(10.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Musím říci, že jde o předlohu, která ovšem je jistým evergreenem, protože to není první pokus o novelizaci tohoto zákona. Je to první pokus, který činí Senát Parlamentu České republiky.
Na půdě Poslanecké sněmovny byly dosud všechny pokusy neúspěšné a v podstatě všechny byly odmítnuty zhruba stejnou argumentací. Ano, uznáváme, že tento zákon má nedostatky, uznáváme, že tyto vady a nedostatky jsou předmětem oprávněné kritiky, ano, my sami nesouhlasíme s těmito vadami zákona, ale bylo by třeba systematičtějšího návrhu, komplexní úpravy, nejlepší by bylo, kdyby někdo jiný, třeba vláda, předložil návrh nový, který by tuto problematiku řešil komplexně.
Chtěl bych upozornit na to, že s vědomím této možné kritiky Senátem předložený návrh ve světle této kritiky obstojí z jednoho prostého důvodu. V osnově zákona žádné nesystémové kroky nečiní, v osnově zákona pouze odstraňuje případy, při kterých dochází k tomu, že je z jednoho a téhož právního nebo skutkového titulu poskytnuto násobné plnění. Stručně řečeno, předložený návrh na novelizaci uvedeného zákona nemění jednu jeho část, a to tu podstatnou. Nemění strukturu ani výši platu, tj. té částky odměny ústavních činitelů, která podléhá dani z příjmu.
Celý předložený návrh se týká jen jedné části zákona, a to je ta část zákona, která vedle platu přiznává, ať už představitelům státní moci, nebo jiných státních orgánů, nebo soudcům, další požitky, tj. buďto nárok na různá naturální plnění, nebo nárok na různá plnění finanční v podobě paušální náhrady za vynaložené náklady.
Buďme tedy konkrétní. Tento zákon vedle platu zná také naturální plnění. Napřed zdůrazním, kterými naturálními plněními se předložená novela vůbec nezabývá. Jde o případy, kdy někteří ústavní činitelé mají z tohoto zákona nárok, aby jim jako naturální plnění bylo poskytnuto ubytování nebo byt. Těmito případy se naše novela v žádném případě nezabývá. Ale pro téměř všechny skupiny ústavních činitelů, a to s jedinou výjimkou, a to jsou soudci, tento zákon poskytuje jeden druh - buďto naturálního, nebo finančního plnění - a pro určité vybrané skupiny těchto ústavních činitelů jim poskytuje kombinaci obou těchto požitků, buďto paušální finanční náhradu na náklady vynaložené na dopravu, nebo jako naturální požitek v podobě nároku na bezplatné užívání služebního vozidla podle toho, o jakého funkcionáře jde, buďto bez řidiče, nebo s řidičem.
Všimněte si tedy, že jedním zákonem je za jedním a stejným účelem, tj. za účelem přepravování fyzické schránky příslušného ústavního činitele, poskytnut nárok jak na bezplatnou dopravu, např. hromadnou, dále nárok na paušální finanční náhradu za náklady na tuto dopravu vynaložené a dále ještě další nárok na to, aby tento ústavní činitel používal bezplatně služební vozidlo, ať již s řidičem, nebo bez řidiče. Nejde tedy o duplicitu zákona. Jde o případ, kdy zákon z jednoho titulu jednomu subjektu poskytuje tři různá plnění. Musím říci, že tato skutečnost není omluvitelná, není vysvětlitelná, je možné vystopovat jedinou motivaci tohoto ustanovení - autoři tohoto zákona chtěli některým ústavním činitelům poskytnout vyšší plat, neměli ovšem odvahu to vyjádřit ve výši platu, a proto jim poskytli ta nezdanitelná plnění, která se poskytují vedle platu, za jednu a tutéž skutečnost v několika podobách.
První změnou, kterou tedy navrhujeme, je, aby všichni představitelé státní moci, kteří podle tohoto zákona mají nárok jak na bezplatnou veřejnou dopravu, tak na paušální finanční náhradu za náklady na dopravu, tak na používání bezplatně služebního auta, aby všem těmto činitelům byl jeden z těchto požitků odebrán, a to v této poloze: tam, kde jde o předsedy výborů stálých delegací a komisí jedné z parlamentních komor, včetně předsedů klubů, kde je nárok spojen pouze s užíváním služebního vozidla bez řidiče, předložená novela jim umožňuje provést volbu, zda si chtějí nechat bezplatné užívání přiděleného služebního vozidla a platební karty na pohonné hmoty, anebo zda naopak chtějí si ponechat paušální finanční příplatek k platu s tím, že obojí plnění současně vedle dalšího nároku na bezplatnou dopravu hromadnými prostředky prostě možné není.
Na půdě obou parlamentních komor se to tedy dotkne pouze předsedů výborů, klubů a komisí, předsedů komor a místopředsedů komisí, ovšem ve stejné podobě se to dotkne všech členů vlády a všech vedoucích ústředních orgánů státní správy, na které tento zákon pamatuje. Členové vlády mají totiž nárok na paušální finanční náhradu nepodléhající zdanění vedle platu ze tří titulů: za prvé jako náhradu na náklady za dopravu, za druhé jako náhradu na náklady za stravné při tuzemských služebních cestách, za třetí příplatek na reprezentaci.
Senát navrhuje, aby členům vlády a jim na adekvátní úrovni postaveným ústavním činitelům byla tato paušální náhrada poskytovaná ze tří titulů snížena o dvě třetiny, tzn., aby jim zůstal pouze příplatek na reprezentaci. Příplatek na náhradu nákladů na dopravu je u nich naprosto absurdní, protože, jak známo, mají k dispozici služební auto s řidičem i bez řidiče, a to kdykoli, ve kteroukoli denní i noční dobu.
Příplatek na náhradu nákladů za stravování při vnitrostátních služebních cestách se zdá opravdu Senátu u členů vlády dost absurdní a domnívají se, že jejich plat tímto zákonem založený je dostatečný na to, aby si mohli při takové cestě ze svého koupit gulášovou polévku nebo něco jiného, co potřebují na posílení svého organismu.
Tím tedy vyčerpáváme převážnou část této normy a novela se dále obrací již jenom na dvě skupiny představitelů - na soudce Ústavního soudu a na soudce obecných soudů. Pokud se týče soudců Ústavního soudu, novela navrhuje, aby z platného zákona byl odstraněn nárok na užívání služebního vozidla s řidičem či bez řidiče, neboť Senát se domnívá, že povaha práce ústavního soudce vůbec nevyžaduje žádné služební cestování.
Na druhé straně považuji za naprosto korektní Poslaneckou sněmovnu upozornit na to, že je možné, že tento nárok se v našem zákoně, a upozorňuji, že neznám jediný případ Ústavního soudu v Evropě, kde by takový nárok byl ústavním soudcům poskytován, že tento nárok se v zákoně objevil s ohledem na to, že ještě v dobách federace bylo rozhodnuto umístit Ústavní soud do Brna, a že tedy velká část ústavních soudců je nucena do místa výkonu své práce dojíždět. Navíc považuji za korektní upozornit na to, že průměrný věk soudců Ústavního soudu České republiky je dosti pokročilý a svým způsobem i jejich společenskému postavení by odpovídalo, aby jim tento nárok event. byl zachován. To je ovšem věc, která by mohla být předmětem diskuse až ve druhém čtení.
***