(9.20 hodin)
(pokračuje Sehoř)
Požadavek vlády, aby Ministerstvo životního prostředí napřed udělovalo výjimku a pak se teprve řešil územní plán, není možný. Jak Ministerstvo životního prostředí bude vědět, že jím definovaný veřejný zájem převažuje či ne nad jinými zájmy, když se o nich ještě nebude vědět? Z čeho bude vycházet? Zájmy se musí řešit souhrnně, aby bylo jasné, kterým z nich je nutno dát přednost.
Tomu odpovídá proces schvalování územně plánovací dokumentace, který je širším pohledem na uvedenou problematiku.
Vážení přítomní, žádám vás o podporu tohoto zákona.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Jako poznámku - pan poslanec Mareš má náhradní kartu č. 8.
Nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jiří Drda.
Poslanec Jiří Drda: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené dámy a pánové, před námi leží tisk 146 návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, doplněný stanoviskem vlády - sněmovní tisk 146/1.
V důvodové zprávě k tomuto tisku jsou podchyceny jasně hlavní motivy, které vedly autory k předložení této krátké, ale významné novely, která byla a pravděpodobně bude předmětem široké diskuse. Chtěl bych věřit, že věcné, bez snahy podsouvání jiných záměrů než těch, co nepochybně měla na mysli, to je urychlení a zpřesnění procesu při povolování veřejně prospěšných staveb v chráněných územích při zachování všech nezbytných kompetencí orgánů ochrany životního prostředí i ostatních orgánů státní správy.
Nemohu souhlasit se stanoviskem vlády, že tato novela výrazným způsobem oslabuje ochranu zvláště chráněných území. Nevím jak. Tento argument v její zprávě nezazněl, naopak se mi jeví oprávněný argument v důvodové zprávě, že novela odstraní nevyvážený přístup orgánů státní správy a možnosti duplicitního a mnohdy protichůdného rozhodování v téže věci, a to na základě volné úvahy úředníka příslušného orgánu ochrany přírody a o převaze či nepřevaze jiného či veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, a to mnohdy až ve fázi územního, případně stavebního řízení bez kritérií tohoto hodnocení, bez jakékoliv odpovědnosti k vynaloženým nákladům, k rozvoji území a jeho ekonomické prosperity.
Důvodová zpráva oprávněně poukazuje na rozpor a možný střet, kdy stavba v souladu se závaznou částí územní dokumentace dle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, jako veřejně prospěšná může ve znění tohoto zákona být klasifikována v úzkém resortním vidění problémů jako výrazně nepřevažující zájem ochrany přírody.
Zatímco proces vzniku územně plánovací dokumentace je přísně vymezen od průzkumů přes zadání až po vlastní dokumentaci zákonem a ve všech fázích podrobován veřejné diskusi a neopomenutelným připomínkám všech - zdůrazňuji všech - dotčených orgánů včetně závazné povinnosti respektovat zákon o ochraně přírody a krajiny, je naopak v dotčeném zákoně 114/1992 Sb. vztah k závazné části územního plánu ponechán jen na udělení výjimky dle § 43, tedy na úředníkovi, jehož zájem a názor může krystalizovat pod tlakem lobbistických skupin a různých iniciativ.
Věřím, že většina vás ví, alespoň bývalí starostové jistě, jak zdlouhavý a mnohdy bolestný proces je tvorba územní dokumentace, a přitom bez ní nelze racionálně a vůbec ne dlouhodobě řídit a po všech stránkách sladit rozvoj území včetně ochrany krajiny a přírody. Přitom musí respektovat širší vztahy, které jsou zásadní zvláště pro liniové infrastrukturální stavby.
Hodnocení veřejné prospěšnosti významnosti stavby je třeba vidět v širokém záběru i okolních regionů a v kontextu hospodářských a společenských změn. Lze ho učinit jen v široké odborné a veřejné diskusi, nelze ho ponechat na osvíceném a neúplatném úředníkovi. Jen pro připomínku uvádím, že zvláštní ochranu požívá 15 % území České republiky, a to, bohužel, většinou v ekonomicky nejslabších oblastech.
Protože navržená novela řeší rozpory mezi výše jmenovanými zákony a odstraňuje voluntarismus v rozhodování v následných etapách procesu realizace bez nároku na státní rozpočet a neporušuje ústavní pořádek České republiky a mezinárodní smlouvy, doporučuji předlohu propustit do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Drdovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili zatím písemně dva poslanci. První je pan poslanec Aubrecht.
Poslanec Vlastimil Aubrecht: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, zákon 114/1992 Sb. je jedním z našich nejlepších zákonů vzhledem k evropskému právu a navržená novela tento zákon degraduje a oddaluje nás od evropského práva.
Jedním z hlavních argumentů předkladatelů je údajná kolize stavebního zákona se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Tento důvod vychází z nepochopení pojmů veřejně prospěšná stavba a veřejný zájem a z nepochopení procesu územního plánování a povolování. Naopak ke kolizi by došlo v důsledku přijetí této novely.
Argument o duplicitě v posuzování veřejných zájmů opět vychází z mylné představy, že existuje kolize mezi stavebním zákonem a zákonem o ochraně přírody a krajiny a ze záměny pojmů veřejný zájem a veřejně prospěšná stavba. Duplicita samozřejmě neexistuje, neboť při určení veřejně prospěšné stavby se veřejný zájem nezkoumá. Za veřejně prospěšné stavby lze v územním plánu prohlásit všechny stavby, u kterých se předpokládá, že pro jejich realizaci bude nutné provádět vyvlastňovací řízení. Veřejný zájem se zkoumá až v následném povolovacím řízení, ať už vyvlastňovacím, nebo v řízení o udělení nebo neudělení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny.
Zavádějícím argumentem je údajný neomezený prostor pro rozhodování úředníků. Státní orgány mohou učinit pouze to, co jim zákon ukládá. V tomto případě platí, že zákon o ochraně přírody a krajiny zakazuje realizovat ve zvláště chráněných územích některé stavby. Pouze ve výjimečných případech lze na základě správního rozhodnutí takovou stavbu realizovat.
***