(10. 40 hodin)
(pokračuje Payne)
Znám rutinní poslance, kteří se časem dopracovali toho, že dokáží předstírat, že se napili při přípitku, a přesto tak neučinili, ale nevím, jestli to je přesně to, co je cílem.
Mám za to, že bychom měli směřovat ne k řešení kompenzováním těch či oněch výhod, ale měli bychom směřovat k normálnímu standardnímu zabezpečení pro výkon funkce. A viděl bych standardní zabezpečení v tom smyslu, že auta poskytovaná pro dopravu vlastním vozidlem, ani služebního vozidla bez řidiče by byla nahrazena tím, že komora je prostě povinna poskytnout na prokazatelně služební účely auto s řidičem. Myslím si, že to odpovídá i situaci, že pokud člověk jede na nějaké jednání na ministerstvo, třeba předseda výboru, pak po mém soudu 20 minut v dopravním prostředku může sloužit ještě k tomu, že si rekapituluje priority svého jednání namísto toho, aby sledoval dopravu.
Mám dokonce pocit, že by to mělo být cílem, aby ti, kteří mají vykonávat politickou činnost, nechť se mohou soustředit na politickou činnost a nechť profesionálové jezdí autem.
Z těchto důvodů mám tedy pocit, že tady je systémově špatně pojat přístup k tomuto zákonu, že to je nepochopení toho, jak jsme se vlastně do tohoto stavu dostali. Mám pocit, že navrhovatelé si neprostudovali, jak se vlastně tato otázka vyvíjela od roku 1990. A právě z nepochopení celého tohoto vývoje, z neznalosti toho, jak to funguje v jiných parlamentech, se celý návrh ubírá přístupem, jistou filozofií, která mně připadá, že vede špatným směrem.
Původně jsem měl v úmyslu pokusit se ty věci odstranit při jednáních ve druhém čtení, navrhnout pozměňovací návrhy, ale zjistil jsem, že by to vlastně znamenalo přepracovat téměř všechny části tohoto návrhu. Zdá se mi tedy, že jsme v situaci, kdy na této schůzi jsme už poměrně velké množství zákonů pustili do dalšího čtení a do jednání ve výborech s tím, že budou návrhy kompletně přepracovány. Mám teď už jenom před očima nejméně pět návrhů, na kterých budeme pracovat, a budeme je od začátku do konce přepisovat. A nevím, máme-li teď opět podstupovat tuto proceduru, anebo nechat na vládě, a to může pan vicepremiér Rychetský samozřejmě udělat jako člen vlády, aby předložila návrh jiný a přiměřenější této věci.
Původně jsem skutečně chtěl jenom upozornit na to, že tam jsou zásadní systémové rozpory vůbec v přístupu k řešení celé problematiky. Nakonec nad tím přemýšlím, i když vím, že tento návrh asi nemá mnoho nadějí na to, aby prošel, tak přece jenom podávám návrh na zamítnutí. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Ještě jednou se hlásí pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vystoupím jenom s faktickou poznámkou, protože myslím, že kolega Payne zkreslil určitou pasáž z mého vystoupení, a proto považuji za potřebné na ni reagovat.
Myslím, že z mého vystoupení nelze vysuzovat to, že význam poslanecké funkce a důvěru poslanců a členů parlamentu na veřejnosti bychom si měli zajišťovat tímto způsobem, ale řekl jsem, že vztahy poslanců, členů parlamentu vůči veřejnosti jsou složité a že občas nereagujeme vždy na to, jak veřejnost vnímá naše vystupování. Naše vystupování má celou řadu poloh, určitá poloha je i politická symbolika. V tomto směru tedy nechť si kolega Payne přečte mé vystoupení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Dále se hlásí pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo a členové vlády, kolegyně a kolegové. Problém, který tady na základě senátního návrhu projednáváme, tj. problém určitých platových a jiných požitků poslanců, je pouze součástí celkového problému, který je jakousi trvalkou jednání jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu a který zahrnuje samozřejmě také otázku imunit.
Chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že si asi všichni uvědomujeme, že úprava, která dnes platí, zasluhuje změny, a to mezi jiným i z toho důvodu, který tady zmínil pan místopředseda vlády Rychetský - a toto odůvodnění mi přišlo zajímavé - že totiž původním záměrem tvůrců tohoto zákona bylo poskytnout určitým představitelům a soudcům dostatečně vysoký příjem a plat, ale autoři se jaksi styděli to učinit ve formě platu, a proto si nalézali různé okliky.
Myslím si, že problém postavení ústavních činitelů, případně soudců je potřeba opravdu vidět v celku. A v této sněmovně se na podzim loňského roku dokonce vytvořila jakási alespoň zárodečná společná vůle tento problém řešit. Chtěl bych připomenout, že jsem si dovolil vyvinout určitou iniciativu, na jejímž základě se sešli předsedové všech pěti poslaneckých klubů, a všichni předsedové poslaneckých klubů se dohodli, že vytvoříme ve sněmovně podvýbor ústavně právního výboru, paritně složený, který se bude těmito otázkami zabývat. Bohužel k vytvoření tohoto podvýboru vinou odporu některých klubů nedošlo. To jenom jako konstatování. To za prvé.
Za druhé, musím vyslovit trošku podivení nad postojem vlády, kde jednak tento senátní návrh, jehož autorem nebo iniciátorem je pan senátor a místopředseda vlády Rychetský, nezískal souhlas vlády. Je to zvláštní případ, kdy místopředseda vlády přesvědčuje sněmovnu, aby hlasovala proti vládě.
Ale co mě obzvlášť zaráží na stanovisku vlády je skutečnost, že vláda prostě a jednoduše, skoro bych řekl jednoslovně vyslovuje nesouhlas, aniž by si dala jakoukoliv práci s odůvodněním tohoto nesouhlasu, a v poslední větě stanoviska tak trochu pokrytecky doporučuje sněmovně vytvořit pracovní skupinu složenou ze zástupců Poslanecké sněmovny, Senátu a vlády k revizi platné právní úpravy, tedy vyslovuje doporučení, které mohlo být dávno realizováno, kdyby vlastní poslanecký klub, který stojí za touto vládou, se choval jinak v otázce podvýboru našeho ústavně právního výboru.
Za klub Unie svobody mohu říci, že si myslíme, že úprava toho zákona, na němž je nyní celá tato problematika založena, je nezbytná, a proto nebudeme hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona, i když si myslíme, že ve druhém čtení je třeba předložit další návrhy, které upřesní, resp. zesprávní určité části návrhu, který přišel ze Senátu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně panu poslanci Karlu Kühnlovi. Vidím, že se již nikdo nehlásí, proto obecnou rozpravu končím.
Chce mít pan navrhovatel závěrečné slovo? Ano, prosím.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové. Nechci reagovat na celou rozpravu, chci jenom říci, že jsem skutečně opomněl v úvodním slově to, co zdůraznil pan poslanec Payne, aniž by ovšem řekl, o co jde.
V návrhu Senát skutečně navrhuje jedno nové zvýhodnění pro členy vlády. Pro vaši informaci, nárok na bezplatnou dopravu hromadnými dopravními prostředky. Senát by rád viděl někdy ministry jezdit hromadnými dopravními prostředky. To je jediné zvýhodnění, které se tam pro členy vlády navrhuje.
***