(9.30 hodin)
(pokračuje Aubrecht)
Jde o případy, kdy veřejný zájem převažuje nad zájmy ochrany přírody, vše probíhá ve správním řízení. Manévrovací prostor je vymezen zákonem a správním řádem a i zde existují opravné prostředky.
Vážené kolegyně, kolegové. Bylo by jistě velkou chybou, kdybychom pro chyby, kterých se dopustily některé instituce při žádosti o udělení výjimky nebo z důvodů některých sporů, takovýmto způsobem degradovali zákon č. 114/1992 Sb. Chceme jistě žít v právním státě a přibližovat se Evropské unii. Alespoň většina to tvrdí. Proto navrhuji zamítnout předloženou novelu.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím, jako druhý se přihlásil pan poslanec Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, sněmoví tisk č. 146, ve kterém je obsažen návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, je velmi stručný. Je to jenom jeden odstavec a je otázka, zda je patřičné k němu vést nějaké dlouhé vystoupení. Myslím si, že přistoupit na takto účelově podávané novely by nebylo vhodné. Já sdílím názor předkladatelů, že používání § 43 zákona č. 114 Ministerstvem životního prostředí nebylo vždy v pořádku a že by do budoucna určitě nemělo záviset na tom, který ministr právě na ministerstvu sedí - jestli výjimka bude, či nebude udělena. Ale protože ministr nepovolí jednu stavbu nebo dvě, tak změnit zákon by nás poslalo na poněkud zvláštní cestu. To bychom mohli také vyjít z toho, že když ministr nepovolí kácení na Šumavě, tak zrušíme národní park, atd. Myslím, že by to vedlo ke zcela logickému návrhu na zrušení Ministerstva životního prostředí.
Já si dovolím uvést pár výhrad. Vím, že by to někteří kolegové přivítali, ale musíme se s tím nějak naučit žít. Já si dovolím uvést pár výhrad k navrhované novele zákona. Domnívám se, že ten návrh je zásadním způsobem pochybený, protože pojímá rozhodování o stanovení umístění a povolení veřejně prospěšné stavby jako jednokolový, jednorozměrný rozhodovací proces. Ale to rozhodování, jestliže je hierarchizováno alespoň do tří rovin - do roviny obecného funkčního využití území, to je územní plán, do roviny územního rozhodování, to je umísťování stavby, a do roviny stavebního řízení - tam se jedná o povolování konkrétního technického provedení stavby.
Ve všech naznačených rovinách je účastna řada dotčených orgánů státní správy včetně orgánů ochrany přírody. V té prvé rovině se obecným způsobem z hlediska ochrany přírody stanoví podmínky, za kterých lze výhledově uvažovat o umístění stavby, která je zároveň prohlášena za veřejně prospěšnou. Veřejná prospěšnost stavby ovšem nic neříká o tom, zda právě zájem na umístění stavby v nějakém zvláště chráněném území převažuje nad zájmem ochrany přírody. To je předmětem projednání s dotčeným orgánem ochrany přírody. Termín veřejně prospěšná stavba se používá v případech, že se uvažuje o vyvlastňování, a ještě to nic neříká o míře veřejného zájmu, který je potřeba v dalším jednání teprve zkoumat. Na úrovni územního plánu ještě nejde o přesné umístění konkrétní stavby, ale o dosti zhruba vymezený koridor, který je nutno územně chránit před jinými zásahy, jež by v budoucnu mohly umístění stavby ztížit. Do větších podrobností se ale nejde a jít nemůže.
Pokud bychom jako navrhovatelé na tomto zůstali a měli samotným faktem veřejně prospěšné stavby výjimku za udělenou, znamenalo by to, že jakékoli umístění dané stavby v určeném širokém koridoru, v jakémkoli stavebně-technickém řešení, musí výrazně převažovat nad zájmem ochrany přírody. To si myslím, že ani předkladatelé netvrdí. To je předpoklad zcela chybný a v daném poměru je možno stavbu umístit v řadě různých variant. Některé budou z hlediska ochrany přírody nepřijatelné, jiné naopak zcela akceptovatelné, ovšem v závislosti na velice konkrétních podmínkách.
