(12.00 hodin)
(pokračuje David)
Ona meziresortní komise, o které jsem hovořil, je tedy věcí jednání na úrovni meziresortní komise.
Pokud jde o fáze substitučního programu, kdy bude předložen, již jsem se zde o tom zmiňoval. Uvedl jsem zde termín, kdy byl program vyhodnocen, a uvedl jsem zde i tu skutečnost, že je nyní specificky připravováno rozšíření substituční metadonové terapie do jednotlivých ohrožených regionů.
Pokud bych měl dodat přesný harmonogram, kdy bude zavedena, tedy uplatňována tato substituční terapie v jednotlivých regionech, mohu to panu místopředsedovi dodat, nemám harmonogram s sebou, s takto přesně formulovanou otázkou jsem nepočítal.
Omlouvám se za obsáhlé vyjádření. Je to specifická problematika a otázek bylo mnoho. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru zdravotnictví České republiky Ivanu Davidovi. Rozprava je otevřena, táži se, zda se do ní někdo hlásí. Hlásí se pan místopředseda Ivan Langer, prosím, pane kolego.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych poděkovat panu ministrovi za skutečně obsáhlou a detailní odpověď na mé otázky. Myslím si, že zčásti bylo zodpovězeno pro mne uspokojivým způsobem, zčásti ne. Nicméně nemám v tuto chvíli potřebu navrhovat Poslanecké sněmovně usnesení, kterým by vyslovila nesouhlas s odpovědí pana ministra, přestože - a to musím říci - nejsem zcela stoprocentně spokojen s těmi odpověďmi, tak jak je pan ministr zde přednesl.
Dovolil bych si v rámci rozpravy položit panu ministrovi ještě jednu otázku, mající vztah k onomu usnesení Poslanecké sněmovny z února loňského roku v souvislosti se schválením novelizace trestního zákona a zákona o přestupcích, tzv. drogového zákona, ve kterém sněmovna požádala Ministerstvo zdravotnictví o vyhodnocení mezinárodních zkušeností s oním švýcarským experimentem PROVE, který byl podporován a realizován za podpory vlády Švýcarské konfederace, Světové zdravotnické organizace a Mezinárodního programu OSN pro kontrolu drog se sídlem ve Vídni.
Ptám se, zda probíhají takovéto práce, zda bylo někomu konkrétnímu na ministerstvu toto uloženo jako úkol a v jakém stadiu rozpracování tato žádost je.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu místopředsedovi Langrovi. Do rozpravy se dále hlásí ministr zdravotnictví České republiky pan Ivan David. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Dámy a pánové, chtěl bych konstatovat, že o stavu tohoto úkolu , který vyplývá z usnesení sněmovny, v tuto chvíli nejsem informován.
Chtěl bych říci, že ministerstvo bylo meziresortní komisí kritizováno již v minulých letech, a jestliže bylo konstatováno v tisku, že ministerstvo své úkoly neplní, pak to bylo shrnutí stavu za rok 1998. Čili v současné době stále není obsazení na ministerstvu dostatečné, této problematice se v minulosti věnovali dva pracovníci, i nyní se jí věnují pouze dva pracovníci, z toho jeden řekl bych na část svého úvazku. Je to obsazení malé, ale vzhledem k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví obecně je personálně slabě obsazeno vzhledem k rozsahu úkolů, které má, je třeba to chápat v tomto kontextu.
Čili my se snažíme tyto věci řešit v rámci grantů, v rámci interní grantové agentury.
Stav zajištění tohoto úkolu mohu zjistit velmi rychle, ale v tuto chvíli ho neznám. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru zdravotnictví České republiky panu Ivanu Davidovi. Do rozpravy se dále hlásí místopředseda sněmovny pan Ivan Langer, prosím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Mohu-li to brát jako veřejně projevený závazek a slib člena vlády vůči poslanci, tak to tak vnímám, a tudíž nenavrhuji žádné usnesení Poslanecké sněmovně.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Nehlásí-li se nikdo do rozpravy, rozpravu uzavírám. Tím jsme projednali interpelaci pana místopředsedy Ivana Langra na pana ministra zdravotnictví Ivana Davida.
Další interpelace byla podána panem poslancem Miroslavem Grebeníčkem. Jedná se o interpelaci na ministra zahraničních věcí Jana Kavana. Odpověď včetně interpelace jsme obdrželi jako sněmovní tisk 183. Jedná se o interpelaci ve věci hrozících bezpečnostních rizik, ohrožení občanů a hrozby porušování Charty OSN, které vyplývají pro občany České republiky z aktivního členství země v NATO. Otevírám v tuto chvíli rozpravu, do které se hlásí jako první autor interpelace pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Na svoji interpelaci jsem dostal odpověď dopisem ministra zahraničních věcí Jana Kavana, jemuž byla moje interpelace předána předsedou Poslanecké sněmovny dopisem datovaným 1. března 1999 pod číslem jednacím 1097/99. Uvedenou odpověď podepsal a odeslal ministr zahraničních věcí dne 30. března 1999.
Přiznávám, že kdyby ministr Jan Kavan podepsal zmíněnou odpověď o dva týdny dříve, byl bych snad schopen vzít v úvahu, že tak může činit v jakési zbožné víře v důvěryhodnost oficiálních prohlášení či slibů. Jestliže však tak učinil týden po rozpoutání válečných operací Severoatlantické aliance proti Jugoslávii, nemohu se zbavit dojmu, že jde o zjevný výsměch realitě, ne-li dokonce o pohrdání parlamentními vztahy.
Nebudu se zabývat všemi články odpovědi, pouze několika nejzávažnějšími.
Podle odst. 2 se Česká republika v rámci NATO bude "podílet na hledání účinných přístupů, jak čelit novým hrozbám. Považuje přitom za žádoucí, aby případné bezpečnostní mise pod vedením NATO vycházely z mandátu Rady bezpečnosti OSN nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě."
Podle odst. 3: "Účast v jakýchkoliv společenských aktivitách NATO nad rámec kolektivní obrany bude vláda České republiky vždy posuzovat z hlediska svých národních zájmů, zájmů mezinárodního společenství a samozřejmě z hlediska jejich souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem. V rámci aliance platí princip přijímání rozhodnutí konsenzem, což v praxi znamená, že realizaci operací nad rámec kolektivní obrany musí schválit všechny členské státy NATO. Nedomníváme se, že aliance hodlá provádět operace, které by byly v rozporu s Chartou OSN či jinými normami mezinárodního práva."
V odst. 4 se hovoří o úsilí NATO "zabránit nátlaku nebo jakémukoliv druhu války s tím, že agrese jakéhokoliv druhu není rozumnou volbou".
Připomínám, že pan ministr cituje ze strategické koncepce NATO z roku 1991 čl. 55.
Zvlášť bych chtěl obrátit vaši pozornost na odst. 5, v němž ministr Kavan cituje přímo z preambule Severoatlantické smlouvy, která začíná těmito slovy:
***