(18.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Myslím, že o tom je třeba se přesvědčit, a lituji právě toho, že jsme zorganizovali návštěvu zařízení v Řepích, kde bylo možné se přesvědčit, jestli jde o prizonizaci dětí, jak se tomu ve světě říká, anebo jestli jde o to, aby dítě nebylo zcela odděleno od matky, vůbec od kohokoli z rodičů. Považuji za potřebné, aby všichni, kdo o tom pochybují, toto zařízení navštívili ještě před hlasováním ve třetím čtení, podívali se, jestli je to možné, jestli to odporuje listině, jestli je ten návrh, který předpokládá vládní návrh zákona, v rozporu s právy dítěte, anebo není.
Jsem přesvědčen, že to, k čemu dospěla legislativa vlády, to, k čemu dospěl podvýbor pro vězeňství, to, k čemu dospěla vězeňská správa, není v žádném případě prizonizace dětí, není jejich uvězněním a je řešením toho ojedinělého stavu. Teď to přeženu, v celé České republice může být případně deset těch, kteří by takové výhody tohoto zákona mohli využít. Takové matky jsou dnes dvě.
Podotýkám, že je nutné se touto otázkou vážně zabývat, je se jí třeba zabývat nikoli z pohledu sezení v tomto sále, ale reálnou úvahou nad tím, jaká situace může v té které rodině nastat. Dovolte mi říci to, co neřekla předsedkyně podvýboru pro vězeňství paní kolegyně Hanačíková. Realita toho vztahu je taková, že u uvězněných matek je ve většině případů, v 60 %, dítě svěřeno do péče prarodičů, v dalších 35 % případů je dítě v podstatě odevzdáno, chcete-li to takto říci, nebo svěřeno, abych se vyjádřil přesně, dětským domovům, a jen v těch 5 % případů je vychovává druhý rodič nebo někdo jiný z té pokrevní rodiny.
Jde tedy o to, aby v těch případech, kdy dochází k umístění dětí do dětského domova, bylo zváženo, jestli není lepší, aby matka mohla své dítě vidět, jako když ho ráno dá do jeslí, když jde do práce a odpoledne si ho vyzvedne. O to jde. Nejde v žádném případě o uvěznění dítěte. Pokud chcete rozlišit, tak se půjdete osobně přesvědčit, pokud nechcete rozlišit a chcete hledat důvody, proč tento návrh zabít, tak tady seďte a myslete si jen to, co jste si vybavili ve svých myslích, nezkoumejte skutečný stav. Ale pak se nedivte, že nebude tento zákon v této části tak precizní, jak ho Ministerstvo spravedlnosti připravilo. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dříve než udělím slovo paní místopředsedkyni Buzkové jako osobě, která má přednostní právo vystoupit, registruji faktickou připomínku pana kolegy Vymětala.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych se velice krátce vyjádřil k diskutované otázce, která tady probíhá. Jako člen podvýboru pro vězeňství v uplynulém funkčním období jsem měl možnost navštívit rakouské věznice a byl jsem ve vídeňské věznici, kde jsem byl svědkem právě výkonu vazby matky s dítětem. Troufám si tvrdit, že když jsem viděl, jak matka tam přebalovala dítě, tak jsem přesvědčen o tom, že vztah matky a dítěte nelze v žádném případě nahradit vztahem dětského domova a pracovníků tohoto výchovného zařízení. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, že jste nepřekročil rámec faktické poznámky. Uděluji slovo místopředsedkyni sněmovny kolegyni Buzkové.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji za slovo. Mohu ujistit pana předsedajícího, že se s ním v tuto chvíli nebudu přít o výkladu jednacího řádu, komu měl udělit slovo dříve. V zásadě o nic nejde.
Dovolím si jen krátkou poznámku k diskutovanému tématu. Je možná škoda, že celý tento zákon se zvrhl pouze na jedno jediné téma, ale to téma je prostě v tuto chvíli velice významné, a když se tady o oněm začalo mluvit, myslím, že by se o něm mělo říci všechno, co se říci má.
Já nejsem členkou podvýboru pro vězeňství, nebyla jsem se podívat ve věznici v Řepích ani v jiné věznici, ale musím říci, že návrh tohoto ustanovení, tak jak je formulován, mě plně přesvědčuje o tom, že toto ustanovení dává skutečně celou řadu velice tvrdých pojistek, aby takovéto žádosti nebylo vyhověno, pokud veškeré podmínky nemluví ve prospěch dítěte. Budeme-li se bavit o tom, co je v zájmu dítěte, kdo staví zájmy matky nad zájmy dítěte či zájmy dítěte nad zájmy matky, tak jsem přesvědčena o tom, že hlavním zájmem a právem dítěte je vyrůstat ve společnosti svých rodičů. Nemyslím si samozřejmě, že pro dítě je optimální vyrůstat v zařízení, kde se vykonává trest odnětí svobody, rozhodně to ideální místo není. Ale budu-li volit mezi variantou, aby dítě, jehož zbytek rodiny nemá možnost se o ně postarat, bylo umístěno např. do kojeneckého ústavu, či aby žilo s matkou v zařízení, kde se vykonává trest odnětí svobody, ale kde jsou takové podmínky, aby tam byla zajištěna zdárná výchova dítěte s matkou, která prokazatelně o dítě pečuje, budu vždy volit druhou variantu, protože jsem přesvědčena, že zájem dítěte je být se svými rodiči. Dítě do věku tří let má obvykle hlavní zájem, a to být ve společnosti svých rodičů. Svého rodiče vnímá více než prostředí, ve kterém vyrůstá. Proto, vědoma si veškerých rizik, budu vždy i v této záležitosti podporovat to, aby dítě mohlo být vychováváno v péči své matky, a to i v těchto extrémních podmínkách.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní poslankyni. Nyní udílím slovo panu poslanci Františku Pejřilovi, připraví se kolegyně Dundáčková.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, svůj příspěvek bych zestručnil, protože o problému matek s dítětem již tady bylo řečeno dost slov. Podle mého názoru se jedná o moderně zpracovaný návrh zákona, který vedle mnohých pozitiv - a ta pozitiva převládají - má i některá problémová místa. Rád bych se zmínil o třech, která já vidím.
První problémové místo. Pokud nepracuje odsouzený u státního, ale u soukromého podniku, je vyžadován jeho souhlas k práci, což dává možnost se práci vyhnout. Tvůrci zákona sice argumentují úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 506/90, kterou je ČR vázána, ale domnívám se, že by se tento případ dal nějak vyřešit.
Další problémové místo. Věznice mají nově povinnost zřídit si tzv. poradní sbor z psychologů, sociálních kurátorů atd., ale problém je, že věznice mohou osobám, které v tomto poradním sboru zasedají, hradit pouze cestovní výlohy a zaměstnavatel je povinen je uvolnit pro výkon veřejné funkce. Ale věznice nemohou podle tohoto zákona poskytnout náhradu mzdy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane kolego, poprosil bych vás, abyste hovořil hlasitěji, neboť ani zpravodaj, ani pan ministr spravedlnosti vás neslyší tak, aby případně mohli na vaše slova reagovat.
Poslanec František Pejřil: Nevím, kde mám začít - první problém, nebo druhý? Stručně to zopakuji. První problém vidím v tom, že pokud nepracuje odsouzený u státního, ale u soukromého podniku, je vyžadován jeho souhlas k práci, což dává možnost se práci vyhnout. Tvůrci zákona argumentují úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 506/90, kterou je ČR vázána. Domnívám se ale, že by se tento problém dal vyřešit.
Druhý problém vidím v tom, že věznice mají nově povinnost zřídit si tzv. poradní sbor psychologů a sociálních kurátorů atd., ale platit osobám, které v tomto poradním sboru zasedají, mohou jen cestovní výlohy. Když tak to potom předám písemně.
Třetí problém, a poslední, vidím v tom - je to drobnost, ale je to hrazení nákladů za zdravotní výlohy a ošetření nemocných vězňů. Tyto náklady neplatí zdravotní pojišťovna. Já to panu ministrovi dám písemně. Děkuji za pozornost.
***