(15.00 hodin)
(pokračuje Buzková)
Přistoupíme k hlasování. V hlasování číslo 590, které zahajuji, se ptám, kdo souhlasí s přikázáním tohoto návrhu rozpočtovému výboru. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 590 byl tento návrh přijat, když se pro něj z přítomných 160 pro vyslovilo 119 a nikdo nebyl proti. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru.
Děkuji zpravodaji, blahopřeji panu ministrovi financí, který má dnes zřejmě mimořádně úspěšný den.
Dalším bodem je
53.
Vládní návrh zákona o veřejném ochránci práv
/sněmovní tisk 199/ - prvé čtení
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 199. Z pověření vlády předložený návrh uvede její místopředseda Pavel Rychetský, kterého prosím, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, občané se na nás všechny obracejí s nejrůznějšími stížnostmi. Největší smutek v duši pocítíte, když obdržíte oprávněnou stížnost, u které všechny opravné prostředky selhaly nebo nutně musejí selhat, protože postup úředníka byl sice v souladu se zákonem, ale pouze formálně. Přitom tušíte, že postup úředníka nebyl správný a že způsobil nespravedlnost. Ale úřad navenek i směrem k nadřízenému úřadu září spokojeností nad tím, kolik věcí úspěšně vyřídil.
Předkládaný návrh zákona si klade za cíl zřídit v České republice instituci tzv. ombudsmana. Ombudsmanem se obecně rozumí nezávislý ochránce občanů proti nezákonnému, resp. nesprávnému jednání, či naopak proti nečinnosti veřejné správy, zejména státní byrokracie. Tato instituce s tajuplným názvem ze své původní vlasti Švédska se pod různými jmény a v různých podobách rozšířila do zhruba osmdesáti zemí světa. S ombudsmanem se setkáme ve většině evropských zemí, např. ve všech severských zemích, ve Velké Británii, v Německu, Rakousku, ve Francii, Nizozemsku a v Portugalsku, i prakticky ve všech postkomunistických zemích, např. v Polsku, v Maďarsku, Slovinsku, Rusku, Rumunsku, Gruzii apod. Setkáme se s ním i v zemích mimo Evropu, např. ve Spojených státech amerických, v Pákistánu, na Novém Zélandu nebo na Barbadosu.
Nedávno začal fungovat i ombudsman Evropské unie. Není žádné tajemství, že Česká republika je předmětem opakované kritiky ze strany Evropské unie i ze strany Rady Evropy a že Výbor ministrů Rady Evropy adresoval České republice doporučení, aby již konečně zřídila institut ombudsmana.
Úlohou ombudsmana v zásadě není chránit základní práva a svobody občanů. K jejich ochraně svým působením v oblasti veřejné správy pouze přispívá. Podle naší ústavy jsou základní lidská práva a svobody pod ochranou soudní moci, tedy pod ochranou obecných soudů a Ústavního soudu. Ombudsman se nemá vměšovat do sféry moci soudní, i když v řadě zemí, např. v sousedním Polsku, má právě v této oblasti rozsáhlé pravomoci. Podle naší koncepce má působit komplementárně a zasahovat především tam, kde by ani soud nemohl adekvátní ochranu poskytnout.
Soudy jsou jednak omezeny na kontrolu dodržování práva, jednak postupují zcela formálně podle předem stanovených a podrobných procesních pravidel. Naproti tomu ombudsman tam, kde je zřízen, má působit spíše neformálně a právě tam, kde někdy přemíra formalismu může působit nesprávnosti. Ombudsman má chránit občany před špatnou správou věcí veřejných, nikoli před nezákonnou správou. Špatnou správu, jejímž protikladem je správa dobrá, náležitá, takovou špatnou správu lze vykonávat v rámci stávajících zákonů i nedobrou aplikací těchto zákonů. Správní rozhodování v individuálních věcech je nyní téměř výlučně v rukách úřednictva aparátu, jehož postavení však není vyhovujícím způsobem obecně upraveno, takže mnohé otázky související s obecnou odborností, právností a etikou správní činnosti zůstávají v naší zemi i nadále otevřeny.
Ombudsman má být oporou docela průměrnému občanovi, který neoplývá ani finančními prostředky, ani právnickými znalostmi a který se ztrácí v houštinách arogantní byrokracie. Někdy bude jeho pomoc spočívat v poskytnutí dobré rady, někdy bude třeba stížnost na nedobré fungování veřejné správy přešetřit a v případě, že se zjistí nějaká pochybení, doporučit přijetí opatření k nápravě. Když se stížnost ukáže lichou, může ombudsman též posílit důvěru veřejnosti ve státní správu. Měl by odlehčit mnoha stížnostním místům, poslancům, senátorům, Ústavnímu soudu či Kanceláři prezidenta republiky, která většinu na první pohled přece jen závažných podání často nejsou oprávněná nebo způsobilá řešit.
Nesmíme pustit ze zřetele, že byl v roce 1993 zrušen institut všeobecného dozoru prokuratury, která byla až příliš spjata s totalitním režimem. Navíc prokuratura vesměs hájila veřejný zájem, nejen v trestních, ale i v ostatních řízeních, a jen málokdy se starala o ochranu práv jednotlivce. Ombudsman má stát na opačném pólu. Nemá být mocnou hierarchizovanou strukturou, ale naopak jakýmsi skromným neúředním orgánem s vysokou autoritou a s lidskou tváří. Měl by působit přesvědčivě a morálně, apelovat na veřejnou kontrolu státní správy a pomáhat parlamentu při výkonu jeho politické kontroly vůči vládě.
Poznatky z právních úprav celé řady zemí vypovídají o tom, že byla původní vzorová švédská instituce uzpůsobena místním podmínkám a potřebám té které země. Někde mají ombudsmany mocné, s řadou oprávnění a s možnostmi zasahovat nejen do řízení před orgány veřejné správy a fungování těchto orgánů, ale i do řízení soudního. Ombudsman mívá někdy nejenom doporučující úlohu, ale i sankční oprávnění a může třeba iniciovat trestní nebo kárné řízení vůči úředníkovi, který se dopustil pochybení. V některých zemích ombudsman dohlíží dokonce na fungování soudu. V jiných zemích akční rádius ombudsmana zatížil celou řadou omezení.
Ve Velké Británii nebo ve Francii existuje tzv. poslanecký filtr podání ombudsmanovi. Oprávnění provádět šetření na úřadech bylo v některých zemích značně omezeno. Jinde ombudsman spolupůsobí zároveň s jinými orgány, např. s petičními výbory parlamentu.
Vážené dámy a pánové, návrh zákona o veřejném ochránci práv, který vám předkládáme, zvolil model průměrný a spíše skromný. Pole působnosti ochránce se soustředí pouze na činnost veřejné správy. Snad jedinou výjimkou z tohoto pravidla bude podle doprovodného novelizačního zákona možnost, aby se stal vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem, pokud bude tento rozhodovat o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu. V rámci své kontroly veřejné správy bude moci iniciovat zrušení podzákonného právního předpisu, nikoli však zákona.
Návrh zákona stanoví předpoklady pro výkon funkce, mezi které patří především nezávislost a nestrannost této instituce.
***