(11.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Ale především se musím pozastavit nad tím proto, že tato odpověď ani náznakově nenastiňuje další koncepční a systémové řešení v této oblasti. Je mi ale současně jasné, že ministr zdravotnictví nemůže být viněn za špatný postup jeho předchůdců, nicméně z čeho jej vinit mohu, je, že tento špatný stav přetrvává i za jeho působení v čele Ministerstva zdravotnictví. Tolik můj obecný úvod a nyní bych si dovolil položit několik upřesňujících otázek, na základě jejichž zodpovězení pak budu navrhovat příslušné usnesení Poslanecké sněmovně.
Položil jsem panu ministrovi několik otázek, přičemž na otázku první, proč dosud nebyla přijata opatření, která by zajišťovala provádění experimentálního metadonového programu podle pravidel vědecké práce, mi by bylo mj. odpovězeno, že metadonová substituční léčba je považována za teoreticky a výzkumně nejlépe zpracovanou ze všech standardních postupů léčení drogově závislých. Program podle tohoto znění a této formulace podle pana ministra není experimentální.
Moje doplňující otázka zcela logicky v tomto smyslu musí znít, zda metadonová substituce je současným vedením Ministerstva zdravotnictví oficiálně považována za standardní postup léčení osob drogově závislých a jako k takové k ní bude napříště přistupováno. To je první otázka.
Na další otázku v mé interpelaci: bylo provedeno vyhodnocení dosavadního průběhu metadonového programu, a pokud ano, tak s jakým výsledkem, pan ministr odpověděl: "Vyhodnocení prvního roku metadonového programu bylo provedeno pracovníky realizačního týmu." Moje upřesňující otázka tedy zní: Jakékoliv vyhodnocení prováděné zevnitř hodnoceného programu či instituce nemůže být vyhodnocením v klasickém slova smyslu, nýbrž jen pouhým popisem situace z pohledu jejích aktérů. Může sice být pro zúčastněné cennou pomůckou a nástrojem dalšího rozvoje, ale v žádném ohledu jej nelze považovat za regulérní evaluaci ani léčebné modality jako takové, ani jeho provádění personálem, který nemůže objektivně zhodnotit sám sebe. Proto musím konstatovat, že v kontextu takto položené otázky Ministerstvo zdravotnictví nesplnilo svůj úkol, tedy nebylo provedeno standardní, a řekl bych odborné vyhodnocení dosavadního průběhu.
Moje doplňující otázka zní možná trochu spekulativně, možná trochu nepříjemně, ale v tom smyslu, zda se pan ministr ztotožňuje s tímto mým závěrem, že Ministerstvo zdravotnictví v tomto smyslu svůj úkol nesplnilo.
Na třetí otázku, proč nejsou připraveny další programy metadonové substituce, pan ministr odpověděl: "Metadonová substituce by měla být v rizikových oblastech v indikovaných případech rozhodně přístupná. Je však nutno dořešit zcela zásadní koncepční otázky." Upřesňující otázka tedy zní, proč nejsou připraveny metadonové programy a jaké zcela zásadní koncepční otázky je třeba vyřešit a v jakém termínu se tak stane, jaká jsou ona konkrétní řešení, pokud je má pan ministr k dispozici, která navrhuje Ministerstvo zdravotnictví.
Otázka čtvrtá, kterou jsem položil ve své interpelaci, zněla: kde vidíte příčiny stavu, kdy je existence dosud jediného programu tohoto typu - a zdůrazňuji, že toto byl program v jediné podobě, který dosud spatřil světlo světa - po roce a půl trvání a stále sloužícího jen 25 pacientům ohrožena? Tedy kde jsou příčiny stavu, kdy je existence tohoto jediného programu ohrožena? Pan ministr odpovídá, že existence metadonového programu ohrožena není a že se v krátké době počet jeho pacientů zvýší na 37.
Moje upřesňující otázka, resp. konstatování je, že přijímám s uspokojením takovouto informaci, že samotná podstata metadonového programu ohrožena není, nicméně považuji za důležité zdůraznit, že kapacita 37 míst v programu, který je, nepostačuje pražské potřebě, která je odhadována zhruba na 200 pacientů, a tudíž nemůže odpovídat potřebě z pohledu celé republiky.