Ve druhé rovině - v době územního rozhodování - dotčený orgán ochrany přírody vede řízení o povolení výjimky, ovšem toto řízení se již vede nad naprosto konkrétním umístěním stavby, jež je obsaženo v dokumentaci pro územní řízení. Zde tento orgán, když na základě shromážděných poznatků konstatuje, že veřejný zájem na té stavbě bude, výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, výjimku udělí. Veřejná prospěšnost stavby nijak nemíří proti ochraně přírody, ale způsobuje, že je možno předepsaným vyvlastňovacím řízením v zájmu takové stavby omezovat práva k cizím nemovitostem či je v plném rozsahu vyvlastňovat.
Z hlediska logiky české právní úpravy je taková novela nesprávná, identifikuje rozpor dvou zákonů, který neexistuje, a snaží se zploštit postupný logický víceúrovňový rozhodovací proces do jediné nepřijatelně obecné úrovně, kde nelze věc jednou provždy v náležitém rozsahu projednat, leda bychom podstatné souvislosti a zákonem stanovené zájmy zcela ignorovali.
Podle navrhované novely by docházelo k obcházení povinnosti provést správní řízení o výjimce podle § 43 a platila by pouhá fikce existence výjimky na základě stanovení veřejné prospěšnosti stavby. Navíc ve smyslu § 90 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. je tento zákon ve vztahu speciality ke stavebnímu zákonu. Rozpor zde proto nevzniká.
To je argument hlavní. Dodal bych ještě argumenty další, i když je nepovažuji za úplně srovnatelné. Jedná se rozpor s mezinárodními závazky České republiky a právem Evropské unie, protože tento zákon - ta novela zákona, která samozřejmě snižuje kompetence Ministerstva životního prostředí, vede k rozporu s Bernskou úmluvou o ochraně Evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť a směrnicí Rady 92/43 EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících rostlin a planě rostoucích rostlin.
Navíc územní plán probíhá jiným schvalovacím procesem, než je udělování výjimky podle § 43, a dochází tak k vyloučení veřejnosti, což je v rozporu s loni přijatou Aarhuskou konvencí, ke které se Česká republika rovněž připojila.
Proto se domnívám, že navrhovaná novela, i když se snaží řešit problém, který vznikl ne vždy správným používáním výjimky, není dobrá, a proto se připojuji k návrhu na její zamítnutí. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Žádnou další přihlášku nemám. Pan ministr Kužvart.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Tak jako moji dva předřečníci i já zde vznesu několik důvodů, pro které je nutno tento návrh novely zamítnout. Jestliže se v důvodové zprávě uvádí, že existuje rozpor mezi zákonem o ochraně přírody a krajiny a zákonem stavebním, tak takový rozpor ve skutečně neexistuje. Aby totiž určitá stavba, např. dálnice, mohla být schválena jako tzv. veřejně prospěšná a jako taková byla zařazena do závazné části územního plánu, musí na ni být podle platné legislativy nejprve vydána příslušná výjimka podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud je tento zákonný postup obrácen - to je, nejprve se schválí územní plán, a teprve poté se žádná o výjimku - jde o porušení zákona.
Podle platného českého práva se porušení jakéhokoliv zákona řeší potrestáním viníků, nikoliv tím, že zákon, který je porušován, je zrušen či pozměněn. Já bych chtěl také konstatovat, že přistoupení na předloženou novelu by znamenalo i značný zásah do práv občanů tohoto státu. Zatímco územně plánovací dokumentace se schvaluje speciálním typem řízení mimo režim správního řádu, výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny se udělují ve správním řízení. Přitom zákon o ochraně přírody a krajiny je jediným zákonem českého práva, který obsahuje výrazný demokratický prvek - zapojení občanských sdružení jako rovnocenných účastníků řízení do všech správních řízení. Tímto ustanovením je zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 plně na úrovni evropského komunitárního práva. Navrhovaná novela vylučuje veřejnost z účasti při rozhodování o výjimkách, je potlačením tohoto demokratického principu a na půdě Evropské komise by se velmi obtížně odůvodňovala.
Chci upozornit, že bychom byli nuceni před vstupem do Evropské unie učinit z hlediska kompatibility našeho práva novou novelu, která by nás zpátky vrátila do stavu, který je teď, čili by to byl velmi takový paradoxní proces. Novela by střídala novelu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na závěr bych chtěl konstatovat, že nejen já, ale i podle kopií dopisů řada z vás dostala petici s podpisy desítek starostů a členů zastupitelstev, kteří také tuto novelu zamítají.
***