(9.40 hodin)
(pokračuje Pilip)
Místo toho nám tady vláda předložila návrh, který byl tehdy mnohými z nás kritizován proto, že vychází z nereálných odhadů, že nadhodnocuje příjmy, podhodnocuje výdaje. Všechna tato tvrzení byla popírána s tím, že odhad 31 mld. je přesný, že odhady vývoje makroukazatelů národního hospodářství jsou přesné atd. atd.
Nyní se ukazuje už podruhé, že tomu tak není a že kritici navrženého zákona o státním rozpočtu měli aspoň v těchto bodech pravdu. Poprvé se tak ukázalo zhruba 10 dní po schválení rozpočtu, kdy Ministerstvo financí zveřejnilo revidovanou prognózu vývoje makroekonomických agregátů, ze které z logiky základních ekonomických propočtů vyplývalo, že musí ovlivnit negativním způsobem celkovou bilanci hospodaření státu, protože nový odhad hovořil o nižším nárůstu HDP, o vyšší nezaměstnanosti a o řadě dalších jiných změn. Ještě tehdy však pan ministr Svoboda tvrdil, přestože pro spravedlnost musím říci, že i když jsem důkladně studoval a pročítal jeho tehdejší projev, že se vyhnul přesnému sumárnímu číslu, nicméně ve svých veřejných vystoupeních tvrdil, že tyto nové údaje se v zásadě navzájem vynulují, to znamená plusové a minusové vlivy, a že konečný dopad na saldo státního rozpočtu bude v zásadě nulový.
O další zhruba dva měsíce později již Ministerstvo financí předložilo - mimochodem velmi kvalitní - prognózu střednědobého výhledu hospodaření státu, která tvrdí, že deficit státního rozpočtu v tomto roce skutečně vzroste, a to, že vzroste na částku, která je zhruba o 50 % vyšší než již poměrně velmi vysoká částka, která byla schválena tímto parlamentem.
Zároveň je třeba podtrhnout, že tato částka není konečná nejen podle našich odhadů, ale podle samotných tvrzení Ministerstva financí, která posvětila vláda tím, že tento materiál přijala. Na straně 3 příslušného materiálu, pokud mám správné číslování, se píše, že podle odhadů zpřesněných na základě údajů za leden až duben 1999 by celkový letošní výnos pojistného mohl být o 10 - 20 mld. Kč nižší, než je uvažovaný schválený rozpočet, tj. o dalších 4 - 6 mld. nižší, než předpokládá tzv. revidovaný rozpočet. Revidovaný rozpočet je to číslo, se kterým jsme byli seznámeni, těch 47 - 48 mld., které je tím nejnovějším odhadem vlády a Ministerstva financí o tom, jak státní rozpočet v tomto roce skončí. Připočítáme-li k tomu těchto 4 - 6 mld., znamená to, že s velkou pravděpodobností se deficit státního rozpočtu dostane ještě dál, ještě nad sumu 50 mld., a že se bude podle všeho blížit 60 mld., o kterých jsme tady hovořili na základě seznámení se s výdaji státního rozpočtu při jeho schvalování před již téměř půl rokem.
Další obecná výhrada, kterou bych rád řekl jak k vystoupení pana ministra Svobody, tak pana předsedy vlády Zemana, je, že oni tady hovořili o tom, že od doby, kdy byl rozpočet schválen, se změnila některá fakta, poněkud se pozměnil vývoj ekonomiky, ukázaly se některé nové skutečnosti atd. Musím říci, že toto vysvětlení je mimořádně neprofesionální, protože je snad z logiky věci samozřejmé, že v kvalitě práce ministra financí a vlády, pokud jde o státní rozpočet, ale nejen státní rozpočet, nýbrž i o celou řadu jiných zákonů a kroků hospodářské politiky, je jistá intuice, je jistá schopnost profesionálního a kvalifikovaného odhadu o tom, kam se bude ekonomika ubírat. O tom přece je státní rozpočet, o tom, zda určitý směr je schopna vláda ovlivnit nebo nikoli, a v tomto smyslu vláda zklamává, protože pokud se odvolává na to, že se změnily některé ukazatele, pak přiznává svou neschopnost tento vývoj jednotlivých ukazatelů správně odhadnout. A je nutné tady říci, že příprava rozpočtu není vypočítávání trojčlenky. Kdyby byla, pak by se jí nemusel zabývat takový orgán státu, jako je vláda, jako je Ministerstvo financí, ministr financí, kterého já považuji za člověka, který by měl být v tomto jedním z nejpřednějších odborníků v zemi.
Další věc, kterou bych rád podotkl a která je tady nepravdivá - a skutečně bych rád věděl, jestli vědomě, nebo jestli je to pouze jeden z nástrojů, jak bagatelizovat hloubku problémů - je tvrzení, kterým se tady oháněl zejména pan předseda vlády Zeman, že z větší části nebo téměř celý deficit je dán tím, že se po přijetí návrhu zákona o státním rozpočtu ještě přijaly některé další zákony, které potom vedly k poklesu příjmů. Samozřejmě, do jisté míry je to pravda, nicméně zdaleka to netvoří veškerou sumu tohoto propadu. Ocituji znovu z vlastního materiálu Ministerstva financí. Ministerstvo financí a vládou posvěcený materiál tu uvádí, že klíčový pokles je 6 mld., resp. možná až 10 či 16 mld., jak jsem citoval před chvílí, je způsoben nižšími příjmy z pojistného na sociální zabezpečení, zejména z titulu zvyšující se nezaměstnanosti, a 13,3 mld. je pokles díky nižším daňovým příjmům, nicméně v položce daňové příjmy samo Ministerstvo financí uvádí, že tento odhadovaný pokles vychází ze změny výnosu daně v roce 1998 oproti očekávaným hodnotám, na nichž byl založen státní rozpočet. Potom také, ano, z úpravy daňových zákonů, jejichž fiskální dopady nebyly ve schváleném rozpočtu zahrnuty, ale také ze změny predikce makroekonomických ukazatelů oproti indikátorům, z nichž vycházel státní rozpočet.
Čili sám text schválený vládou ukazuje, že argumenty, které tady byly používány, jsou minimálně zavádějící a vedou k bagatelizaci tohoto problému.
Další obecná poznámka k tomu, co tady v tomto případě zejména pan ministr financí předvedl, jakkoli s velkou částí pasáží, které tady říkal, mohu souhlasit, je to, že on tady z velké části citoval místy téměř doslova závěrečné hodnocení Mezinárodního měnového fondu ze 16. dubna, které tady předložila tato delegace. Nic proti tomu, že se uchýlil i k tomuto textu, ale pokud se potom k těmto tezím odvolává i pan předseda vlády Zeman, pak musí být konzistentní a musí tady hovořit o třech věcech, které tu v tomto textu jsou uvedeny, pokud se s ním ztotožňuje. On tady totiž jako předseda vlády hovořil jako o velkém kladu, který učinila jeho vláda, o zvýšení mezd pracovníkům rozpočtových a příspěvkových organizací. Je to jistě věc, kterou si drtivá většina těchto lidí zaslouží, nicméně vláda a parlament jsou povinny toto rozhodnutí hodnotit také z pohledu celkové makroekonomické stability.
Mise Mezinárodního měnového fondu k tomu říká: "Proto je mise znepokojena zjevně pomalou reakcí mzdových dohod na ostrý pokles inflace. Ve státním sektoru bylo pro rok 1999 schváleno zvýšení mezd o 15 %. Zvýšení mezd ve státním sektoru vyslalo v kombinaci s dohodou o velkém zvýšení mezd v železniční dopravě špatný signál podnikovému sektoru."
Čili mise MMF jednoznačně kritizuje např. tento krok vlády, který mimochodem tvoří velkou část deficitu státního rozpočtu. Proto bych prosil představitele vlády, aby - pokud se odvolávají k některým autoritám a některým jiným zprávám - byli konzistentní a předkládali i ty části těchto zpráv, které nejsou pro jejich práci právě příznivé a které poukazují na chyby v jejich rozhodování.
Nyní bych přešel k některým dalším věcem, které ovlivňují výhled rozpočtu pro tento rok. Za prvé bych rád připomněl velmi častou tezi tehdy ještě místopředsedy sociální demokracie, leč nikoli ministra financí pana Svobody, který ve svých vystoupeních opakovaně upozorňoval na to, že vláda špatně vybírá daně.
***