(9.50 hodin)
(pokračuje Pilip)
Chtěl bych se tady pana ministra financí zeptat, jakým způsobem jeho vláda vybírá daně. Jak je možné, že zatímco když opouštěla vládní budovu vláda premiéra Tošovského, bylo nevybraných daní zhruba 62 miliard, a dnes je to zhruba 83 miliard korun. Tvrzení předsedy vlády, které tady včera prezentoval o tom, že to je začátek, protože teprve teď byli podchyceni neplatiči, je možno označit skutečně za směšné, protože já bych předpokládal, že cílem Ministerstva financí a výběrčích daní nemá být identifikovat neplatiče, ale daně vybrat, a bylo to jedním z hlavních předmětů kritik, kterou nás tady sociální demokracie v minulých letech zásobovala. Takže by bylo dobré, kdyby si alespoň na některé ze svých slibů a ze svých kritik dnes, když už je u vlády, vzpomněl.
Další pasáží, která je velmi málo obsažena v dalších věcech, proč jsem také chtěl, aby tento bod byl nazván "Bilance veřejných rozpočtů", je reakce vlády na zhoršující se situaci v jiných částech veřejných rozpočtů. Právě tento týden jsme byli informováni - mimochodem nikoliv jako sněmovna, ale prostřednictvím sdělovacích prostředků - že Všeobecná zdravotní pojišťovna musí konstatovat deficit svého hospodaření ve výši 2,4 miliardy korun a že pro tento rok ho odhaduje na 4 miliardy korun. Je to mimochodem ze stejné příčiny, z jaké se zvedají nedovýběry pojistného, protože se zvýšila nezaměstnanost, protože je trochu jiný vývoj v souhrnu mezd, který je ve státě, a bude to tedy znamenat, že stát bude muset buď tuto díru něčím ucpat, tyto peníze něčím zafinancovat, anebo že skončí v deficitu rozpočet VZP, který je z logiky věci součástí veřejných rozpočtů. Čili další bod, kde se zvedá hrozba zvýšení deficitu veřejných rozpočtů.
Další bod. Vláda přes opakovaná mnoharoční tvrzení, zejména dnešního předsedy vlády, o tom, že již nikdy ani korunu do bank, schválila rozhodnutí o tom, že stát přistoupí ke zvýšení základního jmění České spořitelny a Komerční banky. Nechci kritizovat toto rozhodnutí. Toto rozhodnutí je samo o sobě v tuto chvíli již nevyhnutelné. Ptám se ovšem, z jakých prostředků chce vláda toto zvýšení realizovat. Chce-li ho realizovat z prostředků Fondu národního majetku, pak bych rád připomněl panu ministrovi financí, který toto jistě ví, že na účtu Fondu národního majetku tyto prostředky nejsou. Znamená to tedy, že vláda bude muset přistoupit k souhlasu, aby Fond vydal za tímto účelem obligace, a znamená to další zhoršení salda hospodaření Fondu národního majetku, který je také součástí veřejných rozpočtů a kde - pominu-li, že dojde k příjmu z privatizace ČSOB - lze stěží očekávat nějaký zásadní příjem Fondu národního majetku z privatizace v tomto roce, protože tato vláda privatizaci prakticky zastavila, a je tedy nutné počítat s tím, že deficit Fondu národního majetku vzhledem k řadě výdajů, které vyplývají ze zákona a z minulých závazků pro tento fond, bude mít poměrně velmi vysoké výdaje a že skončí ve vyšším schodku, než nám vláda slibovala.
S tím samozřejmě také souvisí celkový vývoj v privatizaci. Opravdu nechápu cynismus předsedy vlády, který tady je schopen říci jako velmi pozitivní bod své vlády to, že se snaží o privatizaci bank. Přátelé, já myslím, že nejen ti z vás, kteří zde seděli vloni touto dobou, si pamatují, jak se tady poslanci tehdy opoziční sociální demokracie předháněli v tom, aby zakázali vládě udělat další kroky v privatizaci, jakým způsobem znejisťovali zahraniční investory celou řadou prohlášení o tom, že sociální demokracie chce, aby se zastavila privatizace bank, aby se nekonala a aby se odložila. Hovořila o termínu 2000 atd. Ministerstvo financí harmonogram schválený Tošovského vládou s výjimkou privatizace ČSOB, která naštěstí už byla dostatečným způsobem nastartována a nebylo možné ji zastavit, nechala ležet v šuplíku, po půl roce ho vytáhla a slavně se k tomu přihlásila a prohlásila, že zrychlila privatizaci. Není tomu tak. Privatizaci zpomalila, a to nejen privatizaci bank, ale i privatizaci dalších významných státních podniků a bude to také důsledkem toho, že se zhorší deficit veřejných rozpočtů v tomto roce.
