(11.20 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Pane ministře, prosím vaše kolegy z vaší politické strany, aby vás nechali hovořit.
Ministr vnitra ČR Václav Grulich: Připojuji se k této prosbě. Děkuji.
Ve svém vystoupení mám povinnost vás seznámit s důvody, které vedly k vypracování tohoto oznámeného vládního návrhu zákona. Pro vyhlašování právních předpisů v současné době platí právní úprava obsažená v zákoně ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů ČR, jenž nabyl účinnosti ještě před nabytím účinnosti ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a byl nabytím její účinnosti značně překonán.
Opodstatněnost přípravy nového zákona je dána především nutností promítnout změny vyplývající z Ústavy ČR, které se dotýkají vyhlašování právních předpisů a mezinárodních smluv. Tak v článku 52 ústavy se stanoví, že k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen způsobem, který stanoví zákon, a totéž stanoví i pro mezinárodní smlouvu. Znovu to deklaroval i zákon č. 19/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve své části čtrnácté a patnácté. V článku č. 33 ústavy je oprávněn Senát v době po rozpuštění Poslanecké sněmovny k přijetí zákonných opatření Senátu ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona, přičemž je stanoveno, že zákonná opatření Senátu musejí být vyhlášena stejně jako zákony musejí být dodatečně schváleny Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Nový zákon na tyto skutečnosti pamatuje na rozdíl od platné úpravy, která to neřeší.
Dále zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve svém § 57 stanoví druhy nálezů Ústavního soudu, které se vyhlašují ve Sbírce zákonů. S potřebou upravit vyhlašování mezinárodních smluv v souladu s principy vyjádřenými v ústavě souvisí i nutnost vyhlašování jejich cizojazyčných znění rozhodných pro jejich výklad, a to kromě překladu do českého jazyka, na rozdíl od současného stavu, kdy se vyhlašuje pouze český překlad mezinárodních smluv. To, kromě jiného, bylo hlavním důvodem pro začlenění mezinárodních smluv do samostatného publikačního prostředku státu, kterým je Sbírka mezinárodních smluv.
Při uplatňování platné právní úpravy obsažené v zákoně č. 545/1992 Sb. se vyskytuje závažný problém, který představují takzvaná opatření ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a České národní banky, vydávaná na základě zmocnění ve zvláštních zákonech. Ačkoliv zákon z roku 1992 nepředpokládal ani výslovně nestanovil, že tato tzv. opatření nejsou právními předpisy, praxe po nabytí jeho účinnosti se vyvíjela opačně. Došlo k tomu tak, že vydávaná opatření nezřídka obsahují úpravu práv a povinností, což může činit jedině právní předpis, přičemž často ani není vyhlášeno jejich plné znění. V důsledku toho je pak vlastně text opatření pro fyzické nebo právnické osoby, jejichž práv a povinností se týkají, jen obtížně dostupný. Problémem je i kvalita samotného procesu přípravy těchto opatření, neboť na rozdíl od právních předpisů, tj. zákonů, nařízení vlády a vyhlášek, neprocházejí vůbec připomínkovým řízením, a nejsou tudíž rovněž projednávána a posuzována příslušnými pracovními komisemi legislativní rady vlády.
Tato tzv. opatření ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a ČNR vyhlášená nebo oznámená ve Sbírce zákonů před nabytím účinnosti navrhovaného zákona, tj. před prvním lednem 2000, pozbudou ze zákona platnosti nejpozději dnem 31. prosince 2003. Po nabytí účinnosti zákona taková opatření bude možno ve Sbírce zákonů vyhlašovat, a to po přechodnou dobu, nejpozději do 30. června 2002, ale i ta pozbudou platnost 31. prosince 2003. Zmocnění ve zvláštních zákonech k vydání tzv. opatření budou a již jsou postupně nahrazována zmocněními k vydání vyhlášek, pokud v příslušných zákonech nebudou zvolena jiná řešení.
Potřeba vydání navrhovaného zákona je tedy dále zdůvodněna zvláště nutností odstranění nedostatků vyskytujících se při uplatňování současné právní úpravy v zákoně 545/1992 Sb. Kromě těchto otázek, jejichž řešení se dotklo převážné většiny ustanovení platného zákona, navrhovaný zákon nově řeší podepisování vyhlášek, vyhlašování rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací, zajištění přístupnosti Sbírky zákonů občanům, rozšiřuje povinnost zajistit její dostupnost z obcí i na okresní úřady a nově povinnost okresních úřadů zajistit dostupnost Sbírky mezinárodních smluv. Za další umožnit předplatitelům, aby mohli odebírat přílohy částek Sbírky zákonů a částek Sbírky mezinárodních smluv podle vlastního výběru. Např. se to týká rozsáhlejších příloh mezinárodních smluv, jež budou tištěny v samostatných přílohách, v jednotlivých částek Sbírky mezinárodních smluv.
Doporučuji vám, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, aby návrh po obecné rozpravě byl přikázán k projednání příslušným výborům Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Za omluveného poslance Stanislava Křečka byla rozhodnutím předsedy sněmovny určena zpravodajkou pro prvé čtení poslankyně paní Jitka Kupčová. Prosím, ujměte se slova, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, návrh zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv je jakousi normou technickou, ale přitom normou velice závažnou a důležitou. Upravuje pravidla pro vyhlašování obecně závazných právních předpisů a mezinárodních smluv a má zcela nahradit doposud platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky.
Navrhovaná úprava kromě jiného reaguje na změny v našem právním řádu, které nastaly od data účinnosti dosud platného zákona. Všechny navrhované změny, které pokládám za velice důležité a prospěšné, zde podrobně odůvodnil pan ministr. Já bych se ve své krátké zpravodajské zprávě chtěla věnovat několika oblastem, které podle mého názoru jsou problematické a budou muset být podrobeny diskusi v příslušném výboru.
První problematickou - podotýkám, podle mého názoru - oblastí je navrhované ustanovení § 3, které se týká platnosti a účinnosti právních předpisů. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy tento paragraf neobsahuje ustanovení o povinné legisvakanční lhůtě, to znamená o době, která má uplynout od data platnosti právního předpisu do data účinnosti. Návrh obsahuje pouze ustanovení, že právní předpis nabývá účinnosti dnem, který je v tomto právním předpisu stanoven, a toto datum nesmí být dřívější než datum vyhlášení právního předpisu. Domnívám se, že stanovení této povinné doby je nutné a že vyplývá z ústavního principu právní jistoty.
***