(16.50 hodin)
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych předem upozornit na to, že nejsem v žádné lobbistické skupině pro soukromé školství. Celý život jsem dělal ve státním školství, v posledních osmi letech jsem pracoval jako ředitel gymnázia. Dále bych chtěl říci, že jsem v parlamentu nováčkem, takže jsem se na zákonech, které předkládala minulá vláda, nepodílel.
Dovolte mi následující. Soukromé školství je žádoucím subjektem v oblasti výchovy a vzdělávání. Dokázalo rozhýbat poklidné vody našeho školství a vytvořilo zdravou konkurenci státním školám. Přesto je trnem v oku mnohým úředníkům státní správy, protože dokazuje, že tyto úředníky škola v podstatě vůbec nepotřebuje. To je pro úředníka velmi nebezpečné, a proto je třeba udělat vše pro likvidaci tohoto sektoru. Pokud se to nepodaří, je třeba jej alespoň pacifikovat. A tak si někteří pracovníci ministerstva školství netají tím, že soukromé školy je třeba zrušit úplně, jiní mluví taktně o jejich redukci a všichni vytvářejí podmínky, ve kterých nemohou tyto školy existovat. Už se nemluví o školách dobrých a špatných.
Soukromé školství bylo vždy dotováno ze státních prostředků na základě vládního nařízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o prostředky státního rozpočtu, je žádoucí, aby se tak dělo na základě zákona. Důvody, které vedly autory zákona k jeho předložení, jsou uvedeny v důvodové zprávě. V této chvíli bych pouze zdůraznil velkou míru subjektivního rozhodování státní správy, které bylo v některých případech dovedeno ad absurdum, když při kontrole výročních zpráv nebylo posuzováno, zda zpráva odpovídá zákonu, ale jak je barevně provedena. S ohledem na stálé připomínky k financování soukromého sektoru ve školství je opodstatněné přijetí tohoto zákona.
Jednou z priorit ve volebním programu ČSSD bylo vzdělávání, starost o školy, žáky, studenty, pedagogy a vytváření podmínek pro to, aby velká většina občanů se stala vzdělanými. Zatím jsme však velmi nemile překvapeni kroky ministerstva školství k celému systému soukromého školství a k financování soukromých škol vůbec. Jsme svědky toho, že prostřednictvím financování jsou soukromým školám vytvářeny likvidační podmínky.
Mé obavy potvrzuje nesouhlasné stanovisko vlády k návrhu zákona o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školním zařízením. Tento návrh zákona se snaží překlenout období do té doby, než bude vládou předložen nový návrh zákona o vzdělávání, kde by - jak předpokládám - problém financování státního i nestátního školství měl být řešen.
Uváděné důvody ve stanovisku jsou velmi obecné a nemají takovou váhu, aby výsledné stanovisko bylo nedoporučující. Dovolte mi, abych se k jednotlivým bodům stanoviska vyjádřil.
K prvnímu bodu. Návrh zákona předpokládá, že stát akreditováním vzdělávacích programů rozšířil nabídku vzdělávání pro své občany, a má tedy povinnost jejich vzdělávání také ekonomicky zabezpečit. Není pravdou, že soukromé školy mají měkké podmínky pro vstup na vzdělávací trh a státu se snižuje možnost definovat i kontrolovat použití těchto prostředků, a to z těchto důvodů:
- Stát zařazuje soukromé školy do sítě škol po splnění zákonem stanovených podmínek stejným způsobem jako státní školy.
- Stát schválil studijní programy těchto škol tak, aby byly v souladu s jeho školskou politikou.
- Stát vykonává u těchto škol v souladu s platnými zákony kontrolní činnost a při zjištění nedostatků jsou sankce daleko tvrdší než za stejné nedostatky zjištěné u státních škol.
- V letech 1990 - 1993 byly dotace soukromým školám poskytovány z normativů státních škol a kromě harmonogramů nebyly podstatné problémy. Prostředky na kalendářní rok byly vypláceny z rozpočtu nového kalendářního roku.
