(11.50 hodin)
Poslanec Radko Martínek: Pokud se týká kritérií posouzení variant vztahu státní správy a samosprávy, máte v materiálu v podstatě tři varianty. Nebudu se zabývat variantou tři, která je v podstatě hybridní variantou, ale zabýval bych se variantou jedna a dva.
Je tam celkem devět kritérií. První kritérium je řečeno, že respektování zákonů v činnosti veřejné správy. Domnívám se, že tvrzení, že riziko u varianty dvě, tedy spojené státní správy a samosprávy, je větší než u varianty jedna, je naprosto neodůvodněné. U obou variant musí být respektování zákona přece naprosto zásadní otázkou. Musí být tvrdě sledováno a porušování nekompromisně trestáno.
U varianty dvě naopak dodržování zákonnosti je pod vyšší kontrolou, protože kromě běžných mechanismů je také pod kontrolou občany zvolených zástupců a kontrolou opozice v zastupitelstvu, ať už obecním, nebo krajském. Prokázaná porušení zákona mají navíc už dnes za smysl a důsledek, že příslušný funkcionář samosprávy se při dokázání tohoto jevu musí okamžitě vzdát svého mandátu.
Kritérium dvě je objektivita a nestrannost výkonu veřejné správy. Myslím si, že u tohoto kritéria platí totéž co u kritéria číslo jedna. To znamená objektivita a nestrannost výkonu veřejné správy je vedle běžných mechanismů u varianty dvě kontrolována ještě zastupitelskou demokracií. Domnívám se, že u tohoto kritéria je výhodnější varianta dva.
Kritérium tři - respektování státní správy, především aplikace zákonů a realizace státní politiky a funkce samosprávy. I u tohoto kritéria se nedomnívám, že je nějaký důvod se domnívat, že míra respektování u obou funkcí je u varianty menší. Obě varianty mají v této oblasti bezesporu své problémy. U varianty jedna je pravděpodobné, že bude docházet k řadě problémů vyplývajících ze samostatnosti obou institucí. U varianty dvě zase na druhé straně záleží mnoho na jasném a přesném vymezení pravomocí určených zákonem.
U kritéria čtyři se shoduji s autory, že je výhodnější varianta dva.
U kritéria pět - míra uplatnění decentralizace. Na základě svých zkušeností se nedomnívám, že uplatnění decentralizace sníží míru nezávislosti samosprávy. Naopak. Jestliže samospráva bude mít dostatek rozhodovacích kompetencí o svěřené území, dojde k jejímu faktickému posílení.
Pokud se týká kritéria čtyři - možnost přesunu kompetencí na orgány státní správy se všeobecnou působností - také v této variantě jsou obě srovnávané varianty, varianta jedna i dvě, stejně výhodné.
Výše a přehlednost nákladů na činnost veřejné správy, to je varianta sedm. Tady je dle mého názoru - a někteří předřečníci už to tady řekli jasně - zcela evidentní, že varianta dvě, tedy varianta spojené státní správy a samosprávy, bude zcela určitě variantou levnější. Je pro to tvrzení celá řada praktický dokladů. Bude to šetření nejen investičních nákladů, ale také nákladů provozních.
Mohu-li celkově zhodnotit tyto varianty, samozřejmě u každé varianty existují klady a zápory. Mně osobně se jeví jako výhodnější varianta dva, a proto vám, vážené kolegyně a kolegové, doporučuji, abyste přijali návrh usnesení, který byl předložen panem zpravodajem.
Na závěr mi dovolte, abych se ještě jednou vrátil k vystoupení pana kolegy Zahradila. Pan kolega Zahradil zde použil termínu regionální mytologie. Regionální politika není žádná mytologie, ale je to tvrdá realita. Mohl bych vám na příkladě právě území, ze kterého pocházím a které bylo v 60. letech naprosto nesmyslně zařazeno jinam, než ve skutečnosti patří - nakonec název Moravská Třebová ve východních Čechách hovoří za mnohé - mohl bych vám říci a na konkrétních dokladech dokázat a dovoluji si vás pozvat, abyste se přijeli podívat, jaké důsledky nejenom společenské, ale především ekonomické má situace, jestliže se nedobře zvažují, jestliže se nezvažují přirozené vazby určitého regionu a jestliže se podceňují regionální vlivy na úkor centrální výhodnosti.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně věřím, že sněmovna se dneska usnese na usnesení, které umožní vládě, aby rychle začala pracovat na jednotlivých krocích reformy. Na druhé straně si nemůžeme dělat iluze. Budeme se zde ještě mnohokrát setkávat a budeme zvažovat různé podvarianty zvolených řešení. Naše práce tedy vlastně dneškem začíná a začněme pracovat.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Mám poslední tři přihlášky. Pan poslanec Ladislav Šustr.
Poslanec Ladislav Šustr: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, domnívám se, že závažnost této problematiky zde byla často řečena a často správně. Chtěl bych podtrhnout několik věcí.
Nám vadí momentálně spousta praktických záležitostí, jako jsou rozpočtová pravidla, nefunkčnost okresních shromáždění a takových záležitostí přímo v komunální politice. To mě navádí k tomu, abych zdůraznil, že je jistě potřeba rozpracovávat, co budou mít ve své náplni vyšší územně správní celky.
Proto bych chtěl doporučit, aby byla okamžitě, co nejdříve rozhodnuta varianta - a doporučuji dvojku, jak bylo dneska několikrát řečeno.
Za třetí velmi krátce naopak nedoporučuji to, co někteří kolegové zde prosazovali - odsouvání termínu. Domnívám se, že některé věci jsou natolik nutné urychlit, jako - opakuji ještě jednou - rozpočtová pravidla, že by nebylo moudré posouvat tento termín.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji za toto stručné vystoupení. Předposlední je přihlášen pan poslanec Vlach.
Poslanec Jiří Vlach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se být stručný, ale přesto bych rád zareagoval na některá vystoupení, která jsme zde vyslechli. Nebudu reagovat na ta vystoupení, kde v podstatě v několika mnoho minutách bylo řečeno - dovolte mi toto zjednodušení - já to nechci, anebo když už to musí být, tak alespoň ať je to co nejpozději.
Chtěl bych říci, že patřím mezi podporovatele co nejrychlejšího zahájení reformy veřejné správy. Přitom se domnívám v souladu s naším klubem, že není možné redukovat reformu veřejné správy pouze na zřízení krajské úrovně. Domnívám se také, že vláda navzdory deklaracím o decentralizaci a o posílení samosprávy navrhuje v materiálu, který diskutujeme, pouze minimální přenesení pravomocí. Rozumím tomu, že tady jde o velmi složitý a bolestný souboj mezi vládou a Ministerstvem vnitra jako předkladatelem a mezi členy vlády a aparáty ministerstev, protože samozřejmě proces decentralizace musí být s přenosem kompetencí na krajskou úroveň, případně na úroveň pověřených obecných úřadů provázen také redukcí - podle mého názoru několika set - úřednických míst na ministerstvech.
***