Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
2. června 1999 v 9.12 hodin
Přítomno: 183 poslanců
(Schůze zahájena v 9.12 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych zahájil desátý jednací den 13. schůze Poslanecké sněmovny.
Na začátek dnešního dne mám bohužel jednu velmi nemilou zprávu. Dnes v noci zemřel senátor Václav Benda, jedna z nejvýraznějších osobností našeho polistopadového desetiletí i let před tím.
Poprosil bych vás, abychom povstáním uctili jeho památku. (Shromáždění povstává.) Děkuji vám. (Shromáždění usedá.)
Dovolte mi také to, co uděláte jistě vy všichni, abych i jménem vás vyjádřil naši opravdu nejhlubší účast Markovi Bendovi, našemu kolegovi poslanci.
Nyní bych přešel k našemu standardnímu programu.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami. Pan poslanec Evžen Snítilý má náhradní kartu č. 2, pan poslanec Ladislav Skopal náhradní kartu č. 6 a pan poslanec Michael Kuneš náhradní kartu č. 4.
Na dnešní jednání se omluvili z osobních důvodů místopředsedkyně Poslanecké sněmovny paní Petra Buzková, z důvodu zahraniční cesty páni poslanci Stanislav Fischer, Petr Koháček, Petr Nečas, Radim Turek a Oldřich Vojíř, ze zdravotních důvodů poslanci Jan Kostrhun a Stanislav Křeček a poslanec Cyril Svoboda - svědectví u městského soudu. Pan ministr Miroslav Grégr je na zahraniční cestě.
Hlásí se paní poslankyně Miroslava Vlčková. Prosím.
Poslankyně Miroslava Vlčková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení přítomní, chtěla bych pro stenografický záznam uvést, že při včerejším hlasování pořadové č. 267 jsem hlasovala "NE" a v záznamu je "ANO". Hlasování nezpochybňuji. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji.
Přistoupíme nyní k dalšímu bodu, kterým je
42.
Návrh poslanců Karla Sehoře a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 146/ - prvé čtení
Stanovisko vlády k němu jsme dostali jako sněmovní tisk 146/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl pan poslanec Karel Sehoř. Prosím ho, aby se ujal slova.
Poslanec Karel Sehoř: Děkuji, pane předsedo. Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové.
Diskuse o této jednoduché novele již proběhla tiskem a vzbudila určitou pozornost. Mám však pocit, že polemika vyvěrala z tradice vztahů poslední doby, nikoliv z věcného přístupu. Jistě jsme si všichni všimli, že zatímco v minulosti se těžce prosazovala nějaká stavba v důsledku nedostatku finančních prostředků, nyní se stále více objevuje jiná důležitá okolnost, a to příprava staveb. Příprava staveb trvá neúměrně dlouho a je zatížena příliš byrokracií. Pokud se soustředíme na samotný problém: cílem novely není znemožnit účast Ministerstvu životního prostředí na rozhodovacím procesu při organizování území. Cílem je jen zrušit jednu jeho nadbytečnou kompetenci v jednom zákoně, protože své postoje může stejně kvalitně uplatnit v zákoně jiném. Současně je cílem zákona odstranit duplicitu v rozhodování v téže věci a odstranit tak zbytečná nedorozumění.
Jak je popsáno v důvodové zprávě, zákon č. 50/1976 Sb., tedy stavební zákon, ve své části o územním plánování vytváří všeobsahující dokument, kterým se řídí organizace území. Na tomto dokumentu, který se nazývá "Územní plán vyššího územního celku", se podílejí všechny subjekty, které mají k území nějaký vztah, včetně Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí má stejné privilegium jako ostatní orgány státní správy, a to, že je neopomenutelným účastníkem řízení. Tento proces trvá zpravidla několik let. Součástí územního plánu vyššího územního celku jsou také tzv. vyjmenované veřejně prospěšné stavby. Toto vyjmenování je normativní povahy a nelze je jiným zákonem zrušit.
A nyní přichází zákon č. 114/1992 Sb., který po obtížném vypořádání všech připomínek k území, vyřešení všech složitých vztahů a vazeb z hlediska životního prostředí, obecných technických požadavků na výstavbu, hygieny, požární bezpečnosti, dopravy, péče o kulturní památky, ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany lesnického půdního fondu atd., tedy po vyřešení věcech těchto složitých vazeb umožňuje opět Ministerstvu životního prostředí vstoupit do tohoto procesu a zablokovat tak veškerou práci a investice do něj již vložené. Napadené ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. tak reviduje jiné ustanovení zákona č. 50/1976 Sb. Je evidentní, že tuto kolizi je nutno odstranit z důvodu čistoty uvedeného procesu.
Kdybychom tedy měli odpovědět na otázku, zda Ministerstvo životního prostředí by přišlo o kompetenci, musím říci, že ano. Jde však o kompetenci nadbytečnou, nikterak ohrožující ochranu životního prostředí, jak se píše ve stanovisku vlády.
***