- Nyní trochu lži, kterou zde pan ministr proklamoval. Není pravdou, že by došlo k ochromení celého systému regionálního školství, protože soukromé školství představuje 5 % kapacity našeho školství, zabezpečuje výchovu a vzdělání pro 4,9 % žáků a současně čerpá finanční náklady jen ze 2,4 %.
- Pro přechodné období, tj. od 1. září do 31. prosince 1999, by byl čerpán normativ letošního roku pro soukromé školy ve výši 90 %. Tyto prostředky má ministerstvo zahrnuty ve svém rozpočtu. Dále je nutno brát v potaz, že vyřešení odluky církve od státu přinese stejné problémy i církevním školám.
K druhému bodu: Úloha státu v poskytování vzdělání je naprosto nezastupitelná. Do školství však proudí značné množství finančních prostředků, jejich využívání je velmi diskutabilní, viz sonda "Maturant", "SET" apod., což je předmětem kritiky také řady ředitelů státních škol. Pro naprosto zprůhlednění je nutno vytvořit vzdělávací standardy, tyto standardy hradit v plném rozsahu ze strany státu a také důsledně kontrolovat.
Dovolte citát, ze stanoviska vlády: "Pokud chce stát svým občanům zabezpečit reálnou možnost vlastního výběru alternativní vzdělávací nabídky, je povinen udržovat síť státních a obecních škol." Konec citátu. Jaká je reálná možnost vlastního výběru alternativní vzdělávací nabídky pro občana tohoto státu, když si stát opět chce ponechat monopol na vzdělávání?
K třetímu bodu: Není pravda, že návrh zákona navodí možnost zneužívání státních prostředků soukromými subjekty. Návrh zákona pouze stanoví povinnost státu přispívat na vzdělání svých občanů v jiných školách a zařízeních než státních. Ostatní kontrolní mechanismy vyplývající z platné legislativy zůstávají beze změn a je věcí státu, aby tyto mechanismy využíval.
K bodu 4: Na základě českých zkušeností se vyjádřil pan Martin Rodgers, reprezentant anglického soukromého školství, v tom smyslu, že financování soukromých škol v Británii bude přehodnoceno, protože je nutné brát v úvahu, že mezi daňové poplatníky patří i občané, jejichž dětí chodí do soukromých škol.
K bodu 5 uvádí, že zákon obsahuje řadu legislativních a věcných nedostatků. Chtěl bych uvést k bodu a): Výhradami k ustanovení § 2 odstavec 4 vláda neguje své nařízení vlády číslo 321/1998 § 7, které má úplně shodný text.
K bodu b): Návrh zákona vychází ze skutečnosti, že vláda svým nařízením záměrně porušila zákon 564/1990 Sb., ve znění zákona 139/1990 Sb., § 12 odstavec 4, když vypustila ve svém nařízení číslo 321/1998 mzdové prostředky.
K bodu c): Návrh zákona v § 5 odstavec 1 vychází z nařízení vlády číslo 321/1998 § 5, takže tvrzení v odstavci c) není relevantní.
K bodu d): Připomínku lze akceptovat a v podrobné rozpravě ve druhém čtení lze změnit následně: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou normativy na příslušný kalendářní rok pro jednotlivé typy škol a zveřejní je do 31. ledna. Normativy jsou složeny z průměrných neinvestičních nákladů, mzdových prostředků a zákonných odvodů na jednoho žáka připadajících na srovnatelný druh a typ školy zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo školským úřadem.
K bodu e): Normativy jsou od prvopočátku stanovovány pro jednotlivé typy škol. Není důvod postupovat u příplatků za postižení žáků jinak než dosud.
K bodu f): S výhradou v tomto bodě lze souhlasit pouze za předpokladu, že ministerstvo školství předpokládá nekompetentnost a zaujatost kontrolních orgánů, které řídí, a především České školní inspekce. Předkladatelé naopak zcela zodpovědně chtějí, aby v síti soukromých škol zůstaly skutečně ty nejlepší. Obdobným způsobem by se mělo postupovat i u státních škol.
K bodu g): Výhrady v tomto bodě lze opět upravit ve druhém čtení s návrhem přechodných ustanovení, např. - uvedl bych v podrobné rozpravě. Je však pouze věc technického charakteru a nemá zásadní vliv na jednotlivá ustanovení návrhu zákona.
***