(10.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Hanačíkové. Slovo má pan poslanec Jaroslav Melichar, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslanec Jaroslav Melichar: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, předložená novela vládního návrhu o zbraních a střelivu má dle mého názoru jediný záměr: výrazně ztížit, spíše znemožnit vydávání zbrojních průkazů a deklarovat tím snahu vlády o snížení trestné činnosti v České republice.
Dovolím si podotknout, že stávající právní úprava o střelných zbraních a střelivu z roku 1995 je normou precizní, podrobně stanoví nikterak snadné podmínky pro vydání zbrojního průkazu, kategorizuje jednotlivé typy zbraní i průkazů a v mnoha ohledech je přísnější než v některých státech vyspělé demokratické Evropy. Na rozdíl od některých jiných zákonů jsem přesvědčen, že dosavadní norma je dobře zpracovaná a není nutné ji měnit.
Připadá mi přinejmenším zvláštní, že vláda nesměřuje svou aktivitu k závažnějším tématům, například předkládání zákonů ať už z oblasti ekonomiky, bankovnictví, soudnictví atd., což by byly předlohy více než akutní pro náš stát.
Předloha novely zákona obsahuje mimo jiné § 16c), který říká, že povolení na zbraň lze vydat jen fyzické osobě, která věrohodně doloží, že by mohla být ohrožena útokem na její život nebo majetek. Větší absurditu zapracovanou do zákona si neumím představit. Jakým způsobem občan věrohodně doloží, že může být přepaden, oloupen, že ozbrojení lupiči se chystají vyloupit jeho byt, to ponechám fantazii ostatním, neboť pro mne je to záležitost patřící do oblasti sci-fi. Snad odborník zabývající se předvídáním událostí příštích a metafyzikou by u policejního úředníka možná uspěl.
Dámy a pánové, právo, respektive možnost na legální držení zbraně patří mezi práva občana v demokratických zemích. Schválením výše uvedené novely nejen toto právo znemožníme, ale vědomě vytvoříme podmínky pro další z mnoha již dnes existujících míst pro korupci, neboť jedině policejní úředník příslušné agendy bude rozhodovat o tom, zda žadatel věrohodně doložil ohrožení svého života a majetku, či nikoli. Dámy a pánové, geniálnější prostor pro úplaty by těžko vymyslel i drsný výběrčí daní ve středověku.
Jestli se opravdu vláda domnívá, že drastickým omezením možnosti legálně vlastnit zbraň se sníží trestná činnost osob páchajících trestné činy s pistolí v ruce, je to představa naivní a jen doufám, že tomu snad ani předkladatelé nevěří. Že nebudou tímto zákonem v žádném případě zaskočeni pachatelé trestné činnosti, asi není třeba zdůrazňovat, protože ti se stejně nikdy nebudou obtěžovat získáváním pravých zbrojních průkazů.
Jestliže filozofie vládní předlohy chce vycházet, když pominu argumentování Evropskou unií, což se stává v této sněmovně klišé, ze snahy, jak zabránit případům nedbalého a nezodpovědného zacházení se zbraní s následkem zranění, někdy i smrti, což se skutečně stává, tak potom dle této logiky bychom museli výrazně ztížit i používání automobilu, neboť i u motoristů dochází ke zranění, měli bychom omezit sjezdové lyžování, při kterém rovněž dochází k úrazům, někdy i smrtelným, atd. Mohl bych pokračovat výčtem dalších činností, aniž bych chtěl zlehčovat či karikovat tak vážnou věc, jako jsou zbrojní pasy.
Bohužel, vládní novela nám není předkládána jako čtivo k pobavení a humoru. Proto zcela vážně a bez ironie uvádím příklady motoristů a sjezdových lyžařů.
Schválením novely se Česká republika v tomto smyslu vrací před rok 1990, neboť legálně vlastnit zbraň by měli, tak jako kdysi, jen vyvolení, známí, prominenti a hlavně ti, kteří budou mít připravenu obálku s patřičnou sumou peněz.
Jestli chce opravdu vláda podniknout kroky proti zločinnosti, má k tomu příležitost v podobě návrhu zákonů na zkvalitnění práce policie, cizinecké policie, trestního zákona, zákona, který konečně zvýhodní oběť a napadeného před útočníkem a lupičem, neboť stále platí, že oběť či okradený je často v daleko nevýhodnější situaci nejen při činu, ale i před vyšetřujícími orgány a soudy, než pachatel.
Nejsem ovlivněn ani výrobci zbraní, ani jejich prodejci, nepatřím mezi náruživé příznivce střelných zbraní, ale odmítám, aby ve svobodné demokratické zemi bylo upíráno vlastnit zbraň poctivým a řádným občanům. Proto se připojuji ke kolegům, kteří navrhují zamítnutí vládní novely zákona - tisk 198.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Melicharovi. Slovo má paní poslankyně Vlasta Parkanová, připraví se pan poslanec Milan Zuna.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, těžištěm vládního návrhu zákona, který nám vláda předkládá, je zavedení povolovacího principu při rozhodování o nabytí, držení či nošení určité skupiny zbraní a střeliva. Předkladatelé této novely uvádějí, že s jedná o známý a osvědčený způsob zavedený ve zbrojních zákonech v některých západoevropských zemích.
S tímto názorem souhlasím, pokud se skutečně jedná o známý a osvědčený způsob regulace držení zbraní. Osvědčil se a dodnes se osvědčuje ve všech totalitních a nedemokratických státech, kde je občan nesvéprávným subjektem státní manipulace a dozoru.
Platný zákon, který máme z roku 1995, vychází ze zcela jiné filozofie. Místo povolovacího principu je zde princip nárokový, která znamená, že každý občan, který splní zákonem stanovené podmínky, má právo na získání zákonem povolených zbraní a střeliva. Podmínky, které tento zákon pro nabývání, vlastnictví, držení a nošení zbraní předepisuje, nejsou dnes nikterak zanedbatelné. Ústavní soud je dokonce nedávno označil za mimořádně tvrdé. Zaznělo, že se jedná o zdravotní, respektive psychologické vyšetření, odbornou způsobilost zahrnující zkoušku ze znalosti příslušných předpisů, zacházení se zbraní a zdravotnické minimum, kterou provádí státem uznaný zkušební komisař. Jsou to podmínky dále bezúhonnosti a spolehlivosti, kde musí žadatel prokázat, že nebyl pravomocně uznán vinným za vyjmenované trestné činy, že neholduje nadměrně alkoholu atd. O právech občanů dnes nerozhoduje policista, ale zákon. V právním státě je něco takového zcela samozřejmé.
Povolení držet zbraň z důvodu ochrany zdraví, života nebo majetku podle předloženého návrhu by bylo příště možné vydat jen osobě, která věrohodně doloží, že by mohla být ohrožena útokem na její zdraví, život nebo majetek a že držení a nošení zbraně určené k ochraně zdraví, života a majetku, může toto ohrožení zmírnit. Tím, kdo rozhodne o opodstatněnosti žádosti, nebude nikdo jiný než pracovník ředitelství policie. Veškerá rozhodovací kritéria dává zákon do ruky policie.
V důvodové zprávě předkladatel tvrdí, že tento zákon nás tímto k Evropské unii přiblíží. Domnívám se, že opak je pravdou, že tento návrh zákona nás nepřibližuje směrem k vyspělému Západu, ale mnohem spíše zpět k socialistickému Československu. Právo na přiměřenou obranu je totiž jedním ze základních lidských práv. Pokud dnes zločinci jsou běžně vyzbrojeni střelnými zbraněmi, pak je jen přirozené, že i slušní lidé pociťují potřebu adekvátními prostředky se také bránit. Bylo by totiž velmi naivní a demagogické tvrdit, že policie může být vždy přítomna tam, kde je nutno se postavit proti zločinu a chránit život a majetek všech lidí.
Jeden z argumentů odpůrců práva držení zbraní upozorňuje na skutečnost, že právo na obranu se zbraní v ruce ve skutečnosti vůbec nemusí obránce zvýhodnit. Útočník může mít náskok, který v případě ozbrojené ochrany může vést až k usmrcení obětí, ke kterému nemuselo dojít, které je v tomto případě zbytečné. To je samozřejmě pravda. Chtěla bych ale zdůraznit současně, že jsem daleka toho, abych potřebu mít vlastní střelnou zbraň komukoli veřejně doporučovala. Na druhou stranu chci ale hájit právo všech, právo každého slušného člověka na to, aby si mohl toto dilema sám svobodně rozhodnout, aby sám určil, zda si opatří a zda použije na svou obranu střelnou zbraň či nikoli. Je to především odpovědnost každého z nás a riziko každého z nás. Toto riziko z nás nikdo nesmí sejmout a my si ho nesmíme nechat sejmout.
***