Už nechci hovořit o dalších věcech, které ovlivní bilanci celkových veřejných rozpočtů v tomto roce. Mohli bychom diskutovat o tom, jak se bude vyvíjet rozpočet obcí či rozpočet jiných fondů, ale rád bych tady závěrem upozornil na jednu věc. Vláda tady, a já si myslím, že v tomto případě ministr financí a zejména jeho úřad, vidí dál než mnozí další, kteří s ním vládu sdílejí, tady hovoří o tom, ostatně stejně jako Mezinárodní měnový fond, že tady je velké nebezpečí také do budoucna. Nebezpečí spočívající zejména ve dvou věcech. Jednak je tady řada výdajů, které jsou nezahrnuty do rozpočtového výhledu. Sama tabulka připravená ministrem financí hovoří o tom, že v tomto roce jsou výdaje nezahrnuté do státního rozpočtu, ale kde hrozí vážné nebezpečí, že bude nutné, aby je stát platil, jsou l,4 miliardy. V příštím roce je samo Ministerstvo financí odhaduje na 32 až 39 miliard, v roce 2001 na 39 až 46 miliard a v roce 2002 na 62 až 86 miliard. Byl bych velice rád, aby vláda, která říkala, že jedním z jejích cílů bude zprůhlednění hospodaření, vysvětlila, jak chce tyto náhrady také uhradit a jakým způsobem chce zabránit tomu, aby se tyto výdaje promítly do skutečných výdajů státních rozpočtů.
Již zcela poslední věc. Pan ministr financí a materiál jeho úřadu zcela správně naznačuje, že klíčovou věcí, kterou je nutné v této zemi udělat, je, aby došlo k revizi výdajů státu zejména na mandatorní výdaje, zejména na mandatorní výdaje. Sám v materiálu navrhuje, a mimochodem také se odvolává na materiál Mezinárodního měnového fondu, ostatně sám z něj citoval, když říkal to, co tady Mezinárodní měnový fond píše v bodě 11, že vládu by měla znepokojovat kvůli hrozící demografické časované bombě, která může destabilizovat penzijní systém. Cituji z materiálu Mezinárodního měnového fondu, který ostatně částečně i Ministerstvo financí přijalo do svého materiálu. Píše se tady, že nyní je nejvhodnější doba pro zahájení změn v penzijním systému. Možná že sám pan ministr Svoboda s tímto vnitřně souhlasí. Nicméně nesedí ve vládě sám. I materiál připravený jeho úřadem říká to, čeho my se totiž také obáváme. Říká, že velkým rizikem pro rozpočtovou politiku je to, že - cituji - "i v rámci platných právních podmínek bude vláda provádět finančně náročnější sociální politiku a politiku zaměstnanosti". To se týká zejména imperativního záměru Ministerstva práce a sociálních věcí provádět valorizaci důchodů nikoliv podle zákonného algoritmu, ale podle vývoje mezd v hospodářství, podobně jako je tento trend u výdajů na státní služby v zaměstnanosti atd. Čili i my sledujeme zásadní rozdíl mezi tím, co tady místy správně pan ministr Svoboda řekl jako nebezpečí ve svém vystoupení, tedy to, že dále porostou výdaje státu na sociální zabezpečení, na sociální systém a že také je tady nutné vidět, že letos hrozí nedodržení zákona o státním rozpočtu, ale že problémy mohou kulminovat v roce příštím a přespříštím a že vláda jediné kroky, které dělá, vedou spíše opačným směrem, tedy k tomu, že stát bude ještě více rozhazovat, a k tomu, že situace bude ještě vážnější, než tato prognóza naznačuje.
Závěrem bych rád navrhl návrh usnesení, které by mělo, pokud už nezabrání porušení zákona, a chtěl bych podtrhnout porušení zákona v tomto roce, a vláda se k němu s klidným úsměvem přihlásila, to, aby se zabránilo alespoň zhoršování situace v letech příštích, a proto navrhuji závěrem toto usnesení:
"Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby do 6 týdnů připravila a předložila návrh zákonů směřujících k zastavení nárůstu mandatorních výdajů a k poklesu jejich podílu na hrubém domácím produktu."
Vláda má za úkol do konce května předložit materiál, který tuto situaci analyzuje, a já proto pevně doufám, že termín není příliš krátký. Domnívám se, že vláda by měla mít tyto materiály připraveny. Především se domnívám, že krátký je čas, který vládě zbývá k tomu, aby zabránila situaci, kdy bude státní rozpočet, ale nejen státní rozpočet, ale celé veřejné rozpočty, penzijní systém i další složky veřejných finančních rozpočtů ne v krizové, ale v katastrofické situaci. Je čas, aby vláda začala skutečně jednat.
***