(11.40 hodin)
(pokračuje Martínek)
Myslím, že je velmi dobře, a já na rozdíl od některých předřečníků to musím říci, že oceňuji, že vláda dříve, než udělá jasné a svým způsobem těžko zvratitelné kroky, se obrátila na tuto sněmovnu v podstatě s dotazem, kterou ze tří možných variant je možné zvolit. Myslím, že by nebylo šťastné - a vláda to také neučinila - aby řekla předem, kterou variantu zvýhodňuje, a eventuálně šla krokem takovým, že nám předloží zákony a my budeme vlastně koncepci reformy zvažovat teprve tehdy, až budeme mít na stole zákony. Mohlo by se totiž stát, že zvolená varianta nebude obecně přijatelná, práce by přišla vniveč a hlavně celá reforma by se zase znovu velmi výrazně opozdila.
O nutnosti toho, aby reforma začala, aby pokračovala pokud možno co nejrychleji, tady hovořili někteří moji předřečníci, a kromě pana zpravodaje bych se přihlásil k většině toho, co tady řekl pan kolega Kvapil nebo pan kolega Bendl. Myslím, že jejich řeči obsahovaly spoustu toho podstatného, co máme řešit. Dovolím si vám představit některé základní otázky, které je nutno zodpovědět a nad kterými je nutno se zamyslet. Je to především časové hledisko, způsob schválení reformy a cíle reformy.
Pokud se týká časového hlediska, je podle mého názoru naprosto nemyslitelné, aby reforma, která se tak dlouho připravovala, byla nadále odkládána. Hovoří pro to jednak vnitropolitické a vnitroekonomické problémy, ale také problémy vnější.
Chtěl bych ovšem apelovat na jednu věc. Není možné se totiž zaměřit jen na část reformy, ale je třeba, aby i v časovém hledisku probíhaly všechny kroky této reformy, to znamená nejen zřízení krajských úřadů, ale zároveň i ta druhá a třetí část této reformy, tedy reforma okresního stupně, a poté reforma obecní, protože bez součinnosti a práce na všech těchto třech složkách reformy nemůže být reforma úspěšná.
Patřím mezi ty, kteří vidí, že reforma veřejné správy - a řekl to tady pan ministr myslím naprosto přesně - je ve své podstatě evoluční záležitost, je to záležitost na dlouhé roky, nicméně je to na druhé straně taková záležitost, že je třeba se rozhodnout, určit cíle a postupné kroky a systematicky k cílům a postupným krokům kráčet.
Jsem přesvědčen o tom, že není dobré provést reformu naráz, zejména proto, že by to mohlo mít výrazně destabilizující účinky. Na druhé straně jsem však pro to, aby byla schválena jako celek a rozfázována do jednotlivých etap, které jsem tady zmínil. Dovolím si při této příležitosti vás upozornit na přecházející usnesení našeho výboru, které vám podrobně řeklo, jaké je stanovisko výboru pro veřejnou správu, regionálních rozvoj a životní prostředí k této záležitosti.
Myslím, že je naivní se domnívat, že pokud nepřijmeme reformu jako celek, oddálíme destabilizaci jednotlivých stupňů. Každý zásah do veřejné správy bude samozřejmě znamenat i důsledky toho, že se určitým způsobem budou měnit kompetence všech jednotlivých stupňů.
Neméně důležité jako časové hledisko a způsob schvalování reformy je také si vysvětlit a přijmou cíle reformy. Domnívám se, že základem je především demokratizace státu. Reforma veřejné správy může a musí vést k další demokratizace naší společnosti a postup demokratizace záleží vždy na posilování vlivu veřejné kontroly nad veškerým děním ve státě a společnosti. Veřejná kontrola, která je vykonávána volenými orgány, je základem stability všech zastupitelských demokracií a posilování jejích významů a vlivů je evropským trendem. Dovolím si při této příležitosti polemizovat s kolegou Zahradilem. On tady uvedl příklad, že centralizované státy jsou státy severské, ale jsou to právě severské státy, v nichž právě samospráva má snad největší význam a vliv v celé Evropě.
Dalším nezbytným krokem je decentralizace. Domnívám se na rozdíl od kolegy Payna, že decentralizace nepochybně musí být jedním ze základních cílů, a to z mnoha důvodů, především proto, abychom umožnili centrálním orgánům zabývat se systémovými a koncepčními opatřeními, zatímco běžná rozhodovací agenda by měla přejít na nižší stupně veřejné správy. Centrální orgány si samozřejmě musejí zachovat určité kompetence, které jsou pro řádný chod země nezbytné, a nikdo nepochybuje, že je to především armáda, policie, soudnictví, finance, zahraniční politika, ale zároveň musejí být posíleny i inspekční orgány, které by měly funkci kontrolní, ale také metodickou, aby byly zákony vykládány na celém území státu jednotně.
Nezbytnou součástí reformy musí být především potlačení toho nesmyslného škodlivého jevu, který se nazývá v politickém žargonu resortismus. Osobně považuji právě resortismus za jedno z nejhorších neštěstí tohoto státu, protože pak jsou jednotlivé problémy řešeny dílčím způsobem, nikoli koncepčně v celku, a není proto možné je ani řešit správně. Kraje musejí vzniknout především proto, aby se komplexně pečovalo o svěřené území, a tento cíl je podle mého názoru možné splnit jedině tehdy, dojde-li k vytvoření jednotné veřejné správy a krajský orgán tedy musí být pověřen výkonem pravomocí v samostatné i přenesené působnosti. Musí být zároveň kontrolován volenými orgány a samozřejmě i příslušnými mechanismy státu.
Hovoří se tady o základní otázce, zda sloučit nebo rozdělit státní správu a samosprávu. V závěru bych se potom věnoval těm několika otázkám. V materiálu, který máte před sebou, je tato záležitost definována, a já bych se snažil říci na to svůj názor, který vyplývá ze zkušeností jednak teoretických, ale hlavně praktických.
Domnívám se, že nezbytnou součástí reformy jsou také ještě dvě velmi významné věci, a to je reforma finanční, kde zcela nezbytně musí platit zásada, že přesunem kompetencí budou přesouvány finance. Pouze tato zásada zajistí, aby úředníků nepřibývalo, aby nepřibývalo peněz na veřejnou správu, ale aby byly účelně využívány. Samozřejmě nesmírně důležitou záležitostí je zajištění kontroly. Tady bych apelovat především na správní soudnictví, které musí být základem vztahu mezi jednotlivými orgány. Reforma samozřejmě přináší nutnost vyřešit kontrolní kompetence státu vůči nově vznikajícím krajům, krajů vůči obcím a v přechodném období i okresním úřadům. Tyto vztahové mechanismy by měly být založeny na jasném principu, který platí v řadě demokratických státu, to znamená, že vyšší orgán může pozastavit rozhodnutí, ale rozhodovat se musí soudní cestou a tím myslím správní soud.
Pokud se týká… (Hluk v sále.)
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, dovolte, já vás přeruším. Prosím všechny diskutující pány poslance, telefonující pány poslance, diskutující pány ministry a další, aby šli diskutovat mimo jednací sál. Prosím, pokračujte.
***