečeno v dalším ustanovení tohoto návrhu, že to bude úřad, který bude sídlit v Praze, a já, jakkoli nemám nic proti krásnému městu Praze, přece jenom postrádám malinkou zmínku alespoň navrhovatelů o tom, proč by sídlo této instituce, bude-li existovat, nemohlo být také někde jinde. Čili druhou úvahou, pokud nebude krýt teritoriální území, znamená to, že bude centrálním úřadem, který bude sídlit v Praze, a nějakými způsoby budou hvězdicovitě pravděpodobně pracovníci vyjíždět a snažit se o kontakt s občany, kteří budou jejich službu vyžadovat, anebo se o tento kontakt nebudou snažit vůbec a budou jakýmsi skleníkovým úřadem fungujícím centrálně v jednom místě.
Dovolte mi ještě poznámku k tomu, co zde zaznělo v předchozích vystoupeních.
Dovolím si citovat slova pana poslance Cyrila Svobody, který - doufám, že jsem si to poznamenala přesně - řekl: I iluze, že ombudsman vyřeší něco zásadního, je namístě.
Ale udělala jsem si veliký vykřičník za touto větou, protože jestliže to je skutečně iluze, která je namístě, tak mám pocit, že těch 40 milionů - a ty považuji za zcela minimální částku - bychom mohli utratit za něco důležitějšího, než jsou iluze, a domnívám se, že nějaká ročně malá škola v nějakém městě, které ji potřebuje, by byla významnějším příspěvkem k tomu, jak si představujeme péči o občana.
***