(9.40 hodin)
(pokračuje Kužvart)
Já mám za to, že naše právo by se mělo Evropské unii blížit, že naše právo by mělo být mimo jiné založeno na principu občanské společnosti, a právě proto se připojuji k návrhům tuto novelu zamítnout. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji, nyní se hlásí pan poslanec Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, byť tady byly sneseny všechny argumenty, přece jen bych chtěl upozornit i na to, že pan kolega Sehoř měl dobrou vůli řešit určitý problém, který se podle jeho názoru neřešil, který však navrhuje řešit způsobem, který je adekvátní tomu, že by to byl návrat o několik let zpátky.
Vzhledem k tomu, že tady moji předřečníci vesměs podávali návrhy na zamítnutí, já bych si dovolil doplnit tento návrh ještě tím způsobem, že kdyby neprošel návrh na zamítnutí, dal bych návrh na vrácení navrhovateli k dopracování.
Tolik tedy tento můj návrh. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já vám děkuji, ale pokud zazní návrh na vrácení nebo zamítnutí, tak nejdříve hlasujeme o vrácení, takže jak si to představujete, nejdříve o vrácení hlasovat?
Poslanec Martin Starec: Samozřejmě předpokládám, že byly-li podány většinově návrhy na zamítnutí, bude první tato věc, protože tady ve sněmovně se vždycky vedly diskuse, co je z toho první.
Předseda PSP Václav Klaus: Nikoli, pane poslanče, podle jednacího řádu je evidentní, že se nejdříve hlasuje o návrhu na vrácení a pak o zamítnutí.
Poslanec Martin Starec: Dobře, takže v tom případě jenom návrh na zamítnutí.
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře. Nyní pan poslanec Kohlíček, ale vidím, že pan poslanec Výborný má pouze technickou poznámku.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, já mám doporučení.
Máte pravdu v tom, že podle jednacího řádu se nejprve hlasuje o návrhu na zamítnutí a pak teprve o dalších návrzích… Pardon, znovu.
Předseda PSP Václav Klaus: Bylo by dobré, kdyby člověk šel mluvit tak, aby přesně věděl, co chce říct, pane poslanče, to by bylo velké vítězství.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, přiznávám, že se mi někdy stane, že se zmýlím. Tentokrát jsem se zmýlil. Proto dovolte, abych přednesl svou technickou poznámku znovu.
V tom, co jste řekl, máte samozřejmě pravdu. Pravdou je také to, že z této věci se můžeme při použití jednacího řádu vyvléci tak, že budeme postupovat přesně tak, jak pan poslanec navrhoval. On totiž přednesl návrh podmíněný.
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře, pan poslanec Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, milé kolegyně, vážená vládo. Dovolte mi, abych i já vyjádřil stanovisko k tomuto zdánlivě velmi jednoduchému a ve skutečnosti opravdu velmi jednoduchému návrhu. Co nám tento návrh říká?
Tento návrh nám říká, jak už nám tady jeden z mých předřečníků sdělil, že jestliže někdo subjektivně špatně rozhodne, je třeba na základě tohoto jednoho nebo dvou subjektivních rozhodnutí změnit zákon, a pokud jsem dobře poslouchal, tak by se to mohlo vztáhnout i na řadu dalších oblastí. Podívejte, dnes víme, že se neplní nejdůležitější zákon, to je státní rozpočet. Znamená to tedy, že začneme měnit příslušné zákonné normy, které se ke státnímu rozpočtu vztahují? Znamená to, že potom zrušíme Ministerstvo financí?
Chtěl bych říci, že pan Sehoř se zde vyjádřil, že navíc přichází nad územní plán, nad zákon o územním plánu zákon č. 114/1992 Sb. Mám dojem, že to je trochu opačně, že první byla stočtrnáctka, další byly teprve novely zákona stavebního. Vyjmenované veřejně prospěšné stavby, které se uvádějí v územním plánu, jsou jistě určitým argumentem, kterým se zde pan Sehoř zabývá, ale který nám nikterak neříká, že územní plán při své tvorbě je v rozporu s tím citovaným paragrafem 43 zákona č. 114/1992 Sb. Já zde nevidím rozpor mezi těmito dvěma zákony a domnívám se, že pokud bychom tento § 43 zákona 114/1992 Sb. vyjmuli, udělali bychom tím jednu podstatnou věc, že bychom totiž zbavili toho, kdo má posuzovat, jestli skutečně daná stavba odpovídá nebo neodpovídá, jeho rozhodovacích pravomocí. My bychom tím vyloučili veřejnost z tohoto klíčového kroku rozhodování o takovýchto stavbách.
Samozřejmě se nabízí otázka, co je veřejný zájem a co je veřejně prospěšná stavba. Ty definice, které jsme zde slyšeli, jsou natolik široké, že se dají vlastně vztáhnout prakticky na cokoli.
Z tohoto důvodu naprosté nejasnosti pojmů a z důvodu, že bychom se tím výrazně vzdálili od zákonodárství těch zemí, ke kterým se snažíme přiblížit, navrhuji, aby tato novela byla zamítnuta v prvním čtení.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji.
Prosím, máme tady už víc návrhů na zamítnutí, jeden podmíněný návrh, pokud ho pan poslanec Starec chápe jako podmíněný, myslím, že to je dostatek návrhů na zamítnutí, takže eventuálně s tím můžeme vystačit.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy - (k hlásícímu se poslanci Drdovi) - nebo dostanete slovo jako zpravodaj.
Poslanec Jiří Drda: Pane předsedo, vážení ministři, vážení kolegové, já se hlásím teď do rozpravy jenom proto, abych potom tu provedl shrnutí toho, co vyplývá z diskuse, a už se nepřipojoval vlastním názorem k této věci.
Já jsem tu slyšel několik projevů, které hovořily stejnými slovy, nebo zaslechl jsem tu slova, která jsem dostal v dopise - a myslím, že každý z nás - od iniciativ. Pan ministr nebo některý z předřečníků - pardon, omlouvám se, byl to pan poslanec Ambrozek - hovořil o tom, že jde o množství starostů. Ano, bylo tam pár zastupitelů, ale o množství se hovořit nedá.
Já bych se vrátil k podstatě věci. Ta dikce zákona se touto novelou v podstatě nemění. Jestli jste si všimli, i v § 43 zůstává odstavec, byť myslím, že výjimky v zákoně by měly být jen výjimečně a není správné postupovat výjimkami ve věci, kde se dá postupovat standardně a přesně zákonnými normami. Tedy v tom paragrafu zůstává odstavec 1 - udělení výjimky - tam, kde by nebylo něco zakotveno přesně ve vyjmenované, a tedy velice závazné části územního plánu.
Jsem přesvědčen o tom, že potom ta výjimka má smysl, když dojde k návrhu stavby, který není dlouhodobě zahrnut v územním plánu. Ale nedovedu si představit situaci, kdy v nějakém řízení, kde stavba je rozestavěna, dojde k tomu, že začne se najednou na konci procesu, kdy se má dotknout tato stavba chráněného území, tato stavba zpochybňovat jako celek. K čemu byla předchozí řízení a k čemu byly vynaložené prostředky?
Myslím si, že v tom je dobré, když § 43 se právě doplní o to, že tam, kde je rozhodnuto v předchozích řízeních, už výjimku udělovat není třeba.
To je jen k tomu, co jsem chtěl říci nad rámec svého původního příspěvku.
***