(10.30 hodin)
(pokračuje Václavek)
Myslím, že se to bude týkat i senátorů. Jiná věc samozřejmě je to u soudců, kde by úspora mohla být značně vyšší, ať už s ohledem třeba na určité věkové kategorie, resp. na to, že by tam odpadaly vůbec nároky na některá auta ústavních soudců.
Nicméně dostal jsem písemné připomínky od Ústavního soudu, kde ústavní soudci připomínají, že jejich postavení a reprezentativnost vyžaduje i odpovídající materiální zabezpečení, což tento senátní návrh podle nich nerespektuje.
S ohledem na neřešené oblasti se tedy jeví návrh novely zákona spíš jako gesto k veřejnosti než posun dopředu s přiměřeností a objektivizací platů a náhrad představitelů státní moci a soudců, a nelze se proto příliš divit, že vláda dala stanovisko nesouhlasné - viz tisk 161/1.
Dámy a pánové, jaké bude stanovisko Poslanecké sněmovny v této oblasti, zda konečně přistoupíme k řešení celkové oblasti platů a náhrad představitelů a soudců např. ve spolupráci parlamentu a vlády, tím myslím vláda na úrovni z hlediska soudců, "bisky" a NKÚ, parlament z hlediska poslanců, senátorů, vlády a prezidenta České republiky, anebo jestli se budeme pokoušet senátní návrh vylepšovat ve druhém čtení do komplexního řešení, záleží, dámy a pánové, na vás.
Díky za slovo. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, za vaši zpravodajskou zprávu, zejména za vaše statistické srovnání práce dvou komor Parlamentu České republiky.
Otvírám tedy rozpravu, do které v tuto chvíli mám dvě písemné přihlášky - jako první je to pan kolega Zdeněk Jičínský, druhý pan kolega Jiří Payne. Prvně jmenovanému uděluji slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, v minulém volebním období jsme se touto problematikou zabývali a to, že je tento návrh podán znovu, svědčí o tom, že v minulém období byl podobný návrh zamítnut. Chápu stanovisko vlády, když hovoří o tom, že tento návrh neřeší systémovou problematiku platů ústavních činitelů, ale myslím si, že tato námitka není na místě, protože tento návrh si to neklade. Tento návrh má mnohem omezenější cíl, předkladatel o něm podrobně hovořil. Myslím, že bychom tento omezenější cíl neměli bagatelizovat tím, že je to omezenější cíl a že se neřeší celý problém.
Ani bych v této souvislosti - jakkoli můj vztah k Senátu je dobře znám - nepovažoval za vhodné v této souvislosti se zabývat srovnáváním požitků senátorů a poslanců, protože to také není problém této novely. Ale přesto si myslím, že tato novela, jakkoli svým dosahem není - pokud jde o finanční důsledky - významná, není nevýznamná z hlediska politického dosahu, z hlediska jisté politické symboliky. A jestliže budeme uvažovat o tom, proč členové parlamentu - a teď nerozlišuji, zda z té či oné komory - se netěší zrovna příliš velké důvěře u občanů, a jestliže občané si stěžují na to, že tu je nedostatek zpětné vazby, tak bychom neměli podceňovat jistý symbolický dosah našeho postoje k této věci.
Na základě toho navrhuji, aby Poslanecká sněmovna propustila tento návrh do druhého čtení a aby se jím zabýval rozpočtový výbor.
Návrh, který je obsažen ve stanovisku vlády, že bychom měli vytvořit určitou skupinu, která se bude zabývat celkovou koncepcí platů ústavních činitelů, to je návrh jiný. Už v minulém období se o tom hovořilo, ale bohužel, protože činnost parlamentu se vyznačuje značnou setrvačností a nechutí měnit určité návyky, určité zvyklosti, určitá pravidla, ať už písemná, nebo neformální, pak se v minulém období v této věci nic nestalo. A myslím, že do té doby, než se stane něco zásadního, měli bychom udělat aspoň tuto věc menší.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo druhému písemně přihlášenému kolegovi, kterým je Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, musím říci, že mě některé výroky, které zde zazněly jak v úvodním slově, tak v dalších vystoupeních, poněkud zarazily. Zdá se mi, že hovořit o ústavních činitelích jako privilegované skupině obyvatel není zrovna ten trefný přístup k věci. Je dokonce takovéto označování v příkrém rozporu s tím, co tady právě říkal pan kolega Jičínský, že zákon má jakousi politickou symboliku a že tímto zákonem by si měly obě komory Parlamentu získávat větší podporu veřejnosti. Nevím, jestli je to ten pravý přístup k věci. Mám pocit, že autoritu a podporu veřejného mínění bychom si měli získat svou prací, ne takovýmito gesty.
Myslím si, že celé pojetí, že vlastně se jedná o jakési výhody, tak jak to tady vícekrát zaznělo, je v příkrém rozporu s tím, jak zákon vznikal postupně a kde cílem bylo poskytnout přiměřené podmínky pro výkon příslušné ústavní funkce. Jakkoliv některé vývody, které zde uvedl pan senátor vicepremiér Rychetský - a teď těžko rozlišit, ve které roli tady dnes vystupuje, ono se nedá z jedné role přestoupit do druhé - jakkoliv některé ty vývody mi připadají, že jsou zcela na místě. Myslím zase naopak, že některé věci jsou velmi problematické. V bodě 7 se například zavádějí nová zvýhodnění pro ministra vlády. Nevím, jestli je to přesně ten trik, který zrovna zajistí podporu veřejného mínění této vládě.
Rád bych poukázal na jedno principiálně chybné východisko. V návrhu se hovoří o souběhu některých nároků, zejména co se týká jednoúčelové paušální náhrady za dopravu vlastním vozidlem ve srovnání s užíváním služebního vozidla. Mám pocit, že je to vůbec nepochopení toho, jak se do zákona toto ustanovení dostalo. Otázka užívání služebního vozidla bez řidiče k výkonu funkce nebo v souvislosti s funkcí se dostala do zákona z toho důvodu, že tehdy ještě Česká národní rada nebyla schopna zajistit dostatečný počet řidičů, kteří by poskytovali zejména poslancům servis, který je jinak normálně běžný ve všech parlamentech. Sice jde o to - ve všech parlamentech, kde jsem měl možnost se seznámit s tím, jak funguje zázemí, to funguje tak, že příslušná komora má k dispozici dostatek adekvátních, reprezentativních vozů, dostatek řidičů a pro služební jízdy spojené s výkonem funkcí poskytuje poslancům auto s řidičem. Protože tehdy se zdálo být nepřiměřené možnostem tehdejší sněmovny poskytnout takové plnění všem poslancům, řeklo se, že pro určité funkcionáře, s jejichž funkcí je spojena např. účast na recepcích, jistá agenda mimo sněmovnu - a skutečně tehdy jsme jezdili ještě tramvají nebo metrem, a když jsme přišli zablácení, tak člověk v první řadě si šel někam otřít boty, než mohl skutečně začít plnit svoji funkci - tehdy se tedy řeklo, nechť jezdí služebním vozem bez řidiče.
Problém je, a pan ministr to jistě zná, že pokud přijde na recepci, je tam slavnostní přípitek. On má sice služebního řidiče dnes jako člen vlády, ale v podstatě se tím všichni poslanci dostávají na rozdíl od poslanců všech parlamentů včetně Evropského parlamentu do situace, že buď nesmějí pít na recepci, a pak tam trošku vybočují z toho, co je přiměřené diplomatickým aktivitám, anebo se napijí, a pak se vystavují postihu, protože cestou z takové recepce mohou být kontrolováni a pravděpodobně dojde ke značným problémům.
***