Na pátou otázku, proč není dosud vyřešena otázka substituční látky a její ekonomické dostupnosti, mi bylo odpovězeno, že už proběhlo výběrové řízení na dovoz metadonu. Moje upřesňující otázka zní, zda je preparát, jenž je v současnosti používán pro substituční léčbu v jediném existujícím českém programu, řádně registrován.
Šestá otázka, která zazněla, byla, jakým způsobem bude vyřešeno zařazení metadonové léčby do systému standardní zdravotní péče. Odpovědí bylo, že jeden z možných přístupů shrnuje materiál pana dr. Karla Nešpora, který byl odeslán paní náměstkyní ministra zdravotnictví 21. ledna t.r. Moje otázka tedy zní, a je to otázka poměrně zásadní, zda tento v odpovědi pana ministra zmíněný návrh indikací týkající se organizace a indikačních kritérií substituční léčby metadonem, vypracovaný předsedou již zaniklé metadonové komise panem dr. Karlem Nešporem, je opravdu považován za výchozí koncepční materiál Ministerstva zdravotnictví, a pokud tomu tak není, proč je v této odpovědi zmiňován a tím jsem já jako interpelující poslanec maten.
Poslední dvě otázky, které jsem položil, zněly, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu bude zajištěno doplnění chybějícího personálu stávajícího programu, jak bude vyřešeno jeho vyškolení a s jakými náklady. Odpovězeno bylo, že je připravován program výcviku pro tyto pracovníky. Já se tedy ptám doplňující otázkou, kdo připravuje výukový program v rámci Institutu pro vzdělávání pracovníků, v jakém termínu bude dokončen a jak bude v rámci tohoto výukového programu využito zkušeností personálu, který v apolinářském programu pracoval, pracuje a prošel jak tuzemským, tak zahraničním výcvikem.
A poslední otázka, kterou jsem kladl, byla, zda existuje závazná, znovu říkám závazná termínovaná koncepce Ministerstva zdravotnictví ve věci metadonové substituční léčby a substitučních udržovacích léčeb drogově závislých obecně. Odpovědí bylo: "Ministerstvo zdravotnictví zadalo členům vědecké rady zpracovat koncepci oboru včetně koncepce oboru návykových nemocí, se zapracováním postupu typu harm-reduction včetně substituční léčby." Moje upřesňující otázka na pana ministra logicky musí znít, v jakém termínu bude tato koncepce předložena.
Moje poslední tři otázky na pana ministra, které jsou doplňující, jsou tyto: Proč ještě dosud po zrušení předchozí metadonové komise neexistuje nová komise, a pokud ano, kdy byla jmenována? Další otázka: Pokud tedy nebyla dosud jmenována nová komise, kdy vznikne, podle jakého klíče bude vytvořena, jaké bude mít pravomoci a jaké bude mít povinnosti? A poslední otázka je, zda by mi pan ministr mohl závazně termínovat a kvantifikovat fáze rozšíření metadonového programu a substitučních programů obecně, a pokud ano, zda by mohl takovýto program předložit.
Dovoluji si v této souvislosti upozornit na usnesení Poslanecké sněmovny č. 660 z 13. února loňského roku, ve kterém Poslanecká sněmovna nejen že žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby zajistilo výrazné zvýšení lůžkových kapacit pro léčbu drogově závislých osob, ale především, aby vyhodnotilo probíhající metadonový substituční experiment a rozhodlo o dalším postupu, a to už vůbec nehovořím o dalším bodu tohoto usnesení, ve kterém se Ministerstvo zdravotnictví žádá, aby vyhodnotilo mezinárodní skutečnosti s lékařsky kontrolovanou preskripcí návykových látek uživatelům drog se zvláštním zřetelem na švýcarský experiment Prove, protože k tomu, pokud rozumím, se ministerstvo ještě nedostalo, neboť dosud nevyřešilo ani problematiku metadonové substituce